22 Cdo 209/2026-109 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce T. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, proti žalované ZUMEX s.r.o., IČO 25744186, se sídlem v Praze 10, Hradešínská 1932/60, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zaplacení 510 551,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 199/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 53 Co 217/2025-77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 13 104 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Petra Čápa, advokáta se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 34 C 199/2024-46, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 510 551,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 510 551,47 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 45 592,80 Kč (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, č. j. 53 Co 217/2025-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 208,60 Kč (výrok II). 3. Soudy nižších stupňů takto rozhodly o žalobě na zaplacení částky 510 551,47 Kč coby doplatku vypořádacího podílu žalobce na zrušeném a vypořádaném podílovém spoluvlastnictví k jednotce č. XY, jiný nebytový prostor, a spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideálních XY na společných částech budovy č. p. XY a pozemku parc č. XY, na němž budova stojí, zapsaným pro obec XY a katastrální území XY na listech vlastnictví č. XY a č. XY katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem XY (dále také „Nebytový prostor“). Podílové spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru bylo zrušeno a vypořádáno dohodou uzavřenou žalobcem a žalovanou dne 13. 10. 2015 (dále „Dohoda“). Společně se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví k nebytovému prostoru došlo i ke změně spoluvlastnických podílů k pozemku parc. č. XY, zahrada (dále také „Zahrada“), neboť tento pozemek je ve smyslu § 1223 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) od 1. 1. 2014 předmětem přídatného spoluvlastnictví (slouží jako zahrada společně vlastníkům jednotek v budově, s níž tvoří jeden celek) a uzavřením Dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru došlo i k převodu podílu k Zahradě v přídatném spoluvlastnictví (§ 1227 odst. 1 o. z.). V důsledku nastoupení nevyvratitelné domněnky vypořádání i věci v přídatném vlastnictví se podíl žalovaného k Zahradě snížil o XY, a sice bez ohledu na to, zda účastníci Dohody měli v úmyslu vztáhnout zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru i na Zahradu. Dohoda se tudíž vztahovala i na změnu spoluvlastnických poměrů k pozemku parc. č. XY a i ve vztahu k němu Dohoda představuje právní důvod vypořádání spoluvlastníků, vztaženo i ke sjednané náhradě; žalobce se tudíž nemohl ocitnout v pozici vlastníka, jemuž by bylo odňato vlastnické právo bez náhrady. Soudy nižších stupňů se dále zabývaly důvodností námitky promlčení nároku na vyplacení další částky na vypořádacím podílu vznesené žalovanou, jakož i argumentací žalobce, že námitka promlčení je jednáním příčícím se dobrým mravům. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání žalobce (dále také „dovolatel“); má za to, že dovolání je ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) přípustné pro řešení právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny. Tyto otázky vymezuje následovně: 1) Je možné, aby došlo dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce bez dalšího též k vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů k pozemku, který je v přídatném spoluvlastnictví mimo jiné vlastníka dané jednotky, pokud o existenci přídatného spoluvlastnictví spoluvlastníci v době uzavírání dohody nevěděli a převod spoluvlastnického podílu na pozemku v přídatném spoluvlastnictví nepředpokládali? – dále také „otázka ad 1)“; 2) Od jakého okamžiku počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta u práva na vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů na pozemku v přídatném spoluvlastnictví? – dále také „otázka ad 2)“; 3) Je případná námitka promlčení práva na vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů na pozemku v přídatném spoluvlastnictví v rozporu s dobrými mravy, pokud k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty došlo v důsledku judikatorního vývoje v otázce, která je předpokladem vzniku takového nároku, a pokud účastník, který námitku promlčení vznáší, až do uplynutí subjektivní promlčecí lhůty existenci přídatného spoluvlastnictví (jakožto hmotněprávního základu uplatňovaného nároku) popírá? – dále také „otázka ad 3)“ V dovolání žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. K dovolání žalobce se vyjadřuje žalovaná. Má za to, že dovolání není pro žádnou ze tří žalobcem vymezených právních otázek přípustné. Připomíná konkluzi vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 (toto usnesení je – shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), dle níž „spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno.“ Uvedený závěr žalovaná promítá do poměrů projednávané věci tak, že řešení právních otázek ad 2) a ad 3) - o promlčení nároku žalobce na vyplacení vypořádacího podílu a o posouzení vznesené námitky promlčení skrze korektiv dobrých mravů jako samostatné důvody zamítnutí žaloby - nemůže založit přípustnost dovolání, nebyl-li další důvod zamítnutí žaloby v intencích řešení otázky ad 1), tj. že Dohodou k Nebytovému prostoru přešel ve smyslu § 1227 odst. 1 věta druhá o. z. do spoluvlastnictví žalované též podíl na Zahradě v přídatném vlastnictví, zpochybněn. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu (jenž je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. 9. Dovolání není přípustné. 10. Dovolatel jako dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou vymezuje otázku, zda „je možné, aby došlo dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce bez dalšího též k vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů k pozemku, který je v přídatném spoluvlastnictví mimo jiné vlastníka dané jednotky, pokud o existenci přídatného spoluvlastnictví spoluvlastníci v době uzavírání dohody nevěděli a převod spoluvlastnického podílu na pozemku v přídatném spoluvlastnictví nepředpokládali.“ V textu dovolání opakovaně nesouhlasí s tím, že by dovolatel a žalovaná jako účastníci Dohody, na jejímž základě bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví k jednotce – k Nebytovému prostoru – a převedeny jí odpovídající spoluvlastnické podíly na společných částech budovy č. p. XY a pozemku parc. č. XY, na němž budova stojí, a výlučným vlastníkem jednotky spolu s nabytými podíly na budově a pozemku parc. č. XY se za náhradu ve výši 1 500 000 Kč stala žalovaná, měli v úmyslu, respektive bylo jejich skutečnou vůlí, převést i podíl na další společné věci, pozemku parc. č. XY (Zahradě). Oponuje přitom závěru učiněnému jak v projednávané věci, tak i v řízeních předešlých (o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. XY – viz řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 618/2015 a odvolací řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Co 11/2023 a o určení, že Zahrada je předmětem přídatného spoluvlastnictví a o určení spoluvlastnických podílů k Zahradě – viz řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 117/2023 a odvolací řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co Co 353/2023), v němž soudy s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, uzavřely, že společný pozemek (Zahrada) je předmětem přídatného spoluvlastnictví (společně slouží vlastníkům jednotek v budově č. p. XY), a splňuje tak definiční znaky uvedené v § 1223 odst. 1 věta první o. z. V poměrech nyní posuzované věci pak žalobce polemizuje s relevancí důsledku spojeného s převodem vlastnického práva k věci, k jejímuž využití slouží společná věc v přídatném spoluvlastnictví, a sice nastoupení zákonem konstruované nevyvratitelné domněnky („platí“), že se převod vztahuje i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví (§ 1227 odst. 1 věta druhá o. z.), aniž by to titul k převodu „hlavní“ věci musel výslovně uvést. 11. Posuzuje-li Nejvyšší soud žalobcovo dovolání ryze z perspektivy argumentů, které by jej měly přesvědčit o přípustnosti, popřípadě i důvodnosti, dovolání, pak ovšem nemohl přehlédnout, že text dovolání k vymezené otázce ad 1) – „IV. K posouzení otázky ad 1.“ je – až na doplnění do věci nedopadajících závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022 – téměř doslovným přepisem textu žalobcova odvolání - viz „III A/ K údajnému vypořádání spoluvlastníků Dohodou“ (č. l. 60 a 61 spisu). Žalobce navíc uplatněnou argumentaci činí vnitřně nekonzistentní. Na straně jedné tvrdí, že Dohoda se na změnu spoluvlastnických poměrů k Zahradě vztahovat nemohla a opačný náhled na věc soudům obou stupňů vytýká jako „argument zcela mimoběžný“, avšak na straně druhé „nepopírá, že k převodu podílu na Pozemku v důsledku Dohody z právního pohledu došlo, a to právě na základě nevyvratitelné domněnky ust. § 1227 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku.“ Za této situace si žalobce sám na položenou otázku odpovídá, a to v souladu se závěrem odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, jenž koresponduje s judikatorním východiskem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019. Právní posouzení věci v intencích položené otázky proto jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) nemůže být nesprávné, neboť i sám dovolatel právním následkům spojeným s uzavřenou Dohodou přitakává. Pro vymezenou právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatel ve skutečnosti nezpochybňuje, a nečiní předmětem kritiky ani aplikaci na věc dopadajícího ustanovení právního předpisu nemůže být dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 12. Namítá-li žalobce, že „za tento převod, který sice nastal, ale nebyl ani jednou ze stran Dohody předvídán, neobdržel žádné protiplnění, neboť protiplnění dle Dohody se mělo vztahovat toliko k vypořádání spoluvlastnictví k Jednotce“, pak pouze opětovně popírá důsledek plynoucí z Dohody, jenž je vzhledem k nevyvratitelné domněnce nejen právním titulem převodu vlastnického práva k Nebytovému prostoru a spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy č. p. XY a pozemku parc. č. XY (pozemku pod budovou), jakož i převodu spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. XY v přídatném spoluvlastnictví, ale i právním důvodem, na jehož základě byl vyplacen za předmět převodu vypořádací podíl. V tomto směru odvolací soud připomněl přiléhavý závěr soudu prvního stupně, jenž s odkazem na bod 14 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 53 Co 353/2024-74, uvedl, že ke vzájemnému vypořádání spoluvlastníků došlo již v Dohodě, jež se vztahuje v celém rozsahu nejen na předmět převodu, ale i na sjednanou náhradu; nárok žalobce tak již byl vypořádán (z bodu 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). K uvedenému pak Nejvyšší soud dodává, že účinky nevyvratitelné domněnky převodu spoluvlastnického podílu na věci, jež je předmětem přídatného spoluvlastnictví, nastávají bez ohledu na vůli účastníků převodní smlouvy a je pouze na nich, zda a v jakém rozsahu bez dalšího nastupující účinek zákonného ustanovení promítnout do výše sjednaného plnění. Odkazuje-li dovolatel ohledně významu skutečné vůle účastníků právního jednání na konkluze podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, (tento rozsudek byl uveřejněn pod číslem 37/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) pak přehlíží, že v odkazované věci nebyl dovolací soud konfrontován s tím, že by předmětem převodu dle kupní smlouvy byla rovněž nemovitá věc v přídatném spoluvlastnictví. 13. Dovolání žalobce není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení právních otázek ad 2) a ad 3) – viz bod 4 odůvodnění tohoto usnesení. Z ustálené rozhodovací praxe se k posouzení přípustnosti dovolání podává závěr, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (viz § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jenž je současně přístupný na webových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013). 14. Jestliže v projednávané věci odvolací soud dovoláním napadený rozsudek, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně (s jehož skutkovými a právními závěry se zcela ztotožnil), založil na konkluzi o nedůvodnosti nároku na zaplacení další částky na vypořádacím podílu, neboť Dohodou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou došlo ex lege nejen k převodu spoluvlastnického podílu na společné věci, jež je předmětem přídatného spoluvlastnictví, ale i k vypořádání za tento převod v rámci sjednané náhrady, na níž se Dohoda vztahuje, pak dovolací přezkum dalších otázek (o promlčení žalobou uplatněného nároku a o poměřování vznesené námitky promlčení s korektivem dobrých mravů, jejichž řešení bylo rovněž důvodem pro zamítnutí žaloby), nemůže výsledek řízení před dovolacím soudem ovlivnit. Nezaložilo-li totiž přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. řešení právní otázky ad 1) vymezené v bodě 4 odůvodnění tohoto usnesení, jež v řízení před soudy nižších stupňů představovalo samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, pak řešení právních otázek ad 2) a ad 3) – rovněž samo o sobě u každé z nich vedoucí k zamítnutí žaloby – již přípustnost dovolání založit nemůže. 15. Z uvedeného plyne, že dovolání žalobce směřující proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl ve výroku I potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud v tomto rozsahu dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 16. Protože žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, zabýval se Nejvyšší soud přípustností dovolání rovněž ve vztahu k té části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení, jakož i ve vztahu k výroku II o nákladech odvolacího řízení. Proti těmto výrokům dovolání není objektivně - ze zákona - přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017]. 17. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 16. 2. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu