21 Cdo 1313/2025-57USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Cigánkem v právní věci žalobkyně ČESKÁ TELEVIZE se sídlem v Praze 4, Podolí, Na hřebenech č. 1132/4, IČO 00027383, proti žalované A. H., podnikatelce se sídlem v Sobotce, náměstí Míru č. 219, IČO 11141115, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2024, č. j. 3 Co 91/2023-30, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 35/2024, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 4 Cmo 254/2024-20, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 7. 2024, č. j. 16 C 35/2024-11, odmítl pro vady podání žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2024, č. j. 3 Co 91/2023-30, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2023, č. j. 16 C 56/2023-13, kterým soud prvního stupně zastavil dovolací řízení a odmítl žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, podanou žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 4 Co 285/2022-776. 2. Usnesením ze dne 25. 11. 2024, č. j. 4 Cmo 254/2024-20, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 21 Cdo 1313/2025-42, které bylo žalované doručeno dne 3. 7. 2025, vyzval žalovanou, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2024, č. j. 4 Cmo 254/2024-20, a zároveň žalovanou poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. 5. Žalovaná podáním ze dne 11. 6. 2025 a ze dne 18. 7. 2025 požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesla námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka, Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého. 6. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). 7. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.). 8. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 zastavována. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalované tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k žalované – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 263/2025, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1638/2025, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1658/2025, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2527/2025, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 169/2026). 9. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud tedy nepřihlížel ani k žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového počínání žalované je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. 10. Žalovaná spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). 11. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu obsaženou v podáních ze dne 11. 6. 2025 a ze dne 18. 7. 2025 pak žalovaná odůvodnila tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelka v těchto svých podáních jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel. 12. Žalovaná v podání ze dne 18. 7. 2025 podala návrh na „zjištění a prohlášení nicotnosti usnesení 21 Cdo 1313/2025-42, neboť nejprve mělo a musí být pravomocně rozhodnuto o obsahu mého objektivně důvodného výše uvedeného podání ze dne 11. 6. 2025, když v zájmu právní jistoty, opatrnosti a předejití vzniku dalších již tak objektivně nezákonnými, protiústavními a zjevně účelovými/zákeřnými postupy a rozhodnutími již v příčinném důsledku se sílící intenzitou způsobených škod a újem (…)“. Návrh dovolatelky na „zjištění a prohlášení nicotnosti usnesení“ soud posoudil dle obsahu jako návrh na opravný prostředek proti rozhodnutí, nicméně jak byla dovolatelka poučena, proti usnesení není opravný prostředek přípustný. Nad uvedené lze dodat, že odůvodnění předmětného návrhu je zcela nejasné. Vzhledem k uvedenému je třeba návrh žalované posoudit rovněž jako obstrukční a tudíž nepřípustný. 13. Protože dovolatelka nezaplatila soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 21 Cdo 1313/2025-42, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2024, č. j. 4 Cmo 254/2024-20, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 3. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu