20 Cdo 977/2026-124 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Týnec nad Sázavou, se sídlem v Týnci nad Sázavou, K Náklí 404, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti povinným 1. H. P., 2. Z. P., oběma zastoupeným Mgr. Lukášem Kuchyňkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 EXE 276/2025, provedením prací a výkonů, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2025, č. j. 17 Co 373/2025-104, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Benešově (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 7. 2025, č. j. 12 EXE 276/2025-62, zamítl návrh povinných ze dne 27. 5. 2025 na zastavení exekuce (výrok I) a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Exekučním titulem je v dané věci rozhodnutí Městského úřadu Týnec nad Sázavou ze dne 23. 4. 2024, č. j. TnS-2016/11400-65, kterým bylo nařízeno odstranění stavby - přístavby rodinného domu XY na pozemku parc. č. st. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jejímiž vlastníky jsou povinní. Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 1. 10. 2024, č. j. 125921/2024/KUSK, zamítl odvolání povinných a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 23. 4. 2024 potvrdil. Povinní odůvodnili návrh na zastavení exekuce odborným vyjádřením společnosti Jádrové vrtání Poděbrady, s. r. o. V dopise ze dne 5. 5. 2025 adresovaném oprávněnému společnost sdělila, že odstranění stavby sklepa pod budoucí garáží podle rozhodnutí stavebního úřadu a projektové dokumentace nelze za předpokladu dodržení rozhodnutím uložených opatření a postupů provést. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dán žádný důvod k zastavení exekuce. Připomněl, že rozhodnutí oprávněného bylo přezkoumáno a potvrzeno odvolacím orgánem. S námitkami týkajícími se odstranění celé stavby a stanoveného postupu bouracích prací se již vypořádala rozhodnutí vydaná ve správním rozhodnutí. Zopakoval, že v průběhu správního řízení byla „černá“ stavba řešena jako celek, nikoli jako část stavby, a že v daném případě odstranění části stavby není možné, jelikož samotné základy garáže přesahují na sousední pozemek bez právního titulu. Exekuční titul nestanoví, že bourací práce nezasáhnou sousední pozemek, naopak v odůvodnění zamítnutých námitek vznesených povinnými potvrzuje stanovení povinnosti povinných v podobě dodatečného podbetonování stavby plotu na sousedním pozemku (parc. č. XY), a to z důvodu, že povinní při provádění stavby porušili podmínky dodatečného povolení i odsouhlasené dokumentace (nerespektovali stávající stavbu oplocení), v důsledku čehož by pouhým odstraněním přístavby došlo k poškození plotu na sousedním pozemku (parc. č. XY). Exekuční soud přisvědčil tvrzení oprávněného, že na pozemek č. XY vedou vjezdová kovová vrata, že na pozemku je provedena vestavba vrátek pro pěší a že nic nebrání odstranění oplocení vlastníků stavby přímo v místě stavby a umožnění vjezdu a vstupu na pozemek v místě stavby. 4. Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že se o nákladech účastníků nerozhoduje. K námitce, že usnesení bylo vydáno bez nařízení jednání, uvedl, že právní úprava spojuje nařízení jednání jen s případy, kdy to soud považuje za nutné nebo tak stanoví zákon. K projednání odvolání je stanovena nezbytnost ústního jednání zejména pro potřeby dokazování sporných skutečností [§ 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.]. Jestliže soud prvního stupně neshledal potřebu jednání nařídit, nepochybil, protože v daném případě stačilo pouze tvrzené skutečnosti poměřit s exekučním titulem. Jestliže tvrzené skutečnosti nebyly z povahy věci způsobilé naplnit některý ze zákonem stanovených důvodů pro zastavení exekuce, bylo zbytečné provádět k nim jakékoli dokazování. Dále uvedl, že exekuční titul zcela jasně a srozumitelně označuje povinné subjekty i uloženou povinnost. Pokud správní orgán současně vymezil podmínky, za nichž má ke splnění povinnosti dojít, je třeba je respektovat a vykládat tak, aby vedly k dosažení cíle – odstranění předmětné přístavby. Exekuční soud není oprávněn věcnou správnost exekučního titulu přezkoumávat, přičemž podmínky k prolomení této zásady plynoucí z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu zde nebyly shledány. Muselo by jít o zjevně patrný zásah do práv povinných a ten se z exekučního titulu nepodává. Povinní navíc byli ve správním řízení právně zastoupeni a všechny své námitky, které uplatnili v exekučním řízení, již uplatnili v rámci správního řízení, jak je též zřejmé z exekučního titulu. Předložené odborné vyjádření pouze opakuje námitky již vyřešené v nalézacím řízení. 5. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním. Trvají na tom, že exekuční titul je nevykonatelný pro jeho rozpor se zákonem. Soud prvního stupně měl ve věci nařídit jednání a vyslechnout jednatele společnosti Jádrové vrtání Poděbrady, s. r. o., která ve věci podala odborné vyjádření. Jestliže odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně mohl rozhodnout bez nařízeného jednání, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3587/2024, 20 Cdo 1329/2003, 20 Cdo 4579/2017 a 20 Cdo 2831/2024). Podle dovolatelů neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že v dané věci se nejedná o patrný zásah do práv povinných, na čemž nic nezmění ani předložené odborné vyjádření. I v tomto se podle povinných odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2131/2008 či 20 Cdo 1394/2012, a od nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2456/16, II. ÚS 2230/16, II. ÚS 3194/18 a I. ÚS 1486/20). Označená judikatura je aplikovatelná, neboť zásada nezpochybnění exekučního titulu může být prolomena zejména v situacích, kdy by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo byl v rozporu s principy právního státu, a to bez ohledu na to, jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. Rozhodnutí o odstranění stavby je v rozporu se skutečným provedením stavby, přičemž podle podmínek uložených v exekučním titulu nelze odstranění stavby provést. Povinní též obecně vytýkali nezákonnost postupu oprávněného v nalézacím řízení a zaujatost trvající vůči nim po celou dobu sedmnáctileté kauzy. Tvrdí, že postupem správních orgánů byli zkráceni na svých ústavních právech včetně práva na spravedlivý proces. Navrhli, aby dovolací soud rozhodl o odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a poté exekuci zastavil, popřípadě zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 7. V otázce nařízení jednání k projednání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) je rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě ustálena v závěru, že požadavek na nařízení jednání v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. nelze považovat za kategorický (srov. § 269 odst. 2 o. s. ř.), a že činí-li soud závěr o vykonatelnosti titulu pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy podle ustanovení § 122 a násl. o. s. ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům. Za těchto podmínek tak není třeba nařizovat jednání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014, usnesení ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017, usnesení ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017, či usnesení ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 661/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1932/23, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2024, sp. zn. 20 Cdo 3287/2023). 8. V projednávané věci povinní rozporovali skutkové okolnosti ve vztahu k materiální vykonatelnosti exekučního titulu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a odvolací soud tedy zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí uzavřel, že nařízení ústního jednání v daném kontextu nebylo třeba. Veškeré relevantní skutečnosti totiž byly zřejmé z obsahu spisu a dokazování nad rámec nich by bylo nadbytečné. Dovolací soud zdůrazňuje, že s namítanými otázkami odstranění celé stavby i stanoveného postupu bouracích prací se vyčerpávajícím způsobem vypořádala rozhodnutí příslušných správních orgánů, jimiž byla „černá stavba“ povinných řešena. 9. K další z námitek dovolatelů se patří uvést, že judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu připouští, že zcela výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění z přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu. Zastavení exekuce v takovém případě přichází v úvahu naprosto výjimečně, totiž obstojí-li zároveň vedle požadavku na zachování principu právního státu a respektu k vykonatelným rozhodnutím nalézacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3648/2022, ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 104/2022, či ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1418/2022, proti němuž podaná stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. III. ÚS 395/23). Nyní řešená věc však žádné srovnatelné mimořádné okolnosti nevykazuje. 10. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 11. V souvislosti s návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se tedy tímto návrhem povinných obsaženým v dovolání nezbýval. 12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu