21 Cdo 1106/2026-89 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) K. K., a b) R. P., proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., o exekuci prodejem nemovitých věcí, o žalobě pro zmatečnost podané právní předchůdkyní povinných M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2022, č. j. 20 Co 261/2022-554, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. května 2022, č. j. 8 E 20/2015-521, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 245/2025, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. října 2025, č. j. 7 C 245/2025-60, takto: I. Řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. října 2025, č. j. 7 C 245/2025-60, se zastavuje. II. Řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, se odmítá. III. Povinný 1) je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, ve výši 4 000 Kč. Struční odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 13. 10. 2025, č. j. 7 C 245/2025-60, rozhodl, že odvolání P. R. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 8. 2025, č. j. 7 C 245/2025-54, které doručil Krajskému soudu v Praze dne 29. 9. 2025, se dle § 208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost odmítá (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2. K odvolání povinného 1) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 12. 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně (výslovně proti všem jejich výrokům) podal povinný 1) – nezastoupený advokátem – dne 7. 4. 2026 dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. 4. Nejvyšší soud o dovolání povinného 1) rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 5. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2025, č. j. 7 C 245/2025-60, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod č. 10/2001 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). 6. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. 7. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. 8. Usnesení ze dne 30. 12. 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o. s. ř.), avšak proti takovému rozhodnutí není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (objektivně) přípustné, neboť mimořádným opravným prostředkem, který v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. O nepřípustnosti dovolání byl povinný 1) řádně poučen v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. 9. V části, ve které směřuje proti výroku II usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 10. Nejvyšší soud proto dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11. Povinný 1) sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. 12. V souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. povinnému 1) rovněž vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), povinnost zaplatit soudní poplatek za podané dovolání. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Povinnému 1) byla proto uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků. 13. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde vzhledem k § 11a zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1881/2023). 14. Dovolatel v dovolání vznesl rovněž žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení (soudu prvního stupně a odvolacího soudu). Jelikož bylo dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2025, č. j. 18 Co 483/2025-76, odmítnuto a řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 10. 2025, č. j. 7 C 245/2025-60, zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2968/2022). 15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 5. 2026 JUDr. Pavel Malý předseda senátu