22 Cdo 536/2026-208 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalovaným 1) S. D., 2) J. K., 3) D. Š., všech zastoupených Mgr. Alexandrem Petrem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 629/4, o neplatnost rozhodnutí spoluvlastníků, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 23/2024, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2025, č. j. 38 Co 68/2025-179, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2025, č. j. 38 Co 68/2025-179, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 8. 2024, č. j. 33 C 23/2024-131, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že se schvaluje předložený návrh základních pravidel jednání spoluvlastníků domu a výkonu správy domu, je neplatné (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu T. K. a J. K., je neplatné (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu T. K. (výrok III), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu J. K., je neplatné (výrok IV), zrušil rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že se schvaluje předložený návrh základních pravidel jednání spoluvlastníků domu a výkonu správy domu (výrok V), zrušil rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu T. K. a J. K. (výrok VI), zrušil rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu T. K. (výrok VII), zrušil rozhodnutí žalovaných 1), 2) a 3), že spoluvlastníci domu volí do funkce správce domu J. K. (výrok VIII), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IX a X). 2. K rozhodnutí o volbě správců domu soud prvního stupně uvedl, že se samotná volba řídí pravidly pro výkon běžné správy, avšak volbě osoby správce musí předcházet dohoda, popř. hlasování spoluvlastníků o zřízení správce společné věci. V projednávané věci bylo v případě všech tří hlasování o osobách správců vycházeno z pravidla zakotveného v rámci základních pravidel jednání spoluvlastníků a základních pravidel výkonu správy domu, kdy pod bodem 1 bylo zakotveno pravidlo, že správu domu vykonává jeden nebo více zvolených správců domu. Na jednání spoluvlastníků dne 21. 12. 2023 byl předsedajícím přednesen návrh na zvolení dvou správců domu, kteří budou spravovat dům v souladu se schválenými základními pravidly jednání spoluvlastníků domu a výkonu správy domu, aniž by bylo hlasováno o zřízení funkce správce a o tom, že předmětnou nemovitou věc budou spravovat dva správci. I v tomto případě tedy byla všechna tři rozhodnutí učiněna na základě absolutně neplatných pravidel, a i v tomto případě je proto namístě všechna přijatá rozhodnutí o volbě správců zrušit. Soud proto žalobě vyhověl. 3. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 38 Co 68/2025-179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku VI a v napadeném výroku X rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. V pravidlech správy si žalovaní odhlasovali zřízení funkce dvou správců a toto rozhodnutí bylo předpokladem pro následující volbu těchto dvou správců. Vzhledem k tomu, že byla pravidla neplatná, chyběl předpoklad pro volbu dvou správců. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž formulovali neřešenou otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Pokud si spoluvlastníci nemovité věci na společném jednání schválí pravidla jednání spoluvlastníků a výkonu správy domu, obsahující i pravidla plynoucí přímo ze zákona, může pak případná neplatnost schválených pravidel zneplatnit rozhodnutí spoluvlastníků, které je založeno jak na schváleném pravidle, tak i na zákonném pravidle? Jinak řečeno, jestliže právo spoluvlastníků domu zvolit si rozhodnutím správce domu plyne přímo ze zákona, pak nemůže být rozhodnutí spoluvlastníků o volbě správce domu soudem zrušeno jen proto, že právo volit správce domu mj. plynulo i ze soudem zrušených schválených pravidel. Zdůraznili, že správci byli zvoleni jen pro běžnou správu a že odvolací soud dovozuje mimořádnou správu nedůvodně. Spoluvlastníci svým rozhodnutím projevili svoji autonomii vůle a není důvod, aby do ní veřejná moc zasahovala. Navrhli zrušení napadeného rozhodnutí, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně v části, v níž není dosud pravomocné. Dále dovolacímu soudu navrhli, aby se věnoval otázce nákladů řízení. 6. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 7. Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné. 8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 10. Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že se nevypořádal se zákonnou úpravou správy společné věci a nezkoumal jejich vůli ohledně toho nechat věc spravovat. Jeho úvaha je proto neúplná, a tudíž nesprávná. Odvolací soud totiž nezkoumal, zda rozhodnutí spoluvlastníků o volbě správců v sobě implicitně zahrnuje také projev společnou věc spravovat, či nikoliv. Dovolatelé rovněž upozorňují, že soudy neměly zasahovat do jejich autonomie, resp. možnosti rozhodnout o správcích společné věci. 11. Dovolatelé namítají, že pro jejich věc rozhodná právní otázka nebyla dovolacím soudem výslovně řešena; nicméně její případné posouzení předurčuje zohlednění judikatorních závěrů, které již Nejvyšší soud ve vztahu ke správě společné věci učinil. 12. Rozhodnutí odvolacího soudu, byť ne zcela přehledně, odlišuje jednak rozhodnutí o samotné správě společné věci (rozhodnutí o schválení návrhu základních pravidel jednání spoluvlastníků domu a o výkonu správy domu) a jednak rozhodnutí spoluvlastníků o osobách správců. První z uvedených rozhodnutí, které nebylo předmětem přezkumu již ani odvolacím soudem v odvolacím řízení, výslovně odvolací soud považoval za rozhodnutí v oblasti tzv. mimořádné správy, které podléhá obecnému soudnímu přezkumu. Rozhodnutí o konkrétních osobách správců pak (bod 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) pak odvolací soud označuje jako rozhodnutí v oblasti běžné správy společné věci a výslovně v této souvislosti bez bližšího vysvětlení pouze konstatuje, že rozhodnutí o výběru konkrétních osob jako správců podléhá „možnosti soudního přezkumu, to však již za přísnějších podmínek v režimu běžné správy“. 13. Dovolatelé pak v dovolání namítají, že rozhodování o osobách správců společné věci je třeba považovat za rozhodování o tzv. běžné správě společné věci. 14. Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje na svůj rozsudek ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017 (publikovaný pod č. 5/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), ze kterého mimo jiné vyplývá, že soudnímu přezkumu podléhají rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, tj. záležitosti mimořádné správy. Záležitosti běžné správy naopak zásadně nikoliv, ledaže by šlo o výjimečné případy předpokládané zákonem, zejména o zřejmou hrozící těžkou újmu (§ 1130 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Uvedené rozhodnutí odkazuje na závěry odborné komentářové literatury, která otázky správy společné věci ve spoluvlastnictví podrobně vysvětlila s klíčovým závěrem, že záležitosti tzv. běžné správy soudnímu přezkumu v zásadě nepodléhají, zatímco v případě mimořádné správy se soudní ingerence uplatní (k tomu srovnej Králík, M. § 1128 [Rozhodování v záležitostech běžné správy týkající se společné věci]. In: Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 549 a násl.). 15. Odvolací soud zjevně považoval rozhodnutí o osobách správců společné věci za rozhodnutí v oblasti tzv. běžné správy a taktéž ho považoval za spoluvlastníky přijaté, což vyplývá z toho, že soud prvního stupně toto rozhodnutí zrušil a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil; z toho vyplývá, že soudy obou stupňů obsah tohoto rozhodnutí spoluvlastníků posuzovaly věcně. Odvolací soud však vůbec nevysvětlil, při východisku, že jde o rozhodnutí o běžné správě společné věci, na základě jakých právních úvah a jakého zákonného ustanovení měl založenu možnost toto rozhodnutí věcně posoudit a při nesouhlasu s jeho obsahem ho zrušit, konstatuje-li, že jde o rozhodnutí v oblasti běžné správy. Dovolacímu soudu je zřejmá základní úvaha odvolacího soudu, která rozhodnutí o osobách správců považuje za rozhodnutí navazující na rozhodnutí o tom, že správa vůbec bude vykonávána. Rozhodnutí o samotné správě, které není předmětem přezkumu v dovolacím řízení, však odvolací soud výslovně označil jako rozhodnutí v záležitosti mimořádné správy, s výslovným závěrem, že „v případě neshody spoluvlastníků rozhoduje soud“, zatímco rozhodnutí o konkrétních osobách správců posoudil jako rozhodnutí o běžné správě. Jestliže tedy úvaha odvolacího soudu vycházela z toho, že rozhodnutím soudu prvního stupně bylo pravomocně zrušeno rozhodnutí o správě jako takové, protože šlo o záležitost mimořádné správy, bylo třeba vysvětlit, proč (nikoliv jak) odvolací soud přistoupil k potvrzení té části rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo zrušeno i rozhodnutí o osobách spoluvlastníků (v oblasti běžné správy), neboť zrušení předpokládá věcný přezkum takového rozhodnutí a posouzení předpokladů pro jeho vydání. 16. Ze shora uvedených důvodů dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. 17. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.). 18. Námitkám o nákladech řízení se dovolací soud nemohl věnovat již proto, že dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 19. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu