20 Cdo 940/2026-251 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ABS Leasing v. o. s. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Kašparova č. 1413/14, identifikační číslo osoby 25901168, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 936/21, proti povinnému P. N., zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem starším, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská č. 327/4, pro 296 068 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 EXE 97/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. října 2025, č. j. 40 Co 308/2025-223, takto: Dovolání povinného se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 16. ledna 2025, č. j. 7 EXE 97/2022-175, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, neboť neshledal důvodnými jeho námitky proti exekučnímu titulu a proti věcné legitimaci oprávněné. Soud (po rozsáhlém dokazování) dospěl k následujícím z hlediska projednávaného dovolání relevantním závěrům: Exekučním titulem v nyní řešené věci je pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález. Rozhodčí smlouva obsažená ve smluvních podmínkách, které jsou nedílnou součástí rámcové smlouvy uzavřené mezi oprávněnou a povinným (dále též jen „rámcová smlouva“), byla platně sjednána. Bylo zcela nepochybně prokázáno, že povinný měl přílohy rámcové smlouvy při jejím podpisu k dispozici. Povinný při uzavírání rámcové smlouvy vystupoval v postavení podnikatele a v procesu kontraktace s oprávněnou jej nelze považovat za slabší stranu. Byť je rámcová smlouva označena jako smlouva zprostředkovatelská, podle jejího obsahu nejde o smlouvu o zprostředkování, oprávněná v ní totiž nevystupovala jako pojišťovací zprostředkovatel ve smyslu zákona č. 38/2004 Sb., nýbrž jako pojistník. Pojištěným byl povinný jakožto uživatel či vlastník vozidla. Rámcová smlouva není z hlediska práv a povinností obou stran nevyvážená. Exekuční titul nemá žádné zásadní vady a je zcela v souladu s hmotným právem. Jeho výkon nevede ke zjevné nespravedlnosti ani není v rozporu s principy právního státu ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18. Ohledně námitky povinného, že rámcová smlouva včetně v ní obsažené rozhodčí smlouvy je absolutně neplatná z důvodu, že společnost oprávněné je založena na podvodném organizačním schématu, v němž jsou společníky veřejné obchodní společnosti (oprávněné) spolky, které mají být neziskovými subjekty, soud neshledal nedostatek právní subjektivity oprávněné. Uvedl, že obchodní společnost má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku a zákon účast spolků na veřejné obchodní společnosti nezakazuje, ostatně jinak by ani nemohla být zapsána v obchodním rejstříku. Oprávněná se nadto po celou dobu trvání závazkového vztahu založeného rámcovou smlouvou (na rozdíl od povinného) nijak nesnažila vyhnout plnění svých závazků. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. října 2025, č. j. 40 Co 308/2025-223, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť dospěl ke shodným závěrům. Mimo jiné nepřisvědčil námitce povinného týkající se podvodného organizačního schématu podnikání oprávněné, v němž jsou spolky společníky veřejné obchodní společnosti, a zopakoval, že oprávněná je řádně evidována v obchodním rejstříku, přičemž zákon účast spolků ve struktuře veřejné obchodní společnosti nezakazuje. Odvolací soud nadto dodal, že povinný neoznačil jediný důkaz o tom, že by jím tvrzené okolnosti o struktuře oprávněné měly vliv na plnění práv a povinností oprávněné na závazky vůči povinnému z titulu sjednaného pojištění. K námitce povinného, že oprávněná vykonávala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví bez potřebného oprávnění, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že oprávněná při sjednávání rámcové smlouvy nevystupovala z pozice pojišťovacího zprostředkovatele podle zákona č. 38/2004 Sb., nýbrž jako pojistník, přičemž předmětem rámcové smlouvy byl právě závazek oprávněné zařídit pro klienta (povinného) pojištění vozidel u příslušného pojistitele. Osoba, která uzavírá s pojišťovnou pojistnou smlouvu, je pojistníkem (nikoliv zprostředkovatelem). Pojistníkem přitom nemusí být pojištěný (ten koho pojištění kryje). Činnost pojistníka nelze subsumovat pod zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dvou právních otázek, které v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. První otázka zní, zda je přípustné, aby veřejná obchodní společnost byla založena spolky. Podle dovolatele má vyřešení této otázky rozhodující význam pro určení, zda mezi účastníky vůbec existují smluvní vztahy. Povinný zastává názor, že spolky, jakožto svou podstatou neziskové právnické osoby, nejsou právně způsobilé být zakladateli a společníky veřejné obchodní společnosti zřízené za účelem dosahování zisku, což plyne z vymezení pojmu veřejná obchodní společnost v § 76 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. prosince 2013. Povinný z uvedeného ustanovení dovozuje, že společníkem může být pouze podnikatelský subjekt, neboť podnikání v rámci veřejné obchodní společnosti realizují všichni společníci. Spolky proto podle názoru dovolatele nejsou právně způsobilé k zakladatelskému jednání, které je z tohoto důvodu absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Povinný dovozuje, že v materiálním smyslu proto nejde o veřejnou obchodní společnost a obchodní partneři oprávněné byli v tomto ohledu záměrně uváděni v omyl. Oprávněná tak podle dovolatele nemá právo na soudní ochranu a jí učiněné právní jednání je absolutně neplatné. Druhá dovolací otázka zní, zda je přípustné, aby soustavnou podnikatelskou činnost v pojišťovnictví vykonávala osoba, která k tomu nemá živnostenské oprávnění podle zvláštních právních předpisů upravujících činnost pojistných zprostředkovatelů, jako pojistník podle občanského práva. Podle dovolatele je rámcová smlouva, která je základem nároku oprávněného, absolutně neplatná, neboť zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví mohou vykonávat jen osoby k tomu oprávněné podle zákona č. 38/2004 Sb., přičemž oprávněná takovou osobou nebyla. K tomu navíc přistupuje shora uvedené podvodné podnikatelské schéma žalované a kontraktační proces, kdy je podepsána pouze stručná rámcová smlouva, která je však doplněna rozsáhlými nepodepsanými přílohami, v nichž jsou skryté nevýhodné podmínky měnící obsah rámcové smlouvy. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem, že v nyní řešené věci nelze aplikovat odvolacím soudem citovanou judikaturu dovolacího a Ústavního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze den 16. března 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2016, týkající se použití korektivu dobrých mravů ve výjimečných případech odůvodněných mimořádnými okolnostmi, kdy jako neplatné lze posoudit ujednání smlouvy, pokud jím věřitel nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera, ani závěry nálezu Ústavního soudu z dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, podle nichž obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo byl v rozporu s principy právního státu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud předně uvádí, že žaloba povinného na zrušení rozhodčího nálezu, který je exekučním titulem v této věci, již byla jako nedůvodná zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 83 C 9/2022-88. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. srpna 2023, č. j. 4 Co 11/2023-114, uvedený rozsudek potvrdil. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2024, č. j. 23 Cdo 303/2024-160, odmítnuto. Ústavní soud poté usnesením ze dne 24. října 2024, sp. zn. I. ÚS 2128/2024, pro zjevnou neopodstatněnost odmítl též ústavní stížnost povinného proti uvedeným rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v nyní projednávané věci. Dovolatelem formulované dovolací otázky, které podle jeho názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, přípustnost dovolání založit nemohou, poněvadž na jejich řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Řešení otázky, zda je přípustné, aby veřejná obchodní společnost byla založena spolky, je z hlediska rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce irelevantní. Byla-li oprávněná řádně zapsána v obchodním rejstříku, nelze v exekučním řízení úspěšně namítat nedostatek její právní subjektivity mající za následek absolutní neplatnost rámcové smlouvy. Tuto skutečnost soudy obou stupňů povinnému zcela správně vysvětlily. Nejvyšší soud v tomto ohledu pouze zdůrazňuje, že odvolací soud ani soud prvního stupně neshledaly jednání oprávněné protiprávním, či dokonce trestným činem neoprávněného podnikání, jak tvrdí dovolatel. Relevantní není ani řešení druhé dovolací otázky. Soudy obou stupňů povinnému vysvětlily, že oprávněná vystupovala v pozici pojistníka, nikoliv zprostředkovatele. Činnost pojistníka přitom nelze subsumovat pod zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví podle § 3 písm. a) zákona č. 38/2004 Sb. Tvrzení dovolatele o podvodném schématu podnikatelské činnosti oprávněné bylo soudy obou stupňů vyvráceno. Odvolací soud nadto konstatoval, že povinný neoznačil jediný důkaz o tom, že by jím tvrzené okolnosti o struktuře oprávněné měly vliv na plnění práv a povinností oprávněné na závazky vůči povinnému z titulu sjednaného pojištění. Za takové situace je z hlediska rozhodování o návrhu na zastavení exekuce zcela nerozhodný též způsob podnikání oprávněné. Přestože dovolatel stran svých dalších námitek řádně nevymezil přípustnost dovolání, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v nyní řešené věci oproti očekávání dovolatele nejsou dány žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z judikatury Ústavního soudu, podle níž obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo byl v rozporu s principy právního státu. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu