22 Cdo 1442/2026-330 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Et Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované I. K., zastoupené Mgr. Marií Starou, advokátkou se sídlem v Písku, Na Spravedlnosti 637, o nahrazení souhlasu žalované, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 267/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2026, č. j. 19 Co 1522/2025-279, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč k rukám zástupkyně žalované Mgr. Marie Staré do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V této věci Nejvyšší soud posuzoval, zda se lze domáhat nahrazení souhlasu jednoho z bývalých manželů soudem podle § 714 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), k podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, náleží-li spoluvlastnický podíl na této věci do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 4 C 267/2024-212, nahradil souhlas žalované s návrhem žalobce, jímž se žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 126/2023 domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v k. ú. XY, rozdělení nemovité věci na jednotky podle technického popisu vypracovaného Ing. arch. Magdalénou Röhrichovou, přikázání jednotek byt č. XY a byt č. XY do nevypořádaného společného jmění manželů J. K. a I. K., přikázání jednotky byt č. XY, jednotek atelier č. XY a XY, nebytových jednotek č. XY a XY a nebytové jednotky prodejna do společného jmění manželů K. B. a D. B. a zaplacení vypořádacího podílu do nevypořádaného společného jmění manželů J. K. a I. K., jehož výše bude určena soudem (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II). 3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j. 19 Co 1522/2025-279, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalované I. K. s návrhem žalobce J. K., jímž se žalobce domáhá v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 126/2023 proti K. B. a D. B. vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok II). 4. Odvolací soud nepovažoval požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované s podáním shora specifikované žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví za opodstatněný. Dovodil, že není v rozporu se zájmem účastníků řízení jako bývalých manželů, bude-li vedeno řízení o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem až poté, co bude vypořádáno společné jmění účastníků řízení. Poznamenal, že žalobce odůvodňuje žalobu svým zájmem, a nikoliv zájmem bývalých manželů a rodiny. Proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítl žalobu o nahrazení souhlasu žalované s návrhem žalobce, jímž se žalobce domáhá v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 126/2023 proti K. B. a D. B. vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem. II. Dovolání žalobce a vyjádření žalované 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 6. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dán důvod pro nahrazení souhlasu žalované s podáním příslušné žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Podle žalobce odmítá žalovaná dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, a proto by měl být tento souhlas nahrazen soudem. Má za to, že v ustálené rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena právní otázka výkladu pojmu „zájem bývalých manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti“ nebo právní otázka, zda „může být odmítnutí souhlasu bývalého manžela s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví považováno za souladné se zájmem rodiny ve smyslu § 714 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže mezi bývalými manžely existují dlouhodobé a vysoce konfliktní vztahy znemožňující společné bydlení“? Podle žalobce je nutné zohlednit při rozhodování o nahrazení souhlasu žalované rovněž bytové potřeby účastníků řízení jako rodičů a jejich dítěte, věk účastníků řízení, nutnost stabilního bydlení po rozvodu manželů i ekonomické důsledky transakce. 7. Má také za to, že odvolací soud pominul důkazy provedené soudem prvního stupně vztahující se k intenzitě konfliktů a bytovým poměrům účastníků. Tím porušil § 132 o. s. ř. a postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). 8. Namítá také, že odvolací soud „nezohlednil argumentaci a tvrzení žalobce v průběhu řízení a zcela rezignoval na poučovací povinnost ve vztahu k žalobci v návaznosti na změnu právního názoru, přičemž s argumentací žalobce se nevypořádal ani v průběhu řízení ani v rámci písemného odůvodnění.“ 9. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, že žalobce v dovolání napadá především skutková zjištění odvolacího soudu. Taková argumentace však přípustnost dovolání založit nemůže. K tomu poznamenává, že není opodstatněná námitka žalobce o „extrémním rozporu“ mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry odvolacího soudu. 11. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že v posuzované věci nejsou splněny předpoklady pro nahrazení souhlasu žalované podle § 714 odst. 1 o. z. 12. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně jej zamítl. III. Přípustnost dovolání 13. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III.A K nahrazení souhlasu jednoho z manželů soudem podle § 714 odst. 1 o. z. v souvislosti s podáním žaloby týkající se společného jmění manželů a jeho součásti 15. Předně dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3390/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2026, sp. zn. 22 Cdo 560/2026, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz a rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). 16. Žalobce v dovolání formuluje právní otázky, které se týkají výkladu § 714 odst. 1 o. z., konkrétně předpokladů nahrazení souhlasu jednoho z bývalých manželů soudem v souvislosti s právním jednáním, které se týká zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů a jeho součástí. 17. Veškeré tyto právní otázky jsou založeny na řešení obecné právní otázky, zda lze nahradit podle § 714 odst. 1 o. z. souhlas jednoho z bývalých manželů s podáním žaloby (na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, náleží-li spoluvlastnický podíl na této věci do společného jmění manželů) jakožto návrhu na zahájení občanského soudního řízení, jež se týká součásti společného jmění manželů. 18. Podle § 736 věty druhé o. z. dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. 19. Přiměřená aplikace ve smyslu § 736 věty druhé o. z. znamená, že se pravidla o společném jmění použijí jen potud, pokud ještě odpovídají změněnému účelu majetkového společenství. Například je možné aplikovat pravidla o správě společného jmění (viz § 714 o. z., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 2954/2024). 20. Z uvedeného se podává, že pokud není zaniklé společné jmění manželů vypořádáno (stejně jako v projednávané věci), lze aplikovat pravidla o správě společného jmění ve smyslu § 714 o. z. 21. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání. 22. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 23. V usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 124/2019, Nejvyšší soud vyložil, že „v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, byla správa majetku v SJM založena (§ 145 odst. 2) na východiscích, podle nichž obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů mohl vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech bylo třeba souhlasu obou manželů; jinak byl právní úkon neplatný. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k věci tvořící součást společného jmění manželů zakládala relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolal, jednalo se o právní úkon platný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4002/2011, či ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015).“ 24. Nejvyšší soud v uvedeném usnesení dále dovodil, že vzhledem k tomu, že i právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vychází z rozlišování jednání v běžných a neběžných záležitostech a z koncepce relativní neplatnosti právního jednání, jsou uvedené závěry použitelné i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018). 25. V rozsudku ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 28 Cdo 555/2002, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „při posouzení toho, zda a který z manželů (bývalých manželů) je oprávněn podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případě, že uplatňuje právo na ochranu věci, náležející do SJM, je nutno respektovat, že nejde o užití ustanovení § 145 obč. zák. Podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení není totiž právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák., a tedy ani ve smyslu ustanovení § 145 obč. zák.; je jen procesním úkonem, jímž se řízení zahajuje.“ 26. Stejně tak při posouzení toho, zda a který z bývalých manželů je oprávněn podat návrh na zahájení občanského soudního řízení v případě, že uplatňuje právo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění bývalých manželů, je nezbytné zohlednit, že nejde o aplikaci § 714 odst. 1 o. z. Podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení totiž není právním jednáním ve smyslu § 545 o. z., a tedy ani ve smyslu § 714 odst. 1 o. z.; je jen procesním úkonem, jímž se řízení zahajuje. Proto nelze nahradit podle § 714 odst. 1 o. z. souhlas jednoho z bývalých manželů s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, na které náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů. 27. Proto je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí závěr odvolacího soudu, že požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, na které náleží spoluvlastnický podíl do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, není důvodný. 28. Přípustnost dovolání tak nezakládají ani dovolatelem formulované dílčí právní otázky týkající se konkrétních předpokladů aplikace § 714 odst. 1 o. z. (například výklad pojmu „zájem manželů, rodiny a rodinné domácnosti“ atd.). Jelikož pro rozhodnutí v této věci je dostačující judikatorní řešení shora uvedené otázky obecnějšího charakteru, nemohou tyto otázky dílčí založit přípustnost dovolání, jelikož ani jejich případné řešení v souladu s požadavkem dovolatele nemůže v poměrech projednávané věci zvrátit řešení otázky obecné. 29. Dovolání žalobce tak není v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. 30. Pouze nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že pokud žalovaná nechce v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vystupovat na straně žalující, musí být účastna na straně žalované {srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019; ke stejným závěrům dospěla rovněž odborná literatura, viz KRÁLÍK, Michal. § 1143 [Likvidace spoluvlastnictví rozhodnutím soudu]. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 714, marg. č. 50.}. III.B K námitkám směřujícím do skutkových zjištění odvolacího soudu 31. Žalobce v dovolání rovněž napadá skutková zjištění odvolacího soudu a související procesní postup odvolacího soudu. 32. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014 (uveřejněný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. Skutkové námitky pak také nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. 33. Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. otázky akademické či spekulativní, ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1232/2018). 34. V posuzované věci proto nemohou založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. ani právní otázky formulované žalobcem v souvislosti s provedeným dokazováním, jelikož ani zodpovězení těchto právních otázek v souladu s požadavkem dovolatele by pro něj nemohlo znamenat příznivé rozhodnutí v této věci (to s ohledem na závěr, že se nelze domáhat nahrazení souhlasu jednoho z manželů soudem s podáním žaloby podle § 714 odst. 1 o. z.). III.C K namítané absenci poučení ze strany odvolacího soudu a k nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu 35. Žalobce v dovolání také namítá, že odvolací soud „nezohlednil argumentaci a tvrzení žalobce v průběhu řízení a zcela rezignoval na poučovací povinnost ve vztahu k žalobci v návaznosti na změnu právního názoru, přičemž s argumentací žalobce se nevypořádal ani v průběhu řízení ani v rámci písemného odůvodnění.“ 36. V této části dovolání však žalobce neformuluje žádnou právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za naplněný. Obsahem této části dovolání je pouhá polemika žalobce s procesním postupem odvolacího soudu. V takovém případě však žalobce nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 336/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1186/2022). 37. V takovém případě trpí dovolání v této části vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 38. Dovolací soud dále poznamenává, že namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.). IV. Závěr 39. Závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro nahrazení souhlasu žalované podle § 714 odst. 1 o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do společného jmění bývalých manželů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. ani další žalobcem formulované dílčí právní otázky. 40. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají ani námitky žalobce směřující do skutkových zjištění odvolacího soudu a souvisejícího procesního postupu odvolacího soudu. S ohledem na závěr, že není opodstatněný požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalované ve smyslu § 714 odst. 1 o. z. s podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k věci, k níž náleží spoluvlastnický podíl do společného jmění bývalých manželů, by se jednalo pouze o řešení otázek akademických či spekulativních, které by však nebylo způsobilé přinést pro dovolatele příznivější rozhodnutí v této věci. 41. Ve vztahu k námitkám žalobce směřujícím do procesního postupu odvolacího soudu (absence poučení či nedostatečné odůvodnění rozhodnutí) dovolání neobsahuje řádné vymezení předpokladů jeho přípustnosti. V této části proto trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 42. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 43. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 23. 6. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu