22 Cdo 32/2026-494 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) J. H., b) Z. H., a c) Z. H., všech zastoupených JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, proti žalovaným 1) P. J., zastoupené Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 612/36, 2) R. B. a 3) M. B., žalovaní 2) a 3) jsou zastoupeni Mgr. Karolínou Novou, advokátkou se sídlem v Praze, Biskupský dvůr 1152/2, 4) J. K., zastoupené Mgr. Barborou Matýskovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Sadová 171/40, 5) J. K., zastoupenému Mgr. Martinem Sýkorou, advokátem se sídlem v Opavě, Sadová 171/40, 6) A. S., 7) R. S. a 8) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za niž jedná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení existence služebnosti stezky, průhonu a cesty, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 196/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2025, č. j. 71 Co 108/2025-453 a 71 Co 109/2025, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího 1 836,20 Kč řízení k rukám zástupce žalované 1) Mgr. Petra Vysoudila do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 508,50 Kč k rukám zástupce žalované 1) Mgr. Petra Vysoudila do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit každému ze žalovaných 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 598,10 Kč k rukám zástupkyně žalovaných 2) a 3) Mgr. Karolíny Nové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V. Žalobce c) je povinen zaplatit každému ze žalovaných 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 794,30 Kč k rukám zástupkyně žalovaných 2) a 3) Mgr. Karolíny Nové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 836,20 Kč k rukám zástupkyně žalované 4) Mgr. Barbory Matýskové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VII. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 508,50 Kč k rukám zástupkyně žalované 4) Mgr. Barbory Matýskové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VIII. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 836,20 Kč k rukám zástupce žalovaného 5) Mgr. Martina Sýkory do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IX. Žalobce c) je povinen zaplatit žalovanému 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 508,50 Kč k rukám zástupce žalovaného 5) Mgr. Martina Sýkory do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. X. Ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a žalovanými 6), 7) a 8) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je v této věci založeno na řešení právní otázky, zda žalobci v dovolání vymezili řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 ve spojení s § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 10 C 196/2023-295, ve spojení s usnesením ze dne 19. 11. 2024, č. j. 10 C 196/2023-301, zamítl žalobu na určení existence služebnosti stezky, průhonu a cesty specifikované ve výroku I. Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II a VIII) a státu (výroku IX). 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21.7. 2025, č. j. 71 Co 108/2025-453, 71 Co 109/2025, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, VIII a IX (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Změnil jej ve výrocích II–VII, v nichž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III–IX). II. Dovolání žalobců a vyjádření žalovaných 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný jejich požadavek na určení existence věcného břemene. Podle žalobců odvolací soud opomenul důkazy potvrzující vznik a existenci věcného břemene, které však nebylo řádně zapsáno do katastru nemovitostí. Namítají také, že na základě částečného omezení užívání cesty nemohlo dojít k promlčení věcného břemene. Podle žalobců je nutné zohlednit, že „právo bylo ohroženo nikoli jejich nečinností, ale nesprávnou evidencí věcného břemene, které bylo řádně zřízeno a jeho údaje nebyly přeneseny z Pozemkového knihy do evidence katastru nemovitostí“. Podle žalobců není pro projednávanou věc přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3614/2020, na které odkázal odvolací soud a jež řešilo otázku promlčení věcného břemene. 5. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 6. Žalovaná 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Namítá, že argumentace žalobců v dovolání je nekonzistentní a nevztahuje se k okolnostem podstatným pro rozhodnutí o věci. Podotýká, že právo odpovídající věcnému břemeni nemůže svědčit žalobcům ani s odkazem na princip materiální publicity, neboť toto právo nebylo evidováno v katastru nemovitostí. V rozporou s provedenými důkazy je také tvrzení žalobců, že právo odpovídající věcnému břemeni užívali nerušeně do roku 2019. Proto považuje dovolání žalobců za nedůvodné a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zamítl. 7. Žalovaní 2) a 3) ve vyjádření k dovolání předně namítají, že v rámci dovolání nelze zpochybňovat skutková zjištění soudů nižších stupňů, jak to činí žalobci. Ztotožňují se se závěrem odvolacího soudu, že k zániku věcného břemene došlo na základě příslušných pozemkových úprav. Stejně tak považují za správný závěr odvolacího soudu o promlčení věcného břemene. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. 8. Žalovaná 4) ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání žalobců nesplňuje zákonem požadované předpoklady vymezení přípustnosti dovolání a žalobci neformulují žádný způsobilý dovolací důvod. Žalobci pouze polemizují se skutkovými závěry odvolacího soudu a předkládají dovolacímu soudu vlastní skutkovou verzi. Podle žalované 4) je nutné zohlednit, že věcné břemeno zaniklo v souvislosti s pozemkovými úpravami. Ztotožňuje se rovněž se závěry odvolacího soudu o promlčení věcného břemene. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. 9. Žalovaný 5) ve vyjádření k dovolání také namítá, že dovolání žalobců nesplňuje zákonem požadované předpoklady vymezení přípustnosti dovolání. Jeho podstatou je nesouhlas žalobců s právním závěrem odvolacího soudu a polemika s jím provedeným dokazováním. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 10. Žalovaní 6), 7) a 8) se k dovolání žalobců nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 13. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 14. Pokud má být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). 15. Jinými slovy právní otázkou, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020). 16. Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení mělo být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. 17. V projednávané věci žalobci nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný jejich požadavek na určení existence věcného břemene. Obsahem dovolání je však pouhá polemika dovolatelů se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Dovolatelé neformulují žádnou konkrétní právní otázku ani neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považují za naplněný. Žalobci v dovolání rovněž nenamítají, že by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na kterou by v dovolání odkázali (dovolatelé pouze uvádí, že odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3614/2020, „není přiléhavý“, aniž by s touto námitkou formulovali konkrétní právní otázku, kterou by dovolací soud měl vyřešit). Obsahem dovolání je tak pouhá polemika žalobců s procesním postupem odvolacího soudu, jeho skutkovými a právními závěry s tím, že by tyto právní závěry měly být jiné. 18. V takovém případě není ani uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li (byť i jen částečně) z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3795/2023). 19. Dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.; viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). IV. Závěr a náklady řízení 20. Z uvedeného plyne, že žalobci v dovolání nevymezují řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání tak trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej § 241a odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). 21. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou se žalovaní 1), 2), 3), 4) a 5) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 30. 3. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu