22 Nd 24/2026-233 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně M & A ImmoInvest GmbH, se sídlem v Rakouské republice, Vídeň 1010, Oppolzergasse 6/10, zastoupené Mgr. Petrem Mudlem, advokátem se sídlem v Praze, Husova 240/5, proti žalované JUDr. Jiřině Lužové, IČO 44686650, se sídlem v Praze, Dušní 866/22, jako insolvenční správkyni dlužnice ERB bank, a.s., v likvidaci, IČO 28428943, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 78/50, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1216/46, o vzájemném návrhu na zaplacení 5 000 000 Kč a jeho rozšíření, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 61 Cm 65/2023, o návrhu na delegaci vhodnou, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 61 Cm 65/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Odůvodnění: 1. Žalobkyně navrhla, aby věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 61 Cm 65/2023 byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze. Uvádí, že v obvodu Městského soudu v Praze mají sídla žalovaná i dlužnice, jíž je žalovaná insolvenční správkyní, a nachází se zde rovněž sídla zástupců obou účastnic řízení. 2. Žalovaná s přikázáním věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nesouhlasí. Uvádí, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není změna sídla účastníka řízení sama o sobě skutečností, která by byla důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 33/2010). Totéž platí rovněž pro vzdálenost sídla účastníků či jejich zástupců od sídla soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Nd 135/2017). Má také za to, že pro zajištění hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci je nadále vhodnější věc projednat u Krajského soudu v Brně. Lze předpokládat, že tento soud je se soudním spisem obeznámen podstatně lépe, než by byl jakýkoliv jiný soud, jemuž by věc byla přikázána. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se tato věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. 3. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. 4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně a Městskému soudu v Praze návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. 5. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. jsou zejména takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší a především po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Při úvaze o možném přikázání věci jinému soudu je však nutno mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nezbytné vykládat restriktivně (srovnej například nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, či ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/2007, dostupné na http://nalus.usoud.cz, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Nd 280/2022, ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 30 Nd 494/2020, či ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 23 Nd 89/2020, rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Delegace vhodná je tedy výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Nd 159/2015). 6. V usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, Nejvyšší soud vyložil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení – právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. 7. V usnesení ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Nd 256/2024, Nejvyšší soud uvedl, že skutečnost, že právní zástupce účastníka nemá v obvodu místně příslušného soudu sídlo, resp. že jeho sídlo a sídlo místně příslušného soudu dělí velká vzdálenost, nemůže být sama o sobě důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Obecně totiž platí, že situace, že některý z účastníků či jeho zástupce nemá bydliště či sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi svým bydlištěm nebo sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je pro něj cesta k příslušnému soudu spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Nd 112/2022, ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 23 Nd 172/2022, a ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 23 Nd 618/2023). Uvedené platí tím spíše v případech, v nichž protistrana s navrhovanou delegací nesouhlasí (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). 8. Důvody pro delegaci vhodnou ve smyslu § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř. vznesené žalobkyní (tedy skutečnost, že se v obvodu Městského soudu v Praze nachází sídla žalované, dlužnice, jejíž je žalovaná insolvenční správkyní, i obou zástupců účastnic řízení) nejsou s ohledem na shora uvedené dostatečné k prolomení ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. I s přihlédnutím k negativnímu stanovisku žalované nelze považovat okolnosti, na základě kterých žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, za natolik závažné, aby odůvodnily navrhovaný postup. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 3. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu