22 Nd 294/2026-46 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové v exekuční věci oprávněné: Vodafone Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 5, Junkových 2808/2, IČO 25788001, zastoupená Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému: J. O., pro vymožení částky 8 507 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 164/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 164/2026 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8. Odůvodnění: Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň, se sídlem v Plzni, Palackého náměstí 28, požádal dne 13. 1. 2026 Obvodní soud pro Prahu 8 o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 8 507 Kč spolu s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 632 Kč, jdoucím od 29. 6. 2024 do zaplacení, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 753 Kč, jdoucím od 29. 7. 2024 do zaplacení, a s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 122 Kč, jdoucím od 29. 8. 2024 do zaplacení, a dále pro vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 1 551 Kč podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 8. 10. 2025, č. j. ČTÚ-30 438/2025-631/rozhod. - SuR. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 28. 4. 2026, č. j. 15 EXE 164/2026-41, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci § 45 odst. 2 a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a § 11 odst. 1 a 3 a § 105 odst. 2 o. s. ř. uvedl, že povinný neprochází podle informačního systému základních registrů žádným z těchto registrů, že není ve vazbě a ani ve výkonu trestu. V exekučním titulu má jako místo bydliště uvedenou adresu XY. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Obvodní soud pro Prahu 8, u kterého byl návrh na vydání pověření a nařízení exekuce podán. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 8 tím soudem, který věc projedná a rozhodne. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 6. 2026 JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu