22 Cdo 2118/2024-327USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce R. P., zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, proti žalované H. P., zastoupené Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 17/9, o zrušení služebnosti chůze, jízdy a hnaní dobytka, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 219/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2024, č. j. 11 Co 89/2023-272, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2024, č. j. 11 Co 89/2023-272, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: V této věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou zrušení služebnosti pro trvalou změnu poměrů ve smyslu § 1299 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a otázkou promlčení služebnosti podle § 633 odst. 1 o. z. ve spojení s § 618 o. z. I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 26 C 219/2021-127, zrušil „věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka na pozemku parc. č. XY, které je zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, oprávnění pro parc. č. XY a parc. č. XY tamtéž, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, podle listiny usnesení soudu č. deníku č. 53/1947“ (výrok I). Zrušil „věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, které je zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, oprávnění pro parc. č. XY a parc. č. XY tamtéž, které jsou zapsány na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, podle listiny usnesení soudu č. deníku 53/1947“ (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a o nákladech státu (výroky III a IV). 2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 11 Co 89/2023-272, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV potvrdil „s upřesněním v odstavci II ohledně pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. a obci XY tak, že se jedná o pozemky nyní zapsané na LV č. XY“ (výrok I). Dále znovu rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, a o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III). II. Dovolání a vyjádření k dovolání 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Domnívá se, že odvolací soud se při řešení jí vymezených právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně formuluje tyto právní otázky: a) když účastníci prohlásí něco opakovaně za nesporné, může pak soud zkonstatovat, že to tak vlastně není, že je to sporné, resp. dojít k opačnému závěru, než účastníci opakovaně souhlasně prohlásili? b) platí princip materiální publicity (ochrana důvěry třetích osob ve správnost údajů zapsaných ve veřejném seznamu) i pro samotného oprávněného z věcného břemene? c) žalovaná důvěřovala zápisům údajů v katastru nemovitostí, když tam byly zapsány od roku 1947, když měla zapsána oprávnění z věcného břemene více jak 70 let (z obou stran, tj. jak z ulice XY, tak z ulice XY)? (resp. zapsáno bylo v katastru nemovitostí více jak 70 let právě z ulice XY) d) pokud neužívání věcného břemene oprávněnou způsobí povinní z věcného břemene svým účelovým jednáním v rozporu se zákonem a s dobrými mravy, může toto požívat právní ochrany? e) pokud hrubý nepoměr úmyslně způsobil žalobce, může toto požívat právní ochrany, když je to v rozporu s dobrými mravy? f) pokud trvalou změnu poměrů úmyslně způsobil žalobce (pokud to, že služebné pozemky ztratily charakter zemědělské půdy), může toto požívat právní ochrany, když je to v rozporu s dobrými mravy? g) musí se soud vypořádat (zabývat) se zásadní námitkou účastníka, že ze soudního spisu zmizel důležitý dokument? 4. Rovněž tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že „sám cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5330/2015, který jasně říká, že žaloba žalobců byla podána vadně a žalobci se měli max. domáhat určení, že služebnost je promlčena (a ne zrušení služebnosti), na druhou stranu jim bylo vyhověno a soud nenaléhal na žalobce úpravou žalobního požadavku. To je naprosto v rozporu s rozhodovací praxí soudu. I dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 22 Cdo 431/2006 se může povinný ze služebnosti žalobou úspěšně domoci toho, aby se oprávněný takového práva zdržel. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1491/2019 vyplývá, že se může rozhodnout o zrušení služebnosti (namísto zamítnutí žaloby či vyzvání, aby byla změněna na žalobu na určení, že je služebnost promlčena nebo žaloby, aby se oprávněný zdržel práva), ale zde jde o úplně jiný případ.“ 5. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že jí nepřiznal náhradu za zrušenou služebnost. 6. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3324/15 ze dne 14. 6. 2016 žalovaná také namítá, že bylo postupem odvolacího soudu porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na předvídatelnost rozhodnutí. 7. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a aby mu věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. 8. Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III. A K otázkám označeným v odst. 3 ad a) až g), při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu 11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k náležitostem dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a přístupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, nebo body 38 a 39 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS - st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb. a je přístupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o jakou otázku hmotného či procesního práva se jedná a v jakých rozhodnutích je v judikatuře dovolacího soudu řešena odchylně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). 12. S ohledem na shora citované ustanovení občanského soudního řádu a požadavky judikatury dovolacího soudu na řádné vymezení některého z důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., jež plně obstály i v ústavně-právní rovině (i v procesu abstraktní kontroly ústavnosti právních norem), nezbývá dovolacímu soudu než konstatovat, že dovolání žalované není projednatelné. Žalovaná sice formuluje otázky, na kterých podle jejího názoru rozsudek odvolacího soudu spočívá a při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nicméně neoznačila žádné rozhodnutí, s nímž by v daných otázkách mohl být rozsudek odvolacího soudu poměřován. I Ústavní soud (shodně jako Nejvyšší soud - viz opětovně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že pokud dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, musí vymezit, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k dané otázce hmotného nebo procesního práva. 13. Dovolatelka navíc právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje především prostřednictvím skutkových námitek (nedostatečné zjištění skutkového stavu a způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem) a svou argumentaci týkající se „neužívání věcného břemene“, „hrubého nepoměru“, „trvalé změny poměrů“ či dalších námitek, zakládá na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel odvolací soud. Tím však uplatňuje dovolací důvod, který k dispozici nemá (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). III. B K právní otázce, která podle mínění dovolatelky dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a týká se formulace žalobního petitu: 14. V projednávané věci se žalobce domáhal zrušení věcného břemene práva chůze, jízdy a hnaní dobytka na pozemcích služebných parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, ve prospěch pozemků panujících parc. č. XY a parc. č. XY. Jako důvod uváděl, že žalovaná nikdy v minulosti až dosud své oprávnění z věcného břemene nevykonávala; má ke svým nemovitostem zajištěn přístup přes pozemek parc. č. XY; původní služebnost, která zatěžovala i pozemek parc. č. XY byla v roce 2016 v souvislosti s prodejem pozemku P. K. smluvně zrušena a žalovaná získala pozemek parc. č. XY, přes který má nyní zajištěn přístup ke svým nemovitostem. Žalobce také vznesl námitku promlčení. 15. Dovolatelka namítá, že žalobci podali žalobu „vadně“, měli se domáhat určení, že služebnost je promlčena, nikoli zrušení služebnosti pro změnu poměrů. Odvolacímu soudu vytýká, že žalobcům vyhověl, aniž by na ně naléhal k úpravě žalobního požadavku, což je „naprosto v rozporu s rozhodovací praxí soudu“. 16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 597/2022, uvedl, že domáhá-li se žalobkyně zrušení služebnosti pro změnu poměrů, je kumulované tvrzení o promlčení služebnosti jako důvodu pro zrušení služebnosti za současné právní úpravy právně nevýznamné (irelevantní). Soud v takovém případě nemůže pominout otázku, zda došlo k trvalé změně poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z., a zrušit služebnost pro promlčení. Vysvětlil s odkazem na svoji předchozí judikaturu, že je-li žaloba založena na tvrzeních o promlčení služebnosti, je třeba žalovat na určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu z katastru nemovitostí. Nelze již z důvodu promlčení služebnosti žalovat na zrušení služebnosti. Bude-li však žaloba v rámci žalobních tvrzení opřena vedle promlčení služebnosti o další skutečnosti, které budou vystihovat trvalou změnu poměrů, a žalobní petit bude formulován na zrušení služebnosti, nebude ani rozhodnutí o zrušení služebnosti v režimu opravných prostředků bez dalšího rušeno jako věcně nesprávné, obstojí-li celkově závěry o změně poměrů z hlediska tvrzených žalobních skutečností. 17. V poměrech projednávané věci byl postup odvolacího soudu v souladu s uvedenou judikaturou. S ohledem na žalobní tvrzení odvolací soud posuzoval, zda byly splněny podmínky pro zrušení služebnosti pro trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. a z tohoto důvodu také služebnost zrušil. Současně přihlédl i k námitce promlčení služebnosti podle § 633 odst. 1 o. z. ve spojení s § 618 o. z. jako k dalšímu možnému důvodu vedoucímu ke zrušení služebnosti. 18. Dovolací soud proto uzavírá, že otázka formulace žalobního petitu, je-li více důvodů pro zrušení služebnosti, již byla Nejvyšším soudem vyřešena, odvolací soud postupoval v souladu s touto judikaturou, a dovolání žalované proto není ani v této části přípustné. III. C K námitce dovolatelky, že jí odvolací soud nepřiznal náhradu za zrušení služebnosti. 19. Dovolání žalované je v této části opět neprojednatelné. V rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z dalšího obsahu dovolání je pouze zřejmé, že nesouhlasí s tím, že jí odvolací soud nepřiznal za zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. žádnou náhradu. 20. Odvolací soud uzavřel, že „jestliže žalobce mohl uspět rovněž se žalobou podanou dle § 1299 odst. 1 o. z., případně dle § 633 odst. 1 o. z., a služebnost byla v minulosti zřízena ve prospěch vlastníků panujících pozemků bezplatně, rozhodnutí o přiznání náhrady žalobkyni odporovalo by dobrým mravům (viz § 2 odst. 3 o. z.).“ S tímto závěrem dovolatelka polemizuje bez toho, aby formulovala zákonný předpoklad přípustnosti dovolání. 21. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). Jinými slovy, dovolací námitka nemůže spočívat pouze v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020). III. D K porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces a práva na předvídatelnost rozhodnutí. 22. Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, jelikož napadené rozhodnutí není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu ani dovolacího soudu. 23. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1046/2020, vyložil, že „překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků předvídat. Tak je tomu tehdy, když odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Překvapivými a nepředvídatelnými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). Překvapivé tak není rozhodnutí odvolacího soudu jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním právně hodnotil jinak než soud prvního stupně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1696/2017). 24. Rozhodnutí odvolacího soudu nepředvídatelné není. Skutečnost, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, s nímž žalovaná nesouhlasí, sama o sobě nezakládá porušení jejího práva na spravedlivý proces, a rozhodnutí nelze z uvedeného důvodu považovat za překvapivé či nepředvídatelné. 25. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno právo na spravedlivý proces ani jiné ústavně zaručené právo dovolatelky. Odvolací soud se věcí podrobně zabýval a své závěry řádně a přesvědčivě odůvodnil. IV. Závěr a náklady řízení 26. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 27. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 28. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 5. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu