21 Cdo 268/2026-81 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné České republiky – Ministerstva spravedlnosti ČR se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, IČO 00025429, proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané právní předchůdkyní povinných M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2021, č. j. 20 Co 164, 165/2021-234, a usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. března 2021, č. j. 21 EXE 1631/2019 -203, a č. j. 21 EXE 1631/2019-204, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 164/2021-MOP, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2025, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-57, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, takto: I. Řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2025, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-57, se zastavuje. II. Dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, se odmítá. III. Povinný 1) je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, ve výši 4 000 Kč. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2025, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-57, rozhodl, že řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2023, č. j. 4 Co 48/2023-37, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2023, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-32, se zastavuje, neboť povinný nemá právnické vzdělání a přes výzvu soudu nezvolil právního zástupce pro předmětné dovolací řízení. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a řízení zastavil. 2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že přípustnost dovolání v celém řízení vychází z § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., nebude proto přípustné ani dovolání proti usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 4 Co 48/2023-37. Není-li dovolání přípustné, je tím bez dalšího vyloučeno, aby soud dovolatele postupem dle § 104 odst. 2 o. s. ř. vyzýval k odstranění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. 3. Obě usnesení (soudu prvního stupně i soudu odvolacího) napadl povinný 1) dovoláním. Spolu s dovoláním podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Dále navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost napadených rozhodnutí. 4. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)]. Povinný 1) však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-57 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). 5. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 4 Co 65/2025 -62, není přípustné. 6. Podle § 236 odst. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 7. Podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. není proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, dovolání přípustné. 8. Protože odvolací soud napadeným rozhodnutím zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, není dovolání proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., o čemž byl také dovolatel odvolacím soudem řádně poučen. 9. Nejvyšší soud proto dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 10. Povinný 1) sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. 11. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků uplatněné v dovolání, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a povinnému 1) byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků. 12. O náhradě nákladů oprávněné v dovolacím řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). 13. Povinný 1) v dovolání podal návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2025, č. j. 4 Co 65/2025-62, odmítnuto a řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 20 Co 164/2021-MOP-57, zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 2. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu