23 Cdo 1166/2026-65 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátem složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci oprávněných a) K. K. a b) R. P., proti povinným 1) P. R. a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 68/2025, o dovolání povinného 1) proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 7. 2025, č. j. 9 C 68/2025-45, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 409/2025-54, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 7. 2025, č. j. 9 C 68/2025-45, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 409/2025-54, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 1. 2026, č. j. 18 Co 409/2025-54, potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 9. 7. 2025, č. j. 9 C 68/2025-45, jímž tento soud zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 11. 5. 2021 podané právní předchůdkyní povinných (M. R., zemřelou 5. 7. 2023) proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 8. 2020, č. j. 8 E 20/2015-384, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2020, č. j. 20 Co 309/2020-413, kterým bylo usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. 8 E 20/2015-384 zrušeno. Řízení bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku povinnými (dědici M. R., s nimiž bylo v řízení pokračováno na straně povinné). 2. Usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího napadl povinný 1) dovoláním, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem a o odklad právní moci a vykonatelnosti obou napadených usnesení. 3. Oprávněné se k podanému dovolání nevyjádřily. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 5. Dovolatel napadl dovoláním (také) usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto „dovolání“ podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6. Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti usnesení odvolacího soudu. 7. Podáním dovolání vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). 8. Soud prvního stupně dovolatele k zaplacení soudního poplatku již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo. Nejvyššímu soudu je totiž z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát, a byl tak soudy ke splnění podmínky zaplacení soudního poplatku vyzýván opakovaně, přičemž byl opakovaně poučen i o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2380/2022, ze dne 14. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2036/2023, ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 457/2024, či ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2345/2025). 9. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky zaplacení soudního poplatku není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti zaplacení soudního a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; obdobně srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. 10. Dovolací soud proto dovolatele k zaplacení soudního poplatku rovněž nevyzýval, neboť jak plyne ze shora uvedeného, z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). 11. Soud prvního stupně dále nepochybil, jestliže nepřihlížel k žádosti dovolatele o osvobození od placení soudního poplatku a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem, neboť ze strany povinného 1) se – vzhledem k počtu řízení, kterých zahájil stovky a která nemohou být úspěšná – jedná o zjevné zneužití procesních práv. 12. Nelze přitom přehlédnout, že stávající procesní postup dovolatele postrádá jakýkoli praktický smysl a Nejvyššímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že povinný 1) dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob a v průběhu řízení o těchto žalobách podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i řádných i mimořádných opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání povinného 1) lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). 13. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání povinného 1) při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní úkony dovolatele však podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemohou požívat právní ochrany. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, nebo ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). 14. Nejvyšší soud proto k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem pro dovolací řízení také nepřihlížel. 15. Protože dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, ačkoliv si byl povinnosti zaplatit soudní poplatek (a následků hrozících v případě jeho nezaplacení) vědom (viz výše), dovolací soud řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. 16. Skutečnost, že povinný 1) není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, není podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) před zastavením dovolacího řízení pro nedostatek povinného zastoupení. 17. O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci řízení o dovolání zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). 18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu