23 Cdo 1861/2024-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně OTE, a.s., se sídlem v Praze 4, Michle, Jihlavská 1558/21, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené JUDr. Martinem Klimplem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, za účasti ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 134/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 15 Co 257/2023-173, t a k t o: Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 1861/2024 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při řešení otázek aplikace ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, a ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, včetně případné analogické aplikace ustanovení § 3001 odst. 1 věty druhé o. z., jakož i otázky aplikace přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 o. z., na vztah mezi operátorem trhu a povinně vykupujícím v případě, že rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou podle § 13 odst. 2 zákona o POZE byl operátorem trhu hrazen povinně vykupujícímu již před 1. 1. 2014, avšak licence udělená výrobci byla po 31. 12. 2013 s účinky od počátku zrušena, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1623/2024. 2. V rozsudku ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1623/2024, Nejvyšší soud posoudil právní povahu plnění vyplaceného operátorem trhu povinně vykupujícímu do 31. 12. 2013 podle dosavadních právních předpisů, tj. podle § 451 a násl. obč. zák., kdežto ve vztahu k nárokům vzniklým po 1. 1. 2014 pak Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro analogickou aplikaci ustanovení § 3001 odst. 1 věty druhé o. z., a na věc je proto nutné aplikovat § 2991 a násl. o. z. 3. Z toho, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1623/2024, část nároků na vydání bezdůvodného obohacení posoudil podle občanského zákoníku z roku 1964 a část podle současně právní úpravy, přičemž za rozhodující měl skutečnost, zda dané nároky vznikly před či po 1. 1. 2014, je zřejmé, že Nejvyšší soud vycházel z aplikace přechodných ustanovení občanského zákoníku (zejména § 3028 odst. 3 o. z.), byť tak neučinil explicitně (shodně srov. body 17 a 19 nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 764/25). 4. Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23 proto rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu