22 Cdo 2568/2024-1116 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně J. J., zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 400, proti žalovanému T. J., zastoupenému JUDr. Davidem Vostřejžem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 400/7, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 147/2017, o dovolání Mgr. Pavlíny Řehové, advokátky se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 400, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 13. 5. 2024, č. j. 60 Co 97/2024-1062, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud uložil státu povinnost zaplatit advokátovi ustanovenému účastníkovi podle § 29 nebo podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) hotové výdaje a odměnu za zastupování. I. Dosavadní průběh řízení 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 5. 5. 2017 vypořádání společného jmění účastníků řízení, které zaniklo dne 27. 5. 2016. Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 5. 2017, č. j. 35 C 147/2017-134, které nabylo právní moci 14. 6. 2017, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % a ustanovil jí k ochraně jejích zájmů zástupkyni Mgr. Pavlínu Řehovou, advokátku se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 400. 3. Usnesením ze dne 24. 5. 2023, č. j. 35 C 147/2017-915, které nabylo právní moci 5. 6. 2023, soud prvního stupně odňal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a zrušil ustanovení zástupkyně, vše s účinností od 1. 1. 2020. 4. Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. 35 C 147/2017-1022, přiznal Mgr. Pavlíně Řehové jako ustanovené zástupkyni žalobkyně odměnu ve výši 18 400 Kč. 5. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání Mgr. Pavlíny Řehové usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 60 Co 97/2024-1062, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že Mgr. Pavlíně Řehové přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 73 931 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení odvolacího soudu podává dovolání Mgr. Pavlína Řehová (dále také jen jako „dovolatelka“), která byla ustanovenou zástupkyní žalobkyně. Přípustnost dovolání opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě se jedná o právní otázky, které nebyly dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. 7. Dovolatelka nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který jí nepřiznal právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby specifikované v dovolání. 8. Má za to, že odvolací soud se při řešení příslušných právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, a to např. od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2482/2015 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1942/12, sp. zn. I. ÚS 4012/18, sp. zn. I. ÚS 3906/17, a sp. zn. III. ÚS 402/20. 9. Dovolatelka dále nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který sice k odvolání dovolatelky vyšel z jiné výše odměny za jeden úkon právní služby, avšak na rozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal dovolatelce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za některé úkony právní služby. Tím došlo ke změně rozhodnutí v neprospěch dovolatelky a porušení zásady zákazu reformace in peius v civilním soudním řízení (v této souvislosti dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 a zejména na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1145/24). 10. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 11. Žalobkyně ani žalovaný se k dovolání Mgr. Pavlíny Řehové nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání 12. Rozhodnutí dovolacího soudu je založeno na řešení právní otázky, zda je přípustné dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud uložil podle § 140 odst. 2 o. s. ř. státu povinnost zaplatit zástupci účastníka ustanovenému podle § 30 o. s. ř. hotové výdaje a odměnu za zastupování. 13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 14. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 15. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. 31 Cdo 3205/2025 (které je dostupné na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi dovolacího soudu při posuzování otázky, zda je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odměně advokáta ustanoveného podle § 29 o. s. ř. nebo podle § 30 o. s. ř. V tomto rozhodnutí přijal a odůvodnil závěr, že v takovém případě není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť se jedná o rozhodnutí týkající se výroku o nákladech řízení. IV. Závěr 16. Nejvyšší soud proto dovolání Mgr. Pavlíny Řehové podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu