21 Nd 153/2026-17 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, proti povinnému W. T. K., 886, pro 2 528,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 191/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 40 EXE 191/2026 projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi. Odůvodnění: Soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov JUDr. Lukáš Jícha podal dne 9. 2. 2026 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 26. 1. 2026 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 2 528,90 Kč podle vykonatelného usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Polanského ze dne 15. 5. 2024, č. j. 131 EX 3710/17-252. Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. 40 EXE 191/2026 -8, vyslovil („s ohledem na skutečnost, že se pobyt povinného nenachází na území České republiky“) svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení předložena Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti. Na základě zjištění z provedené lustrace v „ISZR/AISC“, že povinný je občan XY a jeho poslední pobyt na území České republiky je evidován k 17. 7. 2021, dospěl k závěru, že „nelze podmínky místní příslušnosti … určit“. Z přípisu Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 1. 4. 2026 Nejvyšší soud zjistil, že povinný měl na území České republiky povolen „přechodný pobyt občana EU – zaměstnání“ od 18. 7. 2011 do 17. 7. 2021, že jeho nahlášená adresa pobytu od 23. 3. 2011 do 17. 7. 2021 byla „XY“, že jeho adresa zaměstnání od 23. 3. 2011 do 17. 7. 2021 byla „XY“ a že v současné době nemá povolený pobyt na území České republiky. Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Mladé Boleslavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Mladé Boleslavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu