22 Cdo 560/2026-270 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně I. M. F., zastoupené Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, proti žalovanému V. F., zastoupenému JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze, Radlická 3301/68, o určení neplatnosti manželské smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 31 C 128/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2025, č. j. 18 Co 196/2025-245, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2025, č. j. 18 Co 196/2025-245, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V této věci Nejvyšší soud posuzoval, zda je dán ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu obsažené v notářském zápise, jestliže ke dni rozhodnutí odvolacího soudu společné jmění manželů již zaniklo v důsledku zániku manželství. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2025, č. j. 31 C 128/2024-198, určil, že manželská smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu obsažená v notářském zápise ze dne 29. 6. 2018, sepsaném notářem Mgr. Viktorem Semanikem pod č. NZ 1929/2018, N 1980/2018, je neplatná (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok II). 3. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2025, č. j. 18 Co 196/2025-245, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti manželské smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu obsažené v notářském zápise ze dne 29. 6. 2018, sepsaném notářem Mgr. Viktorem Semanikem pod č. NZ 1929/2018, N 1980/2018 (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovaném určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., a proto žalobu zamítl. Přihlédl k tomu, že došlo k zániku společného jmění manželů v důsledku zániku manželství účastníků řízení. Současně uvedl, že účastníci řízení společné jmění dosud nevypořádali. Otázka platnosti smlouvy o zúžení společného jmění manželů tak má být řešena jako otázka předběžná v řízení o vypořádání společného jmění manželů. II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalovaného 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v posuzované věci nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů. Má za to, že odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a že se částečně jedná o právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. 6. Podle dovolatelky je dán v této věci s ohledem na skutkové okolnosti naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů obsažené v příslušném notářském zápisu, a to pro její absolutní neplatnost s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Na základě rozhodnutí o neplatnosti této smlouvy pak může žalobkyně podat žalobu na vypořádání společného jmění manželů. Současně bude tímto rozhodnutím odstraněna právní nejistota ohledně vlastnictví k nemovitostem, u nichž je nyní zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník žalovaný. 7. Namítá také, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud rozhodl o zamítnutí žaloby s ohledem na absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by účastníky informoval o tomto možném posouzením věci. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 828/06. 8. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda je dán ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů, došlo-li následně k zániku společného jmění manželů, které nebylo dosud vypořádáno. 13. Dovolací soud předně připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nezakládají přípustnost dovolání dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž vyřešení nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, dostupné na https://nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3461/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1373/2024; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 14. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 15. Podle ustálené soudní praxe je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 16. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, která tvoří určitý právní rámec, jenž je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 522/2015). Kromě toho je určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany; není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny a kde je potřeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 2 Cdon 246/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1313/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2147/2018). 17. V rozsudku ze dne 23. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4709/2009, dovolací soud vyložil, že „podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Stav v době vyhlášení rozsudku je rozhodující i pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. Obecně totiž není vyloučeno, aby naléhavý právní zájem na určovací žalobě v průběhu řízení pominul, popř. aby teprve nastal“ (srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). 18. V posuzované věci je nezbytné zohlednit, že v okamžiku rozhodování odvolacího soudu již společné jmění manželů zaniklo v důsledku zániku manželství účastníků a nebylo dosud vypořádáno. V takovém případě platí, že prostřednictvím žaloby na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů nelze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě lze dospět jinak; za těchto okolností ani určovací žaloba nevystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím nelze dosáhnout úpravy, která by tvořila určitý právní rámec, jenž je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Pokud určovací žaloba v poměrech projednávané věci tyto funkce neplní, není dán ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. 19. Konečně v samotném řízení o určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění by nemohla být samotná otázka rozsahu společného jmění manželů vyřešena. Ta může v případě zaniklého společného jmění řešena jako otázka předběžná v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Ve vztahu k nemovitostem se může žalobkyně případně domáhat i určení, že nemovitosti jsou předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného společného jmění manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017). Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi přitom opakovaně vysvětlil, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není zásadně dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 5020/2017). 20. Dospěl-li odvolací soud ke stejnému závěru, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto není dovolání žalobkyně v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. 21. Opodstatněná není ani námitka dovolatelky o absenci poučení o nedostatku naléhavého právního zájmu ze strany odvolacího soudu. Je nutné zohlednit, že odvolací soud nezamítl žalobu pro nedostatek tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu, ale proto, že dovolatelka na požadovaném určení naléhavý právní zájem nemá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2601/2023). Poučení o tom, jak je nutno formulovat petit žaloby, aby byl dán naléhavý právní zájem, přesahuje meze poučovací povinnosti stanovené v § 5 o. s. ř. (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2786/2019). 22. V posuzované věci je nutné také zohlednit, že otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení se ve svém rozhodnutí zabýval již soud prvního stupně. V rámci jednání u odvolacího soudu konaného dne 28. 11. 2025 uplatnila námitku nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení zástupkyně žalovaného. Na to zástupkyně žalobkyně reagovala s tím, že v projednávané věci je naléhavý právní zájem dán, a to z důvodů uvedených v rozhodnutí soudu prvního stupně. 23. Žalobkyně tak měla dostatečný prostor k tomu, aby mohla v souvislosti s otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení účinně uplatňovat námitky a argumenty, které byly způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se odvolací soud v rozhodnutí vypořádal (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06, na který v dovolání odkazuje žalobkyně). Postupem odvolacího soudu tak nebylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces. IV. Závěr a náklady řízení 24. Pokud odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nemá v poměrech projednávané věci naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení neplatnosti smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá námitka porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces s ohledem na porušení poučovací povinnosti ze strany odvolacího soudu. I v tomto případě odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání žalobkyně proto není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 25. Nejvyšší soud tak dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 26. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, zamítl návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pro jeho nedůvodnost, a to v tomto rozhodnutí, jímž dovolací řízení skončil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017, a nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na nalus.usoud.cz). 27. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 3. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu