21 Nd 107/2026-66 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně E. R., zastoupené JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 416/37, proti žalovaným 1) M. R., a 2) M. K., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem v Brně, Kšírova č. 228/84, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem event. o zaplacení částky odpovídající jejich hodnotě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 350/2025, o přikázání věci jinému soudu, takto: Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 350/2025, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odůvodnění: 1. Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 15. 12. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem nemovitých věcí tam uvedených, zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, s eventuálním návrhem, aby prvnímu žalovanému bylo uloženo uhradit žalobkyni částku odpovídající hodnotě těchto nemovitých věcí. Současně navrhla, aby byla věc v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 občanského soudního řádu přikázána Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou z důvodu vhodnosti. Návrh na přikázání věci odůvodnila tím, že u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podala žalobu se stejným skutkovým základem a stejným okruhem účastníků ve vztahu k nemovitým věcem v katastrálním území XY, založenou na totožných tvrzeních a totožných důkazních návrzích, přičemž jediným důvodem, proč je nucena tuto žalobu podat ke zdejšímu soudu, je poloha předmětných nemovitých věcí v obvodu tohoto soudu. Považuje za hospodárné, aby o právech ke všem nemovitým věcem rozhodoval jeden soud, a to Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, v jehož obvodu bydlí všichni účastníci; opačný postup by podle jejího názoru byl v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 2. První žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí, obává se, že bude-li věc odejmuta zákonnému soudci, mohlo by dojít k újmě na jeho právech, neboť jeho pověst u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou se žalobkyni zdařilo očernit napříč různými tam vedenými řízeními. Kromě toho se domnívá, že věc je skutkově jednoduchá, poukazuje na to, že právní zástupkyně žalobkyně má sídlo v Praze, a uvádí, že také žalobkyně se často pracovně nachází v Praze. 3. Druhá žalovaná vyjádřila s návrhem žalobkyně na přikázání věci souhlas. Podle jejího názoru je vhodné, aby věc projednával Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, protože takřka totožná žaloba byla podána i u tohoto soudu. 1. 2. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. 3. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. 4. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, či ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 563/15, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020). Úlohou soudu je tak pečlivě uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 281/2017, ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 22 Nd 14/2018, a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 20 Nd 97/2021). Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 21 Nd 156/2015). 5. Jak plyne z citované judikatury, delegaci vhodnou lze užít výjimečně a uplatnění nachází zejména v situacích, v nichž by se vedení řízení u soudu stanoveného podle zákonných kritérií z procesně ekonomického hlediska (a vzhledem ke konkrétním podmínkám) jevilo jako značně nevhodné, přičemž od delegace by bylo možné očekávat významnou eliminaci této nevhodnosti (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 23 Nd 54/2025). 6. Podle názoru Nejvyššího soudu důvody uváděné žalobkyní pro delegaci vhodnou nelze považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu. Uvedený závěr platí tím spíše, že první žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 21 Nd 369/2019, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 4104/19, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný pod číslem 55/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 7. Protože Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. (ani podle § 12 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou nepřikazuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 3. 2026 Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu