23 Cdo 2021/2025-199 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. Jany Rydlo Kratochvílové, se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 228/4, identifikační číslo osoby 88888452, zastoupené Mgr. Nelly Pelc Vostrou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Čs. armády 371/11, proti žalovanému Z. G., zastoupenému JUDr. Františkem Zadinou, advokátem se sídlem v Sázavce, Sázavka 46, o zaplacení částky 53 032 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 29/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 20 Co 19/2025-174, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 15 C 29/2023-147, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Jednalo se o již druhé rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci, neboť jeho první rozsudek ze dne ze dne 1. 11. 2023, č. j. 15 C 29/2023-75, zrušil k odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 20 Co 79/2024-104, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky odhadu časové odměny a její celkové výše podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a následků nedodržení tohoto ustanovení žalobkyní. Dovolatel poukazoval na to, že žalobkyně mu dne 7.1.2022 zaslala zálohovou fakturu č. 322001 ze dne 7.1.2022 s průvodním dopisem, v němž žalobkyně odhadla částku 15 000 Kč jako minimální a nezbytnou pro vyřešení případu nebo jeho části, na které se dohodli. Z tohoto dle dovolatele vyplývá, že advokát provedl odhad výše odměny a zároveň se zavázal, že pokud by navýšení bylo do 20 % proti odhadu, rovnou provede, co je třeba ke zdárnému dokončení, a pokud by bylo potřeba částku překročit o více než 20 %, informuje klienta (žalovaného). 5. Dovolatel argumentoval tím, že žalobkyně ho nikdy neinformovala o navýšení odměny o více než 20 %. Z tohoto důvodu měl žalovaný za to, že dovolacím soudem má být otázka odhadu výše odměny posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud. První zálohovou fakturu s průvodním dopisem je nutné vykládat ve prospěch dovolatele, který nikdy nebyl žalobkyní informován o nezbytnosti navýšení odměny. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel toliko polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, který v napadeném rozsudku výslovně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla odhad své odměny ve smyslu § 4 odst. 2 advokátního tarifu. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a aby jí přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení v rozsahu paušální náhrady za jeden úkon, jako kdyby v řízení nebyla právně zastoupena. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 11. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Tuto povinnost dovolatel splní, koncipuje-li své dovolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). 12. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, aniž by z obsahu dovolání bylo jasné, jakou konkrétní právní otázku z celé škály těch, které se nabízejí, má dovolací soud v daném případě řešit, nemůže přípustnost dovolání založit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1755/2017). 13. Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Pokud občanský soudní řád vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). 14. Nejvyšší soud dospěl v projednávané věci k závěru, že dovolání trpí vadami, neboť nesplňuje náležitosti, které zákon a citovaná judikatura klade na způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Ačkoli dovolatel k přípustnosti dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky odhadu časové odměny advokáta a její celkové výše podle § 4 odst. 2 advokátního tarifu, neuvedl již, které z kritérií přípustnosti dovolání upravených v § 237 o. s. ř. považuje u této otázky za splněné. Dovolatel pouze uvedl, že by dovolací soud měl předestřenou otázku posoudit jinak, než soud odvolací. Takové vymezení přípustnosti dovolání ovšem nesplňuje požadavky, které zákon a shora citovaná judikatura kladou na způsobilé vymezení přípustnosti dovolání. 15. Požadavek dovolatele, podle něhož má být otázka formulovaná v dovolání posouzena jinak, než jak ji posoudil odvolací soud, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2813/2013, či usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). 16. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 17. Dovolání žalovaného tak představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, nadto jde o polemiku s toliko skutkovými závěry soudů. 18. K té části dovolání, ve které žalovaný zpochybňuje správnost skutkových zjištění odvolacího soudu o tom, že žalobkyně neprovedla odhad odměny ve smyslu § 4 odst. 2 advokátního tarifu (resp. argumentuje tím, že v řízení prokázal provedení takového odhadu žalobkyní), dovolací soud připomíná, že ve svém rozhodování opakovaně dospěl k závěru, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 19. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatel ve svém dovolání jednak nedostál výše uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, neboť sice formuloval dovolací otázku, ovšem neuvedl, které z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. u ní považuje za splněné, a dovolání je tak v tomto směru stiženo vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, jednak jeho námitky směřovaly proti zjištěnému skutkovému stavu věci na základě provedeného dokazování. 20. Dovolací soud proto dovolání žalovaného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu