22 Nd 513/2024-723 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Davidem Havlíkem ve věci žalobce M. Č., proti žalované M. Č., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 385/2017, o podání žalobce označeném jako stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022, č. j. 71 Co 158/2021-670, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, č. j. 22 Cdo 517/2023-693, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším soudem. Odůvodnění: 1. Žalobce doručil Nejvyššímu soudu podání ze dne 2. 10. 2024 označené jako „stížnost pro porušení zákona“. Polemizuje v něm se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2022, č. j. 71 Co 158/2021-670, (ve spojení se závěry v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2021, č. j. 36 C 385/2017-602) i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, č. j. 22 Cdo 517/2023-693, kterým bylo rozhodnuto o jeho dovolání proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Po Nejvyšším soudu požaduje „mimořádnou nápravu této nespravedlnosti a vydání správného rozhodnutí“. Z obsahu podání je zřejmé, že se žalobce domáhá, aby Nejvyšší soud ve věci opakovaně rozhodl a „revidoval“ závěry v jeho usnesení ze dne 14. 3. 2023, č. j. 22 Cdo 517/2023-693, (srov. § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, – dále jen "o. s. ř."). 2. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud odmítne dovolání, není přípustný opravný prostředek; zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, proto ani neupravuje funkční příslušnost (kteréhokoli) soudu k projednání „návrhu“ na přezkum takového usnesení dovolacího soudu. Funkční příslušnost soudu není zákonem v občanském soudním řízení upravena ani pro projednání „stížnosti pro porušení zákona“ proti rozhodnutí odvolacího soudu nebo Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 4. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. řízení zastavil, neboť zde není soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutí odvolacího či Nejvyššího soudu v civilním řízení. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř. v případě zastavení řízení o dovolání, tím spíše pak v případě zastavení řízení o úkonu účastníka, jehož podání procesní předpis vůbec nepředpokládá. 5. O náhradě nákladů „řízení“ před Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b), § 224 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 4. 2026 Mgr. David Havlík předseda senátu