22 Cdo 3029/2025-165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce F. B., zastoupeného Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Karla Hynka Máchy 758/8, proti žalované E. B., zastoupené Mgr. Leonou Polákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, třída Míru 450, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 19/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 116/2025-138, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 116/2025-138, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 3. 2025, č. j. 6 C 19/2025-66, ve výroku IV se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení žalobou podanou soudu 24. 1. 2025 domáhá vypořádání společného jmění manželů se žalovanou po zániku jejich manželství rozvodem (manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 10. 2023, č. j. 6 C 146/2022-86), a to ohledně (v žalobě blíže vymezených) věcí, pohledávek a dluhů, a dále náhrady škody způsobené žalovanou na společném jmění spočívající v poškození zámků na nemovitostech v (blíže tam uvedených dnech), s vynaloženými náklady žalobce na jejich výměnu a opravu 17 917 Kč. 2. Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 6 C 19/2025-66, zamítl návrh na spojení ke společnému projednání a rozhodnutí věcí vedených u něj pod sp. zn. 6 C 19/2025 a sp. zn. 20 C 74/2024 (výrok I), zamítl návrh na spojení ke společnému projednání a rozhodnutí věcí vedených u něj pod sp. zn. 6 C 19/2025 a sp. zn. 6 C 95/2023 (výrok II), vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí „návrh žalobce na náhradu škody“ (výrok III) a rozhodl, že řízení o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění se zastavuje (výrok IV). 3. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. 18 Co 116/2025-138, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím (výroky II a III). 4. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) ze zjištění, že v předmětné věci žalobce podal žalobu (zahájil řízení) o vypořádání (rozvodem zaniklého) společného jmění manželů účastníků dne 24. 1. 2025, ačkoliv o vypořádání společného jmění manželů bylo již zahájeno řízení u Okresního soudu v Pardubicích vzájemnou žalobou (podanou žalovanou) dne 7. 8. 2024 v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 20 C 74/2024. 5. Po právní stránce odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že uvedená okolnost zakládá (bez dalšího) překážku litispendence, neboť o téže věci nemohou být vedena dvě řízení a dříve zahájené řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 C 74/2024 brání vedení řízení v předmětné věci. Proto je namístě řízení v posléze uvedené věci zastavit dle § 83, § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). K námitce, že žalovaná učinila v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 74/2024 předmětem vypořádání společného jmění, oproti žalobě žalobce, pouze některé „položky“ zaniklého a nevypořádaného společného jmění, uvedl, že žalobce může další z nich učinit předmětem vypořádání právě v uvedeném řízení, neboť řízení o vypořádání společného jmění je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky a je na účastnících, aby aktivně tvrdili a prokazovali jednotlivé prvky patřící do společného jmění; tedy nemusí tak činit pouze žalobce, ale mohou tak činit oba účastníci“. V uvedeném řízení tak žalobce může „uplatnit vše, co uplatnil v tomto řízení, které bylo z důvodu překážky litispendence zastaveno“. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1447/2019, (dále též jen „rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1447/2019“) a ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2674/2012. Namítá nesprávnost řešení otázky, zda a v jakém rozsahu je založena vůči předmětnému řízení překážka litispendence v souvislosti s dříve zahájeným řízení vedeným u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 74/2024 (dále též jen „řízení sp. zn. 20 C 74/2024“). V předmětném řízení totiž žalobce uplatnil k vypořádání i jiný majetek, než který je předmětem vypořádání v řízení sp. zn. 20 C 74/2024, a to (další označené) pohledávky z bankovních účtů účastníků, peněžní prostředky společného jmění „uložené na dalších (bankovních) účtech“, investice ze společného jmění do výlučného majetku žalované, vnosy z výlučného majetku žalobce na majetek společného jmění a náklady vynaložené ze společného jmění na škodu způsobenou žalovanou „úmyslným jednáním proti společnému majetku“. Odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) řízení nesprávně zastavil jako celek; žalobní právo žalobce je však řízením sp. zn. 20 C 74/2024 „konzumováno“ jen ve vztahu k té části společného jmění, která je jeho předmětem. Navrhuje proto změnu usnesení odvolacího soudu tak, že „řízení se nezastavuje“, případně jeho zrušení (včetně zrušení usnesení soudu prvního stupně) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, souhlasí s jeho závěrem, že žalobce může další „položky“ společného jmění k vypořádání uplatnit v řízení sp. zn. 20 C 74/2024. Výklad žalobce by dle ní vedl „k absurdním závěrům“, že každý z bývalých manželů může „ohledně každé jednotlivé společné věci náležející do rozvodem zaniklého společného jmění uplatnit svůj nárok na její vypořádání samostatnou žalobou, což je názor nepřijatelný“. Podá-li jeden z účastníků zaniklého společného jmění manželů návrh na jeho vypořádání, je tím konzumováno i právo druhého z účastníků domáhat se jeho vypořádání. Podá-li druhý účastník žalobu v době, kdy je již zahájeno řízení o vypořádání k návrhu prvního účastníka, je na takové podání druhého z účastníků třeba pohlížet jen jako na procesní návrh v již zahájeném řízení. Navrhuje z uvedených důvodů zamítnutí dovolání. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 9. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. 10. Napadené usnesení odvolacího soudu závisí (je založeno) na procesněprávní otázce (vytčené dovolatelem), zda pro závěr o litispendenci ve vztahu dvou soudem vedených řízení o vypořádání (zaniklého) společného jmění manželů je či není významné také hledisko jejich předmětu; tedy ohledně jakých konkrétních součástí („položek“) společného jmění manželů se to které řízení vede. Při řešení této otázky se odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto je dovolání přípustné a je též opodstatněné. 11. Jak Nejvyšší soud vyložil v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1447/2019 a v rozsudku ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3323/2022, (srov. též v nich citovanou judikaturu) v řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), se – jakožto řízení sporném – (rovněž) uplatní zásady dispoziční i projednací. Uvedený závěr se týká majetku navrženého k vypořádání, včetně uplatnění vnosu. Pokud však jde o způsob vypořádání společného majetku (avšak jen ten), soud není navrženým způsobem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení o vypořádání SJM jsou tak pouze ten majetek či hodnoty, které účastníci navrhli k vypořádání v zákonné lhůtě. 12. Podá-li jeden z manželů návrh na vypořádání SJM, je tím konzumováno i žalobní právo druhého manžela, který žalobu ve vztahu k té části SJM, která je předmětem již probíhajícího řízení (resp. řízení již skončeného rozhodnutím ve věci samé), nemůže podat. Je-li však předmětem dalšího řízení jiná součást SJM (věc, pohledávka, dluh, vnos, investice či jiná majetková hodnota; dále též jen „položka“), která se nestala předmětem předchozího řízení, nejde o totožný předmět řízení, a tudíž ani o překážku zahájeného řízení či věci rozhodnuté (srov. opět rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1447/2019). 13. Z výše uvedeného vyplývá, že jestliže odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) své rozhodnutí založil na prosté úvaze, že sama skutečnost vedení řízení o vypořádání SJM – bez ohledu na to, ohledně jakých součástí SJM je vedeno – zakládá (bez dalšího) překážku litispendence vůči všem dalším později zahájeným řízením o vypořádání SJM, byť by třeba (i jen zčásti) byla vedena ohledně odlišných součástí SJM; jinými slovy, že již tím je „konzumováno“ i žalobní právo druhého manžela v plném rozsahu a že takové další součásti SJM může manžel uplatnit pouze v onom již dříve zahájeném řízení, je jeho právní posouzení věci nesprávné. 14. Při závěru o existenci překážky litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.) ve vztahu vedených řízení o vypořádání SJM je totiž významné i hledisko, ohledně jakých součástí SJM je to které řízení vedeno. I tato okolnost totiž určuje (v souladu se zásadou dispoziční a projednací) předmět toho kterého řízení a jeho případnou totožnost (jež, je-li dána, odůvodňuje zastavení později zahájeného řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení v podobě překážky litispendence dle § 83 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1 o. s. ř.). Jinak řečeno, může být vedeno více samostatných řízení o (dílčím) vypořádání SJM ohledně odlišných „položek“ (tvořících součást SJM), jakkoliv by soudy v takových případech vždy měly zvažovat postup dle § 112 odst. 1 o. s. ř. (spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí). 15. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) tak dovolatel použil opodstatněně. 16. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu [§ 243d odst. 1 písm. b)o. s. ř.], napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), včetně závislých výroků II a III o náhradě nákladů řízení [§ 242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí (zčásti) též pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí v dotčeném výroku IV a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). 17. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). 18. V dalším průběhu řízení si soudy vyjasní, ohledně jakých konkrétních součástí SJM („položek“) je řízení sp. zn. 20 C 74/2024 a předmětné řízení vedeno (probíhá); jen v jejich překrývajícím se rozsahu bude odůvodněna úvaha o existenci překážky litispendence, odůvodňující zastavení později zahájeného řízení dle § 83 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1 o. s. ř. 19. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu