22 Cdo 702/2026-732 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. Ž., zastoupené Mgr. Josefem Janíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, Kašparova 3244, proti žalovaným: 1) M. Š., zastoupenému Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze, Kaplická 1037/12, 2) D. P., 3) J. V., 4) J. V., 5) L. N., 6) H. Z., 7) M. Z., žalovaní 2) až 7) zastoupeni JUDr. Jaroslavem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Táborského nábřeží 790/3, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 374/2016, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 14 Co 350/2025–656, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 9 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 9. 2025, č. j. 40 C 374/2016-641, nepřipustil změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 10. 3. 2025, kterou se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (výrok I), odmítl žalobu o oddělení ze spoluvlastnictví (výrok II), rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III) a o nákladech řízení (výroky IV, V, VI). 2. Soud prvního stupně vytkl žalobkyni, že přes výzvu soudu nespecifikovala žalobní petit, výslovně neuvedla, jaké konkrétní nemovitosti mají být předmětem vypořádání, v podání ze dne 14. 8. 2025 zmatečně uváděla, že předmětem vypořádání mají být blíže nespecifikované pozemky ve Středočeském kraji, a neodstranila další vady. Vzhledem k tomu, že žaloba postrádá náležitosti stanovené zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ji podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. 3. Městský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 14. 10. 2025, č. j. 14 Co 350/2025–656, změnil žalobu ve výrocích II-IV tak, že žaloba se neodmítá. 4. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně žalobkyni usnesením ze dne 21. 7. 2025, č. j. 40 C 374/ 2016-626, vyzval, nechť doplní (do té doby neurčitou) žalobu a uvede, zda navrhuje oddělení ze spoluvlastnictví nebo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a „aby podle příslušného institutu uvedla další podstatné skutečnosti tam rozvedené“. Odvolací soud měl za to, že žalobkyně výzvě soudu vyhověla, neboť z jejího podání je patrné, že se domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. O předmětu spoluvlastnictví není žádných pochyb, jedná se o pozemky, které jsou předmětem žaloby od počátku, tj. od roku 2016. Netvrdí-li účastníci všechny rozhodné skutečnosti k zákonným způsobům vypořádání, nejedná se o vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř., pro kterou nelze v řízení pokračovat a pro kterou by bylo namístě žalobu odmítnout. Žaloba ve znění jejího doplnění je projednatelná a nemá vady, které by bránily pokračování v řízení. Nebyly tak splněny podmínky pro její odmítnutí dle § 43 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 6. Napadené rozhodnutí závisí podle dovolatele na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „pokud účastenství v řízení trpí vadou, která není v dalším průběhu řízení zhojitelná a není žalobcem řádně určen v důsledku této vady předmět řízení, zda lze řízení ukončit již v důsledku neodstranění vad účastníkem podle § 43 o. s. ř.“ 7. Nesouhlasí zejména s tím, že o předmětu spoluvlastnictví není pochyb, neboť předmět řízení se během řízení měnil a rozpor mezi podáními nebyl odstraněn. Odvolacímu soudu také vytýká, že se ve svém rozhodnutí, kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se převodu spoluvlastnického podílu, cestu částečného zpětvzetí žaloby nepovažuje dovolatel v takové situaci za správnou. Došlo navíc k dalšímu převodu spoluvlastnického podílu, čímž se dále změnil „předmět řízení“ bez promítnutí do účastenství. Některé pozemky jsou také označeny jinými parcelními čísly, než byly na počátku řízení. Pochybnosti podle jeho názoru budí i to, že nebyla připuštěna změna žaloby. Má za to, že pokud „chyby v předmětu řízení v návaznosti na účastenství nebyly odstraněny a ani je nebude možné v průběhu dalšího řízení zhojit“, činí tento stav žalobu neprojednatelnou. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně bude potvrzeno. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Dovolání není přípustné, neboť na řešení právní otázky, která by jakkoli souvisela s „vadou účastenství, která není v dalším průběhu řízení zhojitelná“, ani na závěrech o vlivu takové „vady“ na vymezení předmětu řízení není rozhodnutí odvolacího soudu vůbec založeno. Přípustnost dovolání je přitom v § 237 o. s. ř. podmíněna tím, že v dovolání je vymezena právní otázka, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Jinou právní otázku spojenou s vymezením přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání neformuloval. 12. Z obsahu dovolání není ani zřejmé, z jakého důvodu považuje dovolatel situaci vzniklou převodem spoluvlastnického podílu v průběhu řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví za „vadu účastenství“, kterou nelze zhojit. 13. Dovolací soud nad rámec dovolacího přezkumu dodává, že nemá žádný důvod se odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které neúčastní-li se řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví všichni vlastníci spoluvlastnických podílů na nemovitosti, jde o důvod pro zamítnutí žaloby (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3650/2021, nebo ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 502/2024, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3824/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). 14. K dovolací námitce, že pravomocné rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby na žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví budí pochybnosti, je třeba poznamenat, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že žaloba trpěla vadami, pro které nebylo zřejmé, zda se žalobkyně domáhá oddělení ze spoluvlastnictví nebo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a že vady byly odstraněny dostatečně tak, aby bylo možné žalobu posoudit jako projednatelnou žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je třeba na takovou žalobu od počátku hledět jako na žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001), a to bez ohledu na to, jak byla označena (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Na tom nic nemění ani rozhodnutí o nepřipuštění „změny“ žaloby, kterou se žalobkyně domáhala stejného nároku. Dovolací soud také připomíná, že proti výroku o připuštění nebo nepřipuštění změny žaloby není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). 15. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 4. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu