22 Cdo 943/2026-181 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce: statutární město XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Janem Hrabou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, proti žalované: HELPAS alfa, s.r.o., se sídlem v Brně, Sportovní 586/2c, IČO 04041151, o odstranění stavby a o vyklizení pozemků, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 156/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, č. j. 18 Co 145/2025-160, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2025, č. j. 18 Co 145/2025-160, se ve výrocích I a III ruší; současně se ve výroku I a části výroku II, jež se netýká povinnosti vyklidit část pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, na níž se nachází část kovového přístřešku, ruší usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025, č. j. 43 C 156/2024-147, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně (dále také ,,soud prvního stupně“) se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované odstranit na vlastní náklady stavbu č. p. XY, jiná stavba, stojící na pozemku parc. č. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, a to včetně všech jejích součástí a příslušenství. Žalobce se dále domáhá uložení povinnosti žalované vyklidit a odstranit na vlastní náklady všechny movité a nemovité věci z pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, a to včetně oplocení nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, schodiště nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a zámkové betonové dlažby nacházející se na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY. Žalobce uvádí, že ačkoliv u Městského soudu v Brně vůči právnímu předchůdci žalované (obchodní korporace MASADA, a.s.) již v minulosti podal obdobnou žalobu (jejímž předmětem byl požadavek na odstranění stavby tvořené šatnami mužů a žen, WC, sprchami a vstupní halou, a to z pozemku parc. č. XY, a dále vyklizení pozemku parc. č. XY a odstranění přetlakové haly pro zastřešení tenisových hřišť, vstupního přetlakového prostoru, skladu technologie se vzduchotechnikou a tří nádrží na propan – butan), a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, č. j. 19 Co 471/2006-111, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2006, č. j. 53 C 122/2004-91, byl návrh žalobce zamítnut, došlo ke dni podání žaloby v této věci ke změně skutkových okolností v takovém rozsahu, že to odůvodňuje prolomení překážky věci pravomocně rozhodnuté. 2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 43 C 156/2024-147, zastavil řízení o návrhu na vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost odstranit na vlastní náklady stavbu č. p. XY, stojící na pozemku par. č. XY, včetně všech jejích součástí a příslušenství (výrok I) a dále řízení zastavil v rozsahu návrhu žalobce na vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost vyklidit a odstranit na vlastní náklady všechny movité a nemovité věci z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, a to včetně oplocení nacházejícího se na pozemku parc. č. XY, schodiště nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a zámkové betonové dlažby nacházející se na pozemku parc. č. XY (výrok II). 3. Soud prvního stupně uvedl, že o odstranění stavby č. p. XY, stojící na pozemku parc. č. XY, a to včetně jejích součástí a příslušenství, a o vyklizení pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, na nichž se nachází kovový přístřešek, již bylo pravomocně rozhodnuto, a v tomto rozsahu je proto dána totožnost procesního nároku. Dále konstatoval, že žalobce se v nyní projednávané věci domáhá uložení povinnosti žalované na základě týchž skutkových tvrzení jako v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 122/2004. Nově uplatněný nárok neopírá o jiné (nové) skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení, a k nimž došlo až po vydání pravomocného rozhodnutí v předchozí věci. V projednávané věci tedy stejný žalobce uplatnil (v části) totožný nárok, o němž již bylo ve vztahu k (právnímu předchůdci) žalované pravomocně rozhodnuto. Soud prvního stupně proto v rozsahu výroku shora označeného usnesení řízení zastavil, neboť novému projednání brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále také ,,odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 7. 2025, č. j. 18 Co 145/2025-160, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I). V části výroku II, kterou bylo řízení zastaveno ohledně části žaloby, v níž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované vyklidit část pozemku parc. č. XY, na níž se nachází část kovového přístřešku, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení v této části nezastavuje (výrok II) a v rozsahu, v němž nebyl výrok II usnesení soudu prvního stupně změněn, tento výrok usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok III). 5. Odvolací soud vyšel ze skutečností předestřených soudem prvního stupně a ve vztahu k výroku I a části výroku II (mimo požadavku na vyklizení pozemku parcelního čísla XY v katastrálním území XY) se s jeho odůvodněním ztotožnil. Konstatoval, že stavba č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY, existovala již v době předchozího řízení a je tvořena týmiž prostory (šatnami mužů a žen, WC, sprchami a vstupní halou); jedná se proto o totožný nárok. Dle porovnání ortofotomap je poté zřejmé, že altán, který má k této stavbě podle žalobce nově přiléhat, je sice nově přistavěnou další částí, nicméně je situován na pozemku parc. č. XY, ohledně kterého řízení usnesením soudu prvního stupně zastaveno nebylo. Ohledně požadavku na odstranění všech movitých a nemovitých věcí z pozemku parc. č. XY se jedná o obsahově stejný nárok, jehož přiznání se žalobce domáhal v původní žalobě. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY naopak odvolací soud konstatoval, že o jeho vyklizení nebylo v předchozím řízení vůbec rozhodováno (s výjimkou kovového přístřešku, který byl postaven částečně též na pozemku parc. č. XY, a o jehož vyklizení v původním řízení naopak bylo rozhodnuto). Nemůže se proto v uvedeném rozsahu jednat o nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté. K odvolacím námitkám žalobce odvolací soud uvedl, že z jeho tvrzení a ani z předložených listin se nepodává natolik podstatná změna způsobu užívání pozemků žalovanou či změna stavby č. p. XY, že by se skutkově jednalo o jiný předmět řízení, který by odůvodňoval prolomení překážky věci pravomocně rozhodnuté. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že zamítnutí žaloby v předchozím řízení bylo jakkoliv podmíněno (vydáním bezdůvodného obohacení v paralelně probíhajícím řízení, investicí žalované na předmětných pozemcích či prostým plynutí času). Připomněl naopak, že v předchozím řízení byla žaloba shledána nedůvodnou a zamítnuta v celém rozsahu, neboť stavby ve vlastnictví (právního předchůdce) žalované sice byly postaveny na cizím pozemku, avšak nikoliv neoprávněně; v předchozím řízení proto nemohlo dojít k aplikaci § 135c zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). II. Dovolání a vyjádření k dovolání 6. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce (dále též ,,dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a rovněž na vyřešení otázky, která dosud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena. Dovolatel ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroků I a III zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Dovolatel předně nesouhlasí s tím, že odvolací soud učinil závěr o neexistenci okolností prolamujících překážku věci pravomocně rozhodnuté navzdory tomu, že byly tvrzeny a doloženy nové a další skutečnosti, které zde nebyly v době rozhodování v předchozím řízení. Zdůraznil, že celý areál, na němž se sporné nemovitosti nacházejí, doznal výrazných změn. Dovolacího soudu se proto táže, zda půdorysné rozšíření stavby či rozšíření rozsahu a způsobu užívání pozemků postačují k prolomení překážky věci rozhodnuté. Současně klade otázku, zda musí soud vzít v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a spočívající ve změnách v užívání pozemků po předchozím pravomocném rozhodnutí dříve, než učiní závěr o existenci překážky věci rozhodnuté. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalobce v tomto případě spatřuje v odklonu odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 1987, sp. zn. 2 Cz 12/87, uveřejněném pod číslem 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek („R 39/1988 civ.“), v němž se uvádí, že o překážku věci rozhodnuté se nejedná v případě, že se nově uplatněný nárok opírá o jiné skutečnosti vážící se k věci, které tu nebyly v době původního řízení, a k nimž došlo až později. 8. Dovolatel dále k přezkumu předkládá otázku, zda lze znovu podat žalobu na odstranění a vyklizení stavby po skončení řízení o vydání bezdůvodného obohacení nebo po navrácení investic, pakliže v předchozím řízení byla žaloba na odstranění a vyklizení stavby pravomocně zamítnuta právě z důvodu, že dosud nebylo ukončeno řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání téhož pozemku, případně z důvodu rozporu žalobního nároku s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že žalovanému se prozatím nevrátila investice, kterou do stavby v dobré víře vložil. V této souvislosti dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005 (toto usnesení – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – je přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). 9. Dovolání považuje žalobce za přípustné rovněž proto, že závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda „může souhrn různorodých skutečností odlišujících stav v době vydání a právní moci původního rozhodnutí od stavu v době podání nové žaloby odůvodnit prolomení překážky věci rozhodnuté, jestliže je meritorní rozhodnutí jedinou právně aprobovanou cestou k odstranění existujícího protiprávního stavu (zabrání pozemku osobou odlišnou od vlastníka), a to i v případě, že jednotlivé odlišující skutečnosti samy o sobě nepostačují k prolomení překážky věci rozhodnuté.“ Má za to, že napadeným rozhodnutím je legitimizován „zakonzervovaný“ protiprávní stav, ve kterém je dovolatel omezován ve výkonu vlastnického práva ve prospěch žalované. 10. Dovolatel vytýká rozhodnutí odvolacího soudu rovněž vadu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku odůvodnění. 11. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a odst. 3 věty první o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je přípustné pro řešení právní otázky, na jejímž posouzení usnesení odvolacího soudu závisí, a sice zda je soud povinen pro formulaci závěru o existenci překážky věci rozhodnuté přihlédnout z hlediska obsahu žalobního petitu a skutkových okolností odůvodňujících žalobní žádání k novým skutečnostem týkajícím se půdorysného rozšíření stavby a (nebo) rozšíření rozsahu a způsobu užívání pozemku. 15. V rozhodovací praxi dovolacího soudu se ustáleně konstatuje, že jde-li v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, není překážka věci pravomocně rozhodnuté dána jen tehdy, opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později. Dovolatel v této souvislosti vhodně odkazuje na R 39/1988. Rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěry týkající se existence překážky věci rozhodnuté v projednávané věci) není v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou zejména (nikoliv však výlučně) dovolatelem shora připomenutým rozhodnutím. V projednávané věci jde o otázku řešenou v rozporu s judikaturou dovolacího soudu v tom smyslu, že nově uplatněný nárok opírající se o jiné (nové) skutečnosti, které by prolamovaly překážku věci pravomocně rozhodnuté, musí být identifikovatelným, respektive přesně specifikovatelným, předmětem řízení, ohledně kterého má být proces (vůbec) veden, a na jehož základě může být až poté otázka totožnosti původního a nového předmětu řízení s ohledem na nově tvrzené skutečnosti posuzována. Řešení této otázky odvolacím soudem tak koliduje s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz výklad níže). Vzhledem k uvedenému se dovolací soud již samostatně nezabýval dalšími námitkami, v nichž dovolatel obsahově vystihuje další důvody přípustnosti dovolání, tj. otázkami povahy dřívějšího rozhodnutí jako důvodu zamítnutí žaloby pro předčasnost „pro tentokrát“ a dobrých mravů a návratnosti investic, jakož i vlivu všech v dané věci působících skutečností, jež ve svém souhrnu (nikoliv izolovaně) odlišují stav v době vydání dřívějšího rozhodnutí od stavu v době podání nové žaloby. 16. Přestože je dovolání žalobce přípustné a dovolací soud by v souladu s § 242 odst. 3 věta třetí o. s. ř. mohl přihlédnout též k vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, již se pro procesní nadbytečnost (dané důvody, pro které dovoláním dotčené usnesení nemůže obstát) nezabýval procesní námitkou dovolatele o absenci právně kvalifikující úvahy odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. IV. Důvodnost dovolání 17. V intencích řešení otázky procesního práva, pro nějž shledal Nejvyšší soud dovolání žalobce přípustným, nelze dovolání rovněž upřít opodstatněnost. Důvod dovolání založený na argumentaci o nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem je tak naplněn. 18. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. 19. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. 20. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku již pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví. Tato překážka znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 15/2008). Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastane, pokud má být stejná věc, o které již bylo rozhodnuto, mezi týmiž účastníky (či jejich právními nástupci) znovu projednána v novém řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2319/2016, nebo ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3804/2015). 21. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 436/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008) je totožnost věci dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků; stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2503/2009, a ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 303/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3378/2021, či ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 24 Cdo 2068/2025). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce, nebo zda byl po právní stránce posouzen nesprávně nebo neúplně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3439/2010, nebo ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 506/2016). 22. Posouzení překážky věci pravomocně rozsouzené úzce souvisí s vymezením předmětu řízení, které je – jako v této věci – ovládáno zásadou dispoziční. Je pouze na žalobci, jakými skutkovými tvrzeními okruh předmětu řízení, jenž se promítne i do znění žalobního petitu, vymezí. Je přitom třeba vycházet z tzv. dvoučlenného předmětu řízení, jak jej chápe jak současná judikatura, tak i právní věda (viz např. Macur J.: Právo procesní a právo hmotné, Masarykova univerzita v Brně, 1996, str. 45 a násl.). Předmět řízení je tak vymezen nejen žalobním návrhem (petitem), ale i skutkovými tvrzeními, jimiž byl návrh odůvodněn (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněný pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 23. V návrhu na zahájení řízení je současně třeba provést zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Těmi se ve smyslu § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v § 153 odst. 2 o. s. ř. – účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné, a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. 24. Uvedené ustanovení § 79 odst. 1 věty druhá o. s. ř. žalobci neukládá formulovat návrh rozsudečného výroku, ale jen to, aby z žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné pod číslem 57/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 556/2007, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1108/2007, ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 374/2013, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013, ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, nebo ze dne 27. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3607/2015). 25. Z hlediska komparace vedle sebe stojícího nároku, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, a nově uplatněného nároku, je tak s ohledem na shora označené judikatorní závěry v prvé řadě zcela zásadní určení, čeho se navrhovatel (nově) podanou žalobou domáhá. 26. V původním řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 53 C 122/2004 se žalobce podanou žalobou domáhal proti (právnímu předchůdci) žalované odstranění stavby tvořené šatnami mužů a žen, WC, sprchami a vstupní halou, a to z pozemku parc. č. XY, a dále vyklizení pozemku parc. č. XY a odstranění přetlakové haly pro zastřešení tří stávajících tenisových hřišť, vstupního přetlakového prostoru, skladu technologie se vzduchotechnikou a tří nádrží na propan – butan. Po právní stránce byla předmětem posouzení otázka, zda se jedná o neoprávněnou stavbu umístěnou na cizím pozemku, a zda se lze domáhat jejího odstranění a vyklizení pozemku. Žaloba byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2006, č. j. 53 C 122/2004-91, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2008, č. j. 19 Co 471/2006-111. Soudy obou stupňů uzavřely, že se o neoprávněnou stavbu nejedná, neboť stavebník byl oprávněn stavbu na pozemek umístit; na jiných důvodech nebylo zamítnutí žaloby soudem prvního stupně (a potvrzení prvostupňového rozsudku soudem odvolacím) založeno. V nyní souzené věci se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované odstranit na vlastní náklady stavbu č. p. XY, stojící na pozemku parc. č. XY, a to včetně všech jejích součástí a příslušenství, a dále též vyklizení a odstranění na náklady žalované všech movitých a nemovitých věci z pozemku parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, a to včetně oplocení nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, schodiště nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a zámkové betonové dlažby nacházející se na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY. Nově přitom tvrdí, že oproti stavu v době vydání původního rozhodnutí soudu byla sporná stavba rozšířena o altán, byly provedeny povrchové úpravy tenisových kurtů, rovněž došlo k navrácení vstupních investic (právního předchůdce) žalované, které na pořízení movitých a nemovitých věci vynaložila, a zejména s ohledem na plynutí času dochází de facto k legalizaci nežádoucího (protiprávního) stavu, kdy je žalobce povinen strpět na svém pozemku stavbu žalované. 27. Předmětem posouzení je (stejně jako v původním již pravomocně skončeném řízení) i v nyní projednávané věci to, zda jde o stavbu s existujícím právním titulem jejího umístění na pozemku či nikoliv, a zda má být stavba odstraněna a pozemky vyklizeny. Úvaha o právně relevantních důvodech umístění stavby na cizím pozemku je přitom již právním posouzením daného skutkového základu, přičemž lze odkázat na výše citovanou rozhodovací praxi dovolacího soudu především v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda se v projednávané věci jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté, navíc není ani rozhodné, zda se v původním řízení jednalo o právní posouzení správné či nikoliv, anebo právní posouzení úplné či nikoliv. V nyní souzené věci však dovolací soud považuje za stěžejní – opět ve smyslu výše citované rozhodovací praxe – zejména tu okolnost, zda nalézací soudy měly natolik dostatečně vymezen předmět řízení, aby mohly učinit závěr o totožnosti věci a řízení z tohoto důvodu (v podstatné části) zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté. 28. Ze samotného znění výroků není možné bez dalšího učinit závěr, že o odstranění stavby a vyklizení pozemků již bylo pravomocně rozhodnuto. V původním řízení se žalobce domáhal odstranění stavby tvořené šatnami mužů a žen, WC, sprchami a vstupní halou z pozemku parc. č. XY. Naproti tomu v nově podané žalobě se žalobce domáhá odstranění stavby č. p. XY, stojící na pozemku par. č. XY, včetně všech jejích součástí a příslušenství. S ohledem na tvrzení žalobce, že došlo k půdorysnému rozšíření stavby, a současně s ohledem na skutečnost, že se žalobce nyní domáhá odstranění stavby nikoli specifikované jejím dispozičním vymezením jako v původním řízení (šatny mužů a žen, WC, sprchy a vstupní hala), ale obecněji formulovaným požadavkem na její odstranění „včetně všech jejích součástí a příslušenství“, nevyplývá z napadeného usnesení nic, co by zakládalo úvahu, že by překážka věci pravomocně rozhodnuté mohla být dána, respektive že by se jednalo o stejný předmět sporu jako v původním řízení. Uvedené rovněž platí i pro další žalobou uplatněný nárok, tj. vyklizení a odstranění všech movitých a nemovitých věci z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, a to včetně oplocení nacházejícího se na pozemku parc. č. XY, schodiště nacházejícího se na pozemku parc. č. XY a zámkové betonové dlažby nacházející se na pozemku parc. č. XY. Žalobce nově tvrdí povrchové a dispoziční změny pozemků a na nich umístěných movitých a nemovitých věcí. Pokud se proto oproti původnímu návrhu (vyklizení pozemku parc. č. XY a odstranění přetlakové haly pro zastřešení tří tenisových hřišť, vstupního přetlakového prostoru, skladu technologie se vzduchotechnikou a tří nádrží na propan – butan) nyní domáhá odstranění a vyklizení „všech movitých a nemovitých věcí z pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, tedy blíže nespecifikovaných věcí, přičemž oplocení, schodiště a betonová zámková dlažba jsou jen příkladným výčtem věcí nacházejících se na sporných pozemcích, jde rovněž o natolik neurčité vymezení předmětu řízení, ze kterého není možné učinit závěr o překážce věci pravomocně rozhodnuté. 29. Pro posouzení, zda projednání věci vskutku brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, však napadené rozhodnutí (a ani obsah spisu) neposkytují dostatečný podklad. Předmět řízení nebyl dosud v projednávané věci vymezen natolik dostatečně, aby bylo možné učinit zjištění o totožnosti předmětu původního (již pravomocně skončeného) řízení a nároku nově uplatněného v této věci. Soudy nižších stupňů tak nesprávně posoudily otázku procesního práva, jestliže řízení o žalobě, která neobsahovala jednoznačně individualizovaný předmět řízení, zastavily z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté; ostatně stejný požadavek platí i pro posouzení překážku litispendence (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2908/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014). 30. Protože usnesení odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, a je tím dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroků I a II zrušit (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil v odpovídajícím rozsahu i prvostupňové usnesení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 31. Soud prvního stupně v dalším průběhu řízení za účelem posouzení podmínky řízení spočívající v (možné) překážce věci pravomocně rozsouzené vyzve žalobce k odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř. takovým způsobem, aby bylo bez dalších pochyb zřejmé, odstranění a vyklizení kterých konkrétních staveb a pozemků se domáhá, a zejména odstranění a vyklizení kterých „součástí a příslušenství“ a „všech movitých a nemovitých věcí“ podaným návrhem žádá. 32. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.); Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje že tímto rozhodnutím nijak nepředjímá nové posouzení překážky rei iudicatae či případnou a možnou důvodnost či nedůvodnost uplatňovaného soukromoprávního nároku. 33. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 5. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu