23 Cdo 1103/2025-736 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Roman Arbeiter, stavební huť s. r. o, se sídlem v Hodonicích, Nádražní 322, identifikační číslo osoby 60740817, zastoupené Mgr. Radkem Dřevěným, advokátem se sídlem ve Znojmě, náměstí Svobody 210/18, proti žalované obci Bořetice, se sídlem v Bořeticích 39, identifikační číslo osoby 00283037, zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, o zaplacení částky 452.173 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 75/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2024, č. j. 17 Co 219/2023-704, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.270 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. 4 C 75/2016-645, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 371.396 Kč s příslušenstvím (výrok I) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 236.105,58 Kč (výrok II). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 17 Co 219/2023-704, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (první výrok), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 304.347,72 Kč (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí: a. závisí na vyřešení otázky hmotného práva – naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti obce (jakožto právnické osoby veřejného práva) za škodu a otázky předsmluvní odpovědnosti za škodu obecně – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu b. stojí na nesprávném právním posouzení podmínek přípustnosti rozhodnutí obce jako veřejného zadavatele o zrušení výběrového řízení pro veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou mimo režim (tehdy účinného) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, před podpisem smlouvy, což je otázka, která podle názoru dovolatelky nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu podrobněji a uceleně řešena c. stojí na nesprávném právním posouzení skutkového stavu o tom, zda postup žalované odpovídal zákonným požadavkům na nakládání s majetkem obce, včetně toho, zda v dané situaci byl udělen či alespoň byl očekávatelný souhlas orgánů vyžadovaný k příslušné majetkové transakci d. závisí na řešení otázky, zdali hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu nebylo svévolné, tj. provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního a logického základu, které porušuje právo žalované na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, příp. i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod 4. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání nepovažuje za přípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. 6. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ustanovení § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 10. Dovolání není přípustné. 11. Přípustnost dovolání v prvé řadě nezakládají dovolací námitky pod písm. a) a c), které je třeba posuzovat společně a jejichž podstata směřuje k otázce naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti obce jakožto právnické osoby veřejného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 12. V této souvislosti je třeba připomenout, že soudy nižších stupňů rozhodovaly znovu poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3306/2021, zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2021, č. j. 17 Co 225/2020-369, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 6. 2020, č. j. 4 C 75/2016-317, ve výrocích II a III. 13. Dovolací soud v nadepsaném rozsudku, mimo jiné s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021, uveřejněný pod číslem 87/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, připomněl, že vstoupí-li určitá osoba do kontraktačního procesu s obcí, musí si být (v souladu s obecnou zásadou, že neznalost práva neomlouvá) vědoma zákonných požadavků na majetkoprávní jednání obce. Při posuzování, zda se spolukontrahentovi mohlo jevit uzavření smlouvy jako vysoce pravděpodobné a mohl mít důvodné očekávání v uzavření smlouvy, je tak možné přihlížet i k tomu, zda postup obce jako potenciálního smluvního partnera odpovídal zákonným požadavkům na nakládání s majetkem obce, včetně toho, byl-li v kontextu dané situace udělen či byl-li alespoň očekávatelný souhlas orgánů vyžadovaný k příslušné majetkové transakci [tedy zastupitelstva obce v případech podle § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen „zákon o obcích“, případně rady obce podle § 102 zákona o obcích]. Probíhají-li smluvní jednání způsobem vyhovujícím zákonu o obcích a vyslovení souhlasu se smlouvou lze mít za očekávatelné i z pohledu příslušných orgánů obce, pak není důvodu slevovat z ochrany druhé smluvní strany a upírat jí důvodné očekávání uzavření smlouvy, a to ani s ohledem na obměnu osob v orgánech obce v návaznosti na komunální volby. 14. Smlouva, která vyžaduje schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, je bez tohoto schválení neplatná. Přičemž nelze-li schválení očekávat, nemůže být osoba jednající s obcí v dobré víře v (platné) uzavření smlouvy. Proto do okamžiku, než je u druhé strany založena dobrá víra v uzavření smlouvy, může smluvní strana ukončit jednání o uzavření smlouvy z jakéhokoli důvodu, aniž by čelila následkům předsmluvní odpovědnosti. Jelikož však odvolací soud při zkoumání dobré víry žalobkyně v uzavření smlouvy nezohlednil právní úpravu týkající se právních jednání obce, bylo jeho právní posouzení naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti neúplné, a tudíž nesprávné. 15. V dalším řízení se tak soudy nižších stupňů zabývaly také tím, jaký vliv na projednávanou věc má skutečnost, že žalovaná je obcí, a zda její postup odpovídal zákonným požadavkům na nakládání s majetkem obce, včetně toho, zda v dané situaci byl udělen či alespoň byl očekávatelný souhlas orgánů vyžadovaný k příslušné majetkové transakci. 16. Jak přitom uvedl v odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně, na které odvolací soud v odstavci 31 svého rozsudku odkázal a se kterým se zcela ztotožnil, v průběhu celého řízení o předmětné veřejné zakázce vytvářel vůli obce nezpůsobilý orgán. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalovaná po celou dobu vycházela z mylného závěru, že o zakázce může rozhodovat rada obce. Řízení o veřejné zakázce tak nebylo řádně zahájeno ani ukončeno. 17. Lze proto souhlasit se závěrem soudů nižších stupňů, že na projednávanou věc nelze mechanicky aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021, neboť když ani sama žalovaná nepostupovala při vytváření své vůle v souladu se zákonem o obcích, když namísto zastupitelstva obce (s ohledem na usnesení zastupitelstva žalované ze dne 17. 7. 2014, jímž si vyhradilo „schvalování výběrových řízení včetně schválení znění a podpisu smluv s vybranou firmou na akce v nabídkové ceně nad 1 milion Kč bez DPH“) v rámci předmětné zakázky rozhodovala rada obce, nelze vůbec uvažovat o tom, zda žalobkyně mohla očekávat, že předmětná smlouva bude schválena příslušným orgánem obce. 18. Proto pokud to byla rada obce, která přijala rozhodnutí o přidělení zakázky žalobkyni, které bylo následně řádně podepsané tehdejším starostou doručeno žalobkyni s výzvou k předložení 4 vyhotovení smlouvy včetně příloh k podpisu ze strany zadavatele (žalované), nelze ničeho vytýkat odvolacímu soudu v závěru, že žalobkyně důvodně očekávala, že dojde k uzavření smlouvy, a že byla v dobré víře, že rozhodnutí podepsanému starostou předcházelo řádné projednání její nabídky příslušným kolektivním orgánem žalované. 19. Takový závěr tedy nepředstavuje odchylku od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nezakládá rozpor se závěry předchozího kasačního rozhodnutí v téže věci v otázce právního posouzení naplnění předpokladů předsmluvní odpovědnosti obce jakožto právnické osoby veřejného práva. 20. Za daných skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, proto nemůže založit přípustnost dovolání ani zobecňující otázka výše nadepsaná pod písm. b) o ne/přípustnosti rozhodnutí obce jako veřejného zadavatele o zrušení výběrového řízení pro veřejnou zakázku malého rozsahu. Odvolací soud vyšel z toho, že v konkrétních skutkových poměrech věci bylo dáno důvodné očekávání žalobkyně v uzavření smlouvy doručením žalobkyni tehdejším starostou podepsané smlouvy s výzvou k předložení 4 vyhotovení smlouvy včetně příloh k podpisu ze strany žalované zadavatelky (přičemž ke zrušení zakázky mělo dojít až následně). Ani v rozsahu této námitky tak není založen rozpor s obecnými předpoklady odpovědnosti za škodu dle § 1729 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 15/2021). 21. Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou opakovaně vznesená námitka svévolného hodnocení důkazů odvolacím soudem [nadepsaná pod písm. d)]. Lze totiž pouze zopakovat, že dovolatelka nepředkládá takovou otázku procesního práva, kterou by odvolací soud řešil, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem však nesplňují kritéria stanovená v ustanovení § 237 o. s. ř. (vzhledem k ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), a tudíž nemohou založit přípustnost dovolání, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, nebo ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). 22. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s ustanovením § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu