21 Cdo 2840/2025-284 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného Mgr. Irenou Bohatou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 202/28, proti žalované Západočeské univerzitě v Plzni, se sídlem v Plzni, Univerzitní č. 2732/8, IČO 49777513, zastoupené Mgr. Ing. Janem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1104/13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 110/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2025, č. j. 13 Co 136/2025-243, takto: Právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. června 2025, č. j. 13 Co 136/2025-243, v části výroku I, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované podaném v této věci. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 22. 11. 2024, č. j. 20 C 110/2023-211, rozhodl, že výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2023, kterou obdržel žalobce od žalované, je neplatná (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 41 268 Kč k rukám zástupkyně žalobce (výrok II). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 13 Co 136/2025-243, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 021,50 Kč k rukám zástupkyně žalobce (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dovolání. V podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 2. 2026 dovolatelka navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku v rozsahu jeho výroku I. Návrh odůvodnila tím, že je souběžně vedeno řízení o náhradu mzdy v celkové výši 3 424 020 Kč s příslušenstvím, jehož právní základ je zcela závislý na tom, zda napadený rozsudek odvolacího soudu v projednávané věci bude či nebude zrušen či změněn. Uvedla, že pravomocný rozsudek, jímž by bylo žalobě o náhradu mzdy vyhověno dříve, než dovolací soud rozhodne o podaném dovolání, by v případě vyhovění dovolání znamenal zásah do jejích práv, který by bylo možno napravit jen žalobou na obnovu řízení. Uvedený postup by představoval nejen další časovou a finanční zátěž pro obě strany, ale také nejistotu jejich vzájemných práv a povinností. 4. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. 5. Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sb. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sb. rozh. obč. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). 6. Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96). 7. Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy nebo platu podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala dovolatelka žalobci, je neplatná. Pravomocný rozsudek, kterým by bylo žalobě na náhradu mzdy vyhověno dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. 8. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2025, č. j. 13 Co 136/2025-243, ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované [§ 243 písm. b) o. s. ř.]. 9. Z důvodu transparentnosti rozhodování považuje Nejvyšší soud za nutné seznámit účastníky s tím, že předseda senátu Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D., působí v rámci své akademické činnosti na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Samotný pracovněprávní vztah k Západočeské univerzitě nepovažuje za důvod vyloučení soudce, neboť obdobně bylo pro všechny soudce již dovozeno, že nejsou bez dalšího vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, kde v občanském soudním řízení vystupuje za stát jako organizační složka právě ten soud, u něhož působí (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod č. 65/2010 Sb. rozh. obč.). Protože nemá žádný vztah k projednávané věci ani k lidem, kteří podle dosavadního obsahu spisu ve věci a v soudním řízení vystupují, nebude činit oznámení předsedovi soudu podle § 15 odst. 1 věty prvé o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 3. 2026 Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu