22 Cdo 1150/2026-65 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra, IČO 00007064, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, proti povinnému P. R., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 109/2025, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 11. 2025, č. j. 6 C 109/2025-49, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 18/2026-55, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 11. 2025, č. j. 6 C 109/2025-49, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 18/2026-55, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne ze dne 6. 11. 2025, č. j. 6 C 109/2025-49, odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 18. 9. 2025, č. j. 6 C 109/2025-45 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání povinného Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 18/2026-55, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 5. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006, jakož i judikaturu na něj navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3132/2022, jež byla přijata ve věci téhož dovolatele). 6. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 7. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 8. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. 9. Podle § 241b odst. 3 věty třetí o. s. ř. nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví. 10. Podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v § 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací soud. 11. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by dovolatel byl právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, což je důvodem k zastavení dovolacího řízení. 12. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatel dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022). 13. Dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván. Dovolací soud proto konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo a setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a přehnaně formalistickým (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3208/24). 14. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele. 15. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). 16. Ze stejného důvodu Nejvyšší soud nepřihlížel k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť žalobce v ní své aktuální majetkové poměry nedoložil. 17. Dovolací soud se taktéž nezabýval samostatně návrhem žalovaného na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadených usnesení, když o dovolání žalovaného rozhodl v přiměřené lhůtě. Nadto o jejich odkladu vykonatelnosti či právní moci nelze při nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu ani uvažovat. 18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 5. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu