20 Cdo 9/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinné L. M., pro 52 432,34 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, pod sp. zn. 139 EX 09664/24, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2025, č. j. 10 Co 857/2024-12, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2025, č. j. 10 Co 857/2024-12, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, usnesením ze dne 18. 11. 2024, č. j. 139 EX 09664/24-6, zamítl exekuční návrh oprávněné ze dne 29. 10. 2024 (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II) a soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce (výrok III). Shrnul, že oprávněná se návrhem ze dne 29. 10. 2024 domáhala pověření exekutora vedením exekuce na majetek povinné k vymožení pohledávky ve výši 52 432,34 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce, a to podle exekučního titulu – rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 5. 2010, č. j.53C 96/2020-24, a usnesení soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 16. 8. 2024, č. j. 081 EX 03451/11-520. Dne 11. 11. 2024 obdržel soudní exekutor pokyn Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově k zamítnutí exekučního návrhu oprávněné, neboť podaný exekuční návrh je možno kvalifikovat jako zneužití práva a jde o návrh šikanózní, podaný v rozporu s dobrými mravy. V dané věci byla totiž pohledávka z exekučního titulu obvodního soudu (viz výše) již vymáhána v exekučním řízení vedeném Okresním soudem v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 127 EXE 1307/2011. V této exekuci nebylo po dobu více jak 12 let ničeho vymoženo, přičemž soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal usnesením ze dne 16. 8. 2024, č. j. 081 EX 03451/11-520, exekuci zastavil s poukazem na ustanovení § 55 odst. 7, 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“, a výrokem III citovaného usnesení povinné uložil povinnost uhradit oprávněné na náhradě nákladů exekučního řízení částku 5 735,40 Kč. 2. Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že zastavením exekuce vymáhaná pohledávka nezaniká a je možné ji znovu exekučně vymáhat. Právo podat po právní moci usnesení o zastavení exekuce nový exekuční návrh však nelze chápat tak, že má oprávněná zároveň nárok na to, aby za každých okolností bylo takovému návrhu vyhověno. Exekuční soud je za předpokladu, že jsou dány podmínky pro věcné posouzení exekučního návrhu, povinen posoudit i jeho důvodnost. Podala-li oprávněná exekuční návrh, jímž se domáhá opětovného pověření soudního exekutora k vymožení stejné pohledávky, ohledně níž byla exekuce zastavena, od právní moci takového rozhodnutí neuplynula doba ani jednoho měsíce, přičemž v předcházející exekuci nebylo po dobu jejího vedení ničeho vymoženo, takže exekuce byla po započtení 12 let jejího bezvýsledného vedení před 1. 1. 2022 zastavena podle § 55 odst. 11 exekučního řádu a žádné okolnosti odůvodňující potřebu nového exekučního vymáhání této pohledávky, ohledně níž byla exekuce zastavena, z návrhu nevyplývají, je takový exekuční návrh zneužitím práva, neboť nesleduje účel exekučního řízení a jedná se toliko o prostředek poškozující práva účastníka. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudního exekutora potvrdil. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání. Je přesvědčena, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že se exekuční soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1114/2025, kde bylo dovozeno, že „oprávněný může podat nový exekuční návrh a vést exekuci podle exekučního titulu, na jehož základě již byla týmž oprávněným vedená předchozí exekuce proti témuž povinnému zastavena pro bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu. Úspěšnost nového exekučního návrhu nelze podmiňovat uvedením nových skutečností o majetkových poměrech povinného, oprávněný je toliko povinen na žádost soudního exekutora zaplatit přiměřenou zálohu na náklady exekuce ve smyslu § 90 odst. 3 exekučního řádu.“ Oprávněná se tak v případě zastavení exekuce pro bezvýslednost může znovu domáhat vymožení pohledávky novým exekučním návrhem. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení krajského soudu změnil tak, že se usnesení soudního exekutora ruší a věc se vrací k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 exekučního řádu), dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce, zda může oprávněný podat nový exekuční návrh za situace, kdy předcházející exekuce vedená týmž oprávněným vůči témuž povinnému z téhož exekučního titulu byla pro bezvýslednost zastavena, přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.). 5. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v názoru, že účelem úpravy § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu je snížení počtu exekucí, ve kterých již není jejich účel (vymožení vykonatelné pohledávky či jiné povinnosti pro oprávněného) naplňován po dobu stanovenou zákonem, a s tím související ochrana povinného před dlouhodobě vedenou bezvýslednou exekucí [srov. bod 95 důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „zákon č. 286/2021 Sb.“)]. I Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 20 Cdo 598/2024, uzavřel, že novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí v § 55 exekučního řádu odst. 7 až 13, přičemž jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. 6. Nejvyšší soud však nedlouho před vydáním napadaného rozhodnutí ve svém usnesení ze dne 16. 7. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1114/2025 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 12/2026), uzavřel, že právní úprava obsažena v ustanovení § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu neznemožňuje úspěšné podání nového exekučního návrhu poté, co je předchozí exekuce zastavena pro bezvýslednost. Uvedený závěr se nepodává z jazykového ani systematického výkladu předmětných ustanovení. Dodal, že jednoznačnou odpověď nedává rovněž důvodová zpráva, která na jedné straně připouští právo oprávněného podat nový návrh na zahájení exekuce, s tím, že „právo oprávněného podat po zastavení exekuce nový exekuční návrh v téže věci zůstává nedotčeno“, na druhé straně uvádí, že by exekuce měla být zastavena definitivně (viz bod 95 důvodové zprávy k zákonu č. 286/2021 Sb.). Za této situace je třeba vyjít z úpravy § 55 exekučního řádu, z jehož znění nelze dovodit zákaz podat opětovný návrh na zahájení exekuce. 7. Podle názoru Nejvyššího soudu možnosti podat exekuční návrh znovu napovídá i novela § 90 odst. 3 exekučního řádu (provedená rovněž zákonem č. 286/2021 Sb.), v níž je zakotvena povinná záloha na náklady exekuce, pokud již byla exekuce dříve zastavena. Lze proto dovodit, že oprávněný může podat nový exekuční návrh na základě exekučního titulu, podle něhož dříve vedená exekuce byla zastavena pro bezúspěšnost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu, je však povinen složit na žádost soudního exekutora přiměřenou zálohu na náklady exekuce podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, a nese poté riziko neúspěšnosti vymáhání v nové exekuci. Současně nelze ani dávat oprávněné za vinu, že v exekučním návrhu neuvedla nové skutečnosti ohledně majetkových poměrů povinné, jelikož v exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí výhradně pověřený soudní exekutor (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011); uvedenou povinnost proto nelze přenášet na osobu oprávněného. 8. Dovolací soud shrnuje, že oprávněný může podat nový exekuční návrh a vést exekuci podle exekučního titulu, na jehož základě již byla týmž oprávněným vedená předchozí exekuce proti témuž povinnému zastavena pro bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu. Úspěšnost nového exekučního návrhu nelze podmiňovat uvedením nových skutečností o majetkových poměrech povinného, oprávněný je toliko povinen na žádost soudního exekutora zaplatit přiměřenou zálohu na náklady exekuce ve smyslu § 90 odst. 3 exekučního řádu. 9. Nadto dovolací soud dodává, že v souladu s úmyslem zákonodárce snížit počet exekucí, u kterých není dlouhodobě naplňován jejich účel, se v případě opětovně zahájené exekuce nejeví vhodné vyčkávat dalšího uplynutí doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. exekučního řádu. Soudní exekutor proto v přiměřené lhůtě prověří majetkové poměry povinné a poté případně přistoupí k zahájení procesu zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. 10. Protože odvolací soud při posouzení otázky, zda může oprávněný podat nový exekuční návrh za situace, kdy předcházející exekuce vedená týmž oprávněným vůči témuž povinnému z téhož exekučního titulu byla pro bezvýslednost zastavena, nerespektoval shora uvedenou judikaturu dovolacího soudu, jeho rozhodnutí není správné a Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.). 11. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 12. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu