22 Nd 158/2026-32 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci oprávněné: Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze, náměstí Junkových 2808/2, IČO 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, proti povinnému: Z. K., o pověření k vedení exekuce pro částku 2 937 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 4345/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 4345/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem. Odůvodnění: Mgr. Zuzana Grosamová, Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem v Praze, Evropská 2588/33a, požádala dne 18. 12. 2025 Okresní soud v Ústí nad Labem o udělení pověření k vedení exekuce proti povinnému pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2 937 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 2. 2026, č. j. 72 EXE 4345/2025-25, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a předložil věc Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že povinný nemá místo svého trvalého pobytu ani místo pobytu cizince v České republice, v exekučním titulu i návrhu oprávněné je uvedena adresa povinného XY, v žádosti o pověření a nařízení exekuce je uvedena adresa XY. Vzhledem k tomu, že není jasné, zda má povinný majetek na území České republiky, a tedy ani v obvodu kterého soudu má případně tento majetek, nelze zjistit podmínky místní příslušnosti. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný nemá známé místo pobytu ani místo pobytu cizince v České republice. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Ústí nad Labem [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud přihlédl též k tomu, že exekuční titul v této věci vydal Český telekomunikační úřad, Odbor pro severočeskou oblast, se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3097/37, a rovněž k tomu, že sám povinný ve smluvní dokumentaci s oprávněnou uvedl jako adresu svého pobytu na území České republiky adresu XY. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem soudem, který věc projedná a rozhodne. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2026 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu