22 Cdo 709/2026-1058 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. Ch., zastoupené JUDr. Jiřím Obršlíkem, advokátem se sídlem v Praze, Rohanské nábřeží 678/23, proti žalované obci XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 23/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 23 Co 67/2023-1026, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 23 Co 67/2023-1026, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 C 23/2020-822, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY v k ú. XY (dále jen „předmětný pozemek“), jehož hranice je patrná z geometrického plánu pro průběh vytyčené nebo vlastníky zpřesněné hranice pozemků vypracovaného Ing. Milanem Hlaváčkem dne 29. 10. 2019, č. pl. 902-193/2019. Žalobkyně uvedla, že je vlastnicí předmětného pozemku, nicméně mezi zahradou žalobkyně a pozemky ve vlastnictví žalované parc. č. XY a parc. č. XY (dále jen „pozemky žalované“) probíhá hranice, na jejímž přesném průběhu nepanuje mezi žalobkyní a žalovanou shoda. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 C 23/2020-822, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2023, č. j. 11 C 23/2020-833, žalobu o určení zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi předmětným pozemkem a pozemky žalované probíhá hranice, na jejímž přesném průběhu nepanuje mezi žalobkyní a žalovanou shoda. Při obnově katastrálního operátu v roce 2016 došlo v dotčeném území k řadě chyb a nepřesností způsobených překreslením katastrální mapy (bod 75 rozsudku). V roce 2019 nechala žalobkyně vytyčit hranice svých pozemků geodetem, a to na podkladě geometrického plánu č. 1020-05-225-920-63 z roku 1963, který byl použit při obnově katastrálního operátu, načež v říjnu 2019 zpracoval Ing. Milan Hlaváček, oprávněný zeměměřický inženýr, na podkladě provedeného vytyčení protokol o vytyčení hranice pozemku č. 902-193/2019 a geometrický plán č. 201/2019 (body 40, 72 a 73 rozsudku). 4. Soud prvního stupně nicméně žalobkyni nepřisvědčil v tom, že je hranice určitelná na základě geometrického plánu Ing. Hlaváčka, neboť geometrický plán byl v řízení „opakovaně zpochybněn“ (bod 91 rozsudku). Soud přitom vyšel ze závěrů znalce Ing Kutálka, že „geometrický plán z roku 1963, na jehož základě došlo k zákresu dotčených parcel do katastru nemovitostí, a jenž byl podkladem pro vypracování geometrického plánu Ing. Hlaváčka, nebyl zpracován kvalitně, a nelze jej považovat za směrodatný podklad při určení hranic mezi pozemky“ (bod 90 rozsudku). Na uvedeném závěru pak soud prvního stupně setrval navzdory odlišnému vyjádření úředně oprávněného zeměměřického inženýra Ing. Mikuláška (bod 92 rozsudku). Z bodu 47 prvostupňového rozsudku se dále podává, že byl jako důkaz v řízení předložen též expertní posudek ČVUT v Praze ze dne 6. 8. 2020 vypracovaný Ing. Martinem Tauchmanem, odborným asistentem pro mapování a katastr, z něhož se mj. podávalo, že „vytyčení provedené v rámci ZPMZ 902 Ing. Hlaváčkem, na které navazuje vyhotovení geometrického plánu č. 902-193/2019, bylo provedeno v souladu s katastrální vyhláškou a vychází z platné katastrální mapy“ (bod 47 rozsudku). Jako důkaz byl rovněž proveden revizní znalecký posudek č. 7/2022, zpracovaný Ing. Štefanem Mikuláškem ze dne 19. 10. 2022, z něhož soud prvního stupně mj. učinil závěr, že „znalec nesouhlasí se závěry znaleckého posudku č. 235-4/2021, zpracovaného Ing. Stanislavem Kutálkem, CSc., včetně jeho dodatku č. 1“. 5. Z bodu 53 prvostupňového rozsudku se dále podává, že byl proveden výslech soudního znalce Ing. Kutálka; naproti tomu důkazy výslechem Ing. Martina Tauchmana, Ing. Štefana Mikuláška, či revizním znaleckým posudkem, byly pro nadbytečnost soudem prvního stupně zamítnuty (bod 58 rozsudku). 6. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že „geometrický plán Ing. Hlaváčka, na jehož základě se domáhá určení vlastnického práva k dotčenému pozemku, je přesný a nezpochybnitelný“ (bod 92 rozsudku), pročež soud nemohl vytyčit hranici jinak, než je uvedeno v žalobním petitu, neboť se ani nejednalo o žalobu podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) – (bod 94 rozsudku). 7. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastnic (odvolání žalované směřovalo do výroku o nákladech řízení) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 93 342 Kč; jinak jej v tomto výroku a ve výrocích I a III potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 8. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, tak s právním posouzením věci (bod 10 rozsudku). Žalobní návrh nebyl učiněn ve smyslu § 1028 o. z.; podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) nebylo možné na základě učiněných zjištění žalobě vyhovět, neboť ze závěrů znalce Ing. Kutálka vyplynulo, že „hranice mezi pozemky účastnic je sporná, objektivně nezjistitelná“ (bod 11 rozsudku). 9. Odvolací soud dále nepřisvědčil námitkám žalobkyně ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu a dokazování, zejména pod bodem 12 odvolací soud uzavřel, že „neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, když neprovedl všechny žalobkyní navržené důkazy, zejména výslechy znalců“. Rovněž zde s odkazem na vyhotovené znalecké posudky a závěry znalce Ing. Kutálka uvedl: „Za tohoto stavu tedy byl výslech Ing. Hlaváčka nadbytečný.“ 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení v dovolání konkretizovaných otázek hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. se jedná o otázku dovolacím soudem konkrétně dosud neřešenou. K tomu uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Namítla, že bylo možné hranici určit podle § 80 o. s. ř., pročež nebyl jediný nutný postup podle § 1028 o. z. Soud totiž opomenul zohlednit zásadní důkazy, a to odborné vyjádření a znalecký posudek znalce Mikuláška a expertní zprávu Českého vysokého učení technického v Praze. Dále odvolací soud nijak nezohlednil to, že ohledně předmětné hranice mezi dotčenými pozemky bylo v minulosti vydáno závazné rozhodnutí v rámci správního řízení č. j. OR 197/2016-205, resp. č. j. OR 88/2017-205. Odvolací soud též nezohlednil důkaz geometrickým plánem Ing. Kubína č. 828-1133/2016. Závěry soudu o objektivní určitelnosti či neurčitelnosti hranice mezi pozemky je nutné považovat za právní posouzení věci. Ve vztahu k žalobě podle § 1028 o. z. odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4127/2016, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4822/2014, od něhož se napadený rozsudek odchýlil. Soudy rovněž nepostupovaly v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu při hodnocení důkazů ve formě více znaleckých posudků s odlišnými závěry. Pokud má soud k dispozici více znaleckých posudků s odlišnými závěry, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku, přičemž je třeba pro takový závěr vyslechnout oba znalce. Pokud by však nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, pak je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem. K tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2013. Zdůraznila, že soudy vycházely ze závěrů znalce Kutálka, aniž by hodnotily závěry znalce Mikuláška. Dále namítla, že rozhodnutí bylo překvapivé v důsledku nenaplnění poučovací povinnosti soudu. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4127/2016; co se týče poučovací povinnost soudu, pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2028/2008. Závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo pro nepřípustnost odmítnuto, neboť námitky žalobkyně ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, ale proti skutkovým zjištěním. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 14. Žalobkyně v dovolání předložila otázku procesního práva, která se týká postupu soudů při hodnocení důkazů ve formě více znaleckých posudků s odlišnými závěry, přičemž uvedla, že pokud taková situace nastane, musí je soud zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku, přičemž je třeba pro takový závěr vyslechnout oba znalce. K tomu předložila rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2013 (dostupná, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Postup soudů proto považovala za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť soudy vycházely ze závěrů znalce Ing. Kutálka, aniž by řádně vyhodnotily zejména závěry znalce Ing. Mikuláška. 15. Otázka předložená žalobkyní zakládá přípustnost i důvodnost dovolání, neboť se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2013, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 465/2024, a ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 747/2025, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, a ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015. 16. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. věty třetí a páté soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. … Místo výslechu znalce se může soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce. 17. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. 18. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. 19. Problematikou výslechu znalce se Nejvyšší soud zabýval mimo jiné např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, kde shrnul, že ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014 (uveřejněné pod č. C 15 088 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)]. 20. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 (uveřejněný v Souboru pod č. C 15 295)]. Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, nebo usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). 21. V projednávané věci byl k důkazu proveden expertní posudek ČVUT v Praze ze dne 6. 8. 2020 vypracovaný Ing. Martinem Tauchmanem (bod 47 prvostupňového rozsudku). Dále byl k důkazu proveden znalecký posudek č. 7/2022 zpracovaný Ing. Štefanem Mikuláškem dne 19. 10. 2022 (bod 55 prvostupňového rozsudku) – (znalecká doložka na č. l. 757 – pozn. dovolacího soudu). Pakliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že geometrický plán z roku 1963, jenž byl podkladem pro vypracování geometrického plánu Ing. Hlaváčka, nebyl zpracován kvalitně a nelze jej proto použít při určení hranic mezi pozemky, pak vycházel pouze ze závěrů znalce Ing. Kutálka (především body 89–92 prvostupňového rozsudku). Přitom je z rozsudku patrné, že na otázce použitelnosti geometrického plánu z roku 1963 pro účely zjištění vlastnické hranice mezi pozemky nepanovala v předložených posudcích shoda, což je patrné z posudku Ing. Martina Tauchmana (bod 47 prvostupňového rozsudku) i ze znaleckého posudku Ing. Štefana Mikuláška (bod 55 prvostupňového rozsudku). Tyto posudky přitom byly jako důkaz provedeny. V takovém případě však bylo namístě alespoň znalce Ing. Mikuláška – pro účely případného odstranění rozporů mezi posudky – v řízení vyslechnout (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2013, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 465/2024, a ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 747/2025, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, a ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). To platí tím spíše, byl-li výslech znalce navržen, což plyne i z bodu 58 prvostupňového rozsudku, v němž byly navržené důkazy výslechem uvedených osob „pro nadbytečnost zamítnuty“. 22. Protože soud prvního stupně nepřistoupil k výslechu znalce (bod 58 prvostupňového rozsudku), pročež ani nemohlo dojít k odstranění případných rozporů ve znaleckých posudcích, zejména co se týče určitelnosti vlastnické hranice mezi pozemky a použitelnosti geometrického plánu z roku 1963, načež odvolací soud tento postup soudu prvního stupně akceptoval (bod 12 napadeného rozhodnutí), dovolací soud se pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkami žalobkyně vztahujícími se k určitelnosti vlastnické hranice a tvrzené nezbytnosti postupu podle § 1028 o. z. Zda je či není možné hranici určit, totiž objasní teprve při výslechu znalec, resp. znalci. K tomu dovolací soud uvádí, že ačkoliv se uvedené závěry o nutnosti výslechu znalce uplatní ve vztahu k výslechu Ing. Mikuláška, je bezesporu vhodné přistoupit též k výslechu Ing. Tauchmana a Ing. Hlaváčka, neboť odborné závěry obsažené v expertním posudku či geometrickém plánu jsou v rozporu s tím, co se podává ze znaleckého posudku Ing. Kutálka. Soud prvního stupně se též vypořádá s žalobkyní předkládaným rozhodnutím v rámci správního řízení č. j. OR 197/2016-205, resp. č. j. OR 88/2017-205, a geometrickým plánem Ing. Kubína č. 828-1133/2016, byly-li v řízení řádně jako důkaz uplatněny. 23. Pro úplnost dovolací soud dodává, že není ani patrné, zda napadené rozhodnutí spočívá na závěru o objektivní nezjistitelnosti hranice mezi předmětným pozemkem a pozemky žalované, či na závěru o tom, že hranice mezi pozemky je sice subjektivně sporná, ale objektivně zjistitelná. Odvolací soud pod bodem 11 rozsudku sice uvedl, že se „zcela ztotožnil“ se závěry znalce Ing. Kutálka, z čehož následně usoudil, že by v daném případě soud „neměl jinou možnost než určit hranici postupem podle § 1028 o. z., tedy podle poslední pokojné držby, avšak takovému rozhodnutí neodpovídal žalobní návrh“. Z bodu 90 rozsudku soudu prvního stupně se však podává, že „ze závěrů doplňku znaleckého posudku Ing. Kutálka vyplynulo, že hranice mezi dotčenými pozemky je rekonstruovatelná, avšak nikoliv na podkladu shora citovaného geometrického plánu, …“. Tato úvaha je nicméně v řízení prozatím předčasná, neboť k závěru o tom, zda je hranice mezi pozemky zjistitelná, avšak „toliko“ subjektivně sporná, soud prvního stupně může dospět až po provedeném výslechu (obou) znalců, jejichž znalecké posudky se v této otázce neshodují. 24. V dalším řízení se tedy bude soud prvního stupně opětovně zabývat otázkou, zda je hranice mezi předmětným pozemkem a pozemky žalované zjistitelná, a to na základě řádně provedeného dokazování, pročež soud prvního stupně zejména provede výslech znalce Ing. Mikuláška, jakož i další žalobkyní řádně navržené důkazy, jež by mohly sloužit k objasnění určitelnosti vlastnické hranice mezi pozemky (zejména výslechy, resp. výpovědi zpracovatelů posudků). To platí tím spíše, bylo-li předloženo vícero posudků, jejichž závěry jsou v rozporu se závěry posudku Ing. Kutálka, z něhož soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků (Ing. Kutálka a Ing. Mikuláška), je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 747/2025). 25. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.), a vzhledem k tomu, že důvody, pro které zrušil rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). 26. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.). 27. náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu