21 Cdo 999/2026-1592USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) T. R., a b) L. R, proti žalovanému J. L., o 839 040 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 104/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2025, č. j. 16 Co 163/2025-1536, takto: I. Řízení o dovolání žalobce b) se zastavuje. II. Dovolání žalobkyně a) se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2025, č. j. 17 C 104/2013-1499, jímž soud prvního stupně nevyhověl žádosti žalobců o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 1. 2025, č. j. 17 C 104/2013-1479. Dne 8. 12. 2025 bylo Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku doručeno podání, jež je podle obsahu mimo jiné dovoláním proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Jako dovolatelé byli označeni oba žalobci, podání bylo odesláno z datové schránky žalobkyně a) a jeho přílohou byla plná moc datovaná dnem 13. 5. 2025, udělená žalobcem b) žalobkyni a) „ke všem právním ale i osobním úkonům“, především k zajištění důkazů o jeho odsouzení. Podle § 28 odst. 6 o. s. ř. nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena. Protože z vymezení rozsahu zmocnění uděleného v předložené plné moci nebylo zřejmé, zda zahrnuje i podání dovolání proti napadenému pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 4. 2026, č. j. 21 Cdo 995/2026-1562, 21 Cdo 997/2026, 21 Cdo 999/2026, 21 Cdo 1000/2026, doručeným dne 11. 5. 2026, vyzval žalobkyni a), aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložila Nejvyššímu soudu plnou moc, udělenou jí žalobcem b) k podání dovolání (mimo jiné) proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Zároveň žalobkyni a) poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě plná moc předložena, řízení o dovolání žalobce b) bude zastaveno. Stanovená lhůta uplynula dnem 26. 5. 2026, v němž sice žalobkyně a) doručila soudu obsáhlé podání, avšak opětovně předložila pouze kopii výše uvedené plné moci datované 13. 5. 2025. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, vyložil, že občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, ve kterém by vypočítával všechny podmínky řízení. Teorie procesního práva tradičně řadí mezi podmínky řízení (ve smyslu § 22 až 29 o. s. ř.) i oprávnění k zastupování (Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck, 2003, s. 348; nebo Winterová, A. a kol. Občanské právo procesní. 2. vydání, Praha, ISV nakladatelství, 1996, s. 102). Týž názor je konstantně a dlouhodobě sdílen i soudní praxí. Závěr, podle kterého nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), formuluje např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 48/1998 Sb. rozh. obč. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud též vysvětlil, že učinila-li určitá osoba procesněprávní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje v řízení sama (svým jménem) procesní práva, ale jedná za zastoupeného. Opatřením soudu k odstranění nedostatku průkazu zastoupení je zpravidla výzva tomu, kdo vystupuje jako zmocněnec, popřípadě účastníku, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, nebo aby k udělení plné moci došlo ústně do protokolu; to platí jak v případě, že plná moc nebyla v řízení doložena vůbec, tak v případě, že byla předložena s takovými nedostatky, pro které ji nelze považovat za platnou (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2258/2024, uveřejněné pod číslem 41/2026 Sb. rozh. obč.). Protože dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo podepsáno pouze tvrzenou zástupkyní žalobce b) na základě plné moci, která ani přes opatření soudu dle § 104 odst. 2 věty první o. s. ř. toto zastoupení nedoložila, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce b) podle § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2025, č. j. 16 Co 163/2025-1536, je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o. s. ř.), avšak proti takovému rozhodnutí není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. (objektivně) přípustné. O nepřípustnosti dovolání byli žalobci poučeni v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně a) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalobkyně a) nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. nebyl důvod činit v posuzované věci opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.), jež je u Nejvyššího soudu projednáváno pod sp. zn. 21 Cdo 995/2026. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 6. 2026 Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu