22 Cdo 1190/2026-152 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) T. J., b) K. J., c) J. J., všech zastoupených Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovanému městysu N. H., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 18/2024, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2025, č. j. 11 Co 157/2025–131, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení rovným dílem 3 328 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Olborta. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 11 C 18/2024-105, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY stavbu vodovodu – samospádného vodojemu, včetně všech staveb a zařízení s ním provozně souvisejících (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalovanému svědčí právo mít na pozemku žalobců umístěno vodní dílo podle § 59a odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, které odůvodňují nesprávným právním posouzením. K přípustnosti dovolání pouze obecně uvádějí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se soudy odchýlily „od ustálené judikatury chránící vlastnické právo jako právo chráněné ústavním pořádkem České republiky“. Dovolávají se přezkumu otázky „existence a vzniku povinnosti žalobců strpět existenci práva stavby žalovaného na svém pozemku, od které se pak odvíjí všechno ostatní“. S obsahem rozhodnutí odvolacího soudu rozsáhle polemizují a navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelé nevymezují žádnou právní otázku spojenou s předpoklady přípustnosti dovolání, pouze opakují již uplatněnou skutkovou a hodnotící polemiku, řada námitek má skutkovou povahu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. 5. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). 9. V nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, Ústavní soud zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. 10. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023). 11. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 12. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. 13. V projednávaném případě dovolatelé v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Uvedli sice, že se nalézací soudy odchýlily „od ustálené judikatury chránící vlastnické právo jako právo chráněné ústavním pořádkem České republiky“, neoznačili ale žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ani z obsahu dovolání nelze zjistit, jaká rozhodnutí dovolacího soudu týkající se vlastnického práva mají na mysli. Dovolatelé neformulují ani zobecnitelnou právní otázku hmotného či procesního práva, kterou by měl Nejvyšší soud řešit, neboť otázka „existence a vzniku povinnosti žalobců strpět existenci práva stavby žalovaného na svém pozemku“ představuje požadavek na posouzení individuálního postupu soudu v konkrétní věci. 14. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. V Brně dne 26. 5. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu