21 Cdo 288/2026-831 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce M. S., zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalované Městské části Praha 10 se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Vinohradská č. 3218/169, IČO 00063941, zastoupené Mgr. Bc. Patrikem Frkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ohradské náměstí č. 1628/7, o neplatnost odvolání z funkce tajemníka městské části a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 220/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025, č. j. 62 Co 219/2025-783, takto: I. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025, č. j. 62 Co 219/2025-783, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. června 2025, č. j. 21 C 220/2019-710, v jeho výrocích I a II, se zamítá. II. Odkládá se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025, č. j. 62 Co 219/2025-783, v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. června 2025, č. j. 21 C 220/2019-710, v jeho výroku III o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 68 372 Kč, a ve výroku II o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 16 335 Kč. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2025, č. j. 62 Co 219/2025-783, bylo výrokem I rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 6. 2025, č. j. 21 C 220/2019-710, jímž bylo určeno, že odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu městské části Praha 10 ze dne 25. 9. 2019 je neplatné (výrok I), určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. c) zák. práce učiněné vůči žalobci dopisem ze dne 21. 11. 2019 je neplatné (výrok II), a žalované byla uložena povinnost „nahradit žalobci náklady řízení ve výši 68 372 Kč … k rukám JUDr. Miroslava Běliny“ (výrok III), a výrokem II bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 335 Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava Běliny, CSc. 2. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. dovolání, jímž rozsudek napadla ve všech výrocích, a současně navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. Návrh odůvodnila toliko tím, že „vykonatelnost napadeného rozhodnutí by měla závažné a obtížně napravitelné následky pro dovolatele (zejména v oblasti personálního řízení, právní jistoty a hospodaření s veřejnými prostředky)“. 3. Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.1. 2. Rozsudek, jímž bylo v řízení podle § 72 zák. práce rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, stejně jako rozsudek, kterým bylo podle § 80 o. s. ř. rozhodnuto o žalobě na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (tedy i o žalobě na určení neplatnosti odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance), je rozsudkem, kterým bylo uloženo něco jiného než povinnost k plnění. Takový rozsudek je vykonatelný, jakmile nabude právní moci (§ 161 odst. 2 o. s. ř.), a nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů; odložení vykonatelnosti podle § 243 písm. a) o. s. ř. proto u tohoto rozsudku nepřipadá v úvahu. 3. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v jeho výrocích I a II, jako nedůvodný zamítl. 4. K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, (mimo jiné) patří, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Závažnost újmy se zde poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněné pod č. 5/2019 v časopise Soudní judikatura). K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Nd 268/2017, přiměřeně pak také již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. 5. Vzhledem k tomu, že neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, jejichž celková výše činí 84 707 Kč, by mohla být žalované způsobena závažná (obtížně odstranitelná) újma, a že odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) podle § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedených výroků rozsudku odvolacího soudu. Přihlédl přitom i k tomu, že z obsahu dovolání je seznatelné (zjistitelné), že bylo podáno včas, oprávněnou osobou za splnění podmínky advokátního zastoupení a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 3. 2026 JUDr. Pavel Malý předseda senátu