22 Cdo 240/2026-693 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. S., zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká 488/20, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 105/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, takto: I. Právní moc rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně podaného v této věci proti uvedenému rozhodnutí. II. Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti výroku IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, se zamítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. 55 C 105/2018-512, zrušil právo společného nájmu žalobkyně a žalovaného k bytu č. XY (ev. č. XY) o velikosti 4+1 v pátém nadzemním podlaží domu na adrese XY, katastrální území XY – dále „předmětná bytová jednotka“ (výrok I), a určil, že výlučnou nájemkyní předmětné bytové jednotky a výlučnou členkou družstva DRUŽBA, stavebního bytového družstva, IČO 00047708, je žalobkyně (výrok II). Z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů (dále „SJM“), přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatky na účtech konkretizované ve výroku III, písm. a), bodech 1, 2 a 3, jakož i členský podíl v družstvu DRUŽBA, stavebním bytovém družstvu, IČO 00047708, vztahující se k předmětné bytové jednotce v hodnotě 4 888 000 Kč [výrok III, písm. a), bod 4], a do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal zůstatek na účtu, částku odpovídající hodnotě osobního automobilu a částku obdrženou za prodej podílových listů, vše specifikované ve výroku III, písm. b), bodech 1, 2 a 3. Dále žalobkyni přikázal dluh označený ve výroku IV. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do 30 dnů od právní moci rozsudku na vyrovnání podílu částku ve výši 2 811 125,11 Kč (výrok V). Zamítl návrh žalobkyně v části, v níž se domáhala vypořádání částky 383 250 Kč, částky 1 344 000 Kč s příslušenstvím ve výši 191 664 Kč, částky 679 000 Kč a částky 313 961 Kč (výrok VI). Rozhodl rovněž o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i o nákladech řízení státu (výroky VII až IX). 2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II, ve výroku III, písm. a), bodech 1, 2 a 3 a písm. b), bodech 1, 2 a 3, a dále ve výrocích VI, VIII a IX potvrdil (výrok I), ve výroku III, písm. a), bodu 4 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí, které měli účastníci v SJM, do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal členský podíl v družstvu DRUŽBA, stavebním bytovém družstvu, IČO 00047708, vztahující se k předmětné bytové jednotce v hodnotě 6 546 000 Kč (výrok II), ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok III) a ve výroku V rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří měsíců od právní moci rozsudku na vyrovnání podílu částku 5 313 930 Kč (výrok IV). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu doručenému žalobkyni (dále rovněž „dovolatelka“) dne 13. 8. 2025 bylo podáno dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně dne 10. 10. 2025. Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání odkazem na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) přičemž předkládá k posouzení šest právních otázek, jež dosud neměly být v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny, a dále tři právní otázky, při jejichž řešení se odvolací soud dle názoru dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Poukazuje též na extrémní rozpor skutkových a právních závěrů odvolacího soudu s provedenými důkazy. V samostatném podání dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku IV. Návrh odůvodnila tvrzením o závažné újmě, která by jí neprodlenou exekucí povinnosti zaplatit žalovanému na jeho vypořádací podíl částku 5 313 930 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku vznikla. Finančními prostředky v uvedené výši nedisponuje a ve stanovené době ani nemá možnost si je obstarat. Dovozuje, že získání finančních prostředků z případného prodeje předmětné bytové jednotky je problematické a nejisté a nadto doprovázené definitivní ztrátou možnosti tento byt ze strany žalobkyně užívat. 4. Žalovaný s návrhem žalobkyně na odklad vykonatelnosti výroku IV rozsudku odvolacího soudu nesouhlasil. Připomněl, že žalobkyni nehrozí vznik žádné závažné újmy, neboť dovolatelka má dlouhodobě zajištěné bydlení mimo předmětnou bytovou jednotku, kterou již ostatně nabídla k užívání třetím osobám prostřednictvím „pronájmu“. 5. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení. 6. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu. 7. Je pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u nichž je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž účinky by mohly být případně odloženy (to neplatí pouze o výroků soudních rozhodnutí, které jsou předběžně vykonatelné, avšak o takový případ v projednávané věci nejde). 8. V poměrech projednávané věci podává žalobkyně návrh na odklad vykonatelnosti výroku IV rozsudku odvolacího soudu o pravomocně uložené povinnosti zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 5 313 930 Kč. Argumentuje přitom tím, že finančními prostředky v uvedené výši nedisponuje a nemůže si je bez vzniku ztráty na hodnotě členského podílu opatřit jeho převodem. Pokud dovolatelka hrozící závažnou újmu spatřuje na jedné straně v tom, že není dostatečně solventní dostát své povinnosti kompenzovat žalovanému majetkovou hodnotu, jíž se jí vypořádáním dostalo, a na straně druhé není za účelem obstarání si finančních prostředků připravena nabyté výlučné členství v bytovém družstvu jeho převodem zpeněžit, pak podmínce předejít vzniku hrozící závažné újmy odložení vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu v navrhovaném rozsahu neodpovídá. I se zřetelem na povahu řízení o vypořádání společného jmění manželů, jež se řadí mezi věci, u nichž způsob vypořádání právního poměru účastníků řízení vyplývá z právního předpisu, a soud není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dospívá k závěru, že předestřeným skutkovým a procesním aspektům řízení přiléhavěji odpovídá rozhodnutí o odkladu právní moci, jež se, vyjma žalobkyně a žalovaného, nedotkne právních poměrů třetích osob. 9. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoliv předjímal rozhodnutí o dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí ve věci samé) na základě shora uvedeného návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti výroku IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 19 Co 58/2024-650, jako nedůvodný zamítl [§ 243 písm. a) o. s. ř.] a i bez návrhu rozhodl o odkladu právní moci citovaného rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu [§ 243 písm. b) o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 2. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu