23 Cdo 2037/2025-109 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Opočnice, se sídlem v Opočnici, č. p. 80, identifikační číslo osoby 00239534, zastoupené Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem v Nymburku, náměstí Přemyslovců 15/10, proti žalované A-Tendr s.r.o., se sídlem v Chocni, Dolní 222, identifikační číslo osoby 01724436, zastoupené Mgr. Michalem Šigutem, advokátem se sídlem v Náchodě, Palachova 1742, o zaplacení 230 191 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 10/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 27. 2. 2025, č. j. 23 Co 6/2025-91, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 5 C 10/2024-51, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 54 509,97 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 23 Co 6/2025-91, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i právním posouzením soudu prvního stupně. Žalovaná se zavázala pro žalobkyni jako veřejného zadavatele zpracovat projektovou dokumentaci na stavbu domu s pečovatelskou službou. Zpracovaná projektová dokumentace obsahovala chyby, v jejichž důsledku nebyly v následném zadávacím řízení do ceny, kterou nabídla společnost PWB stavby s.r.o. a která byla vybrána jako nevhodnější, propočteny celkem tři rozpočtové položky v celkové hodnotě 460 382,11 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 2. 2023, č. j. 10 C 109/2022-170, byla žalobkyni stanovena povinnost společnosti PWB stavby s.r.o. (zhotoviteli) tuto částku doplatit, přičemž v odvolacím řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 25 Co 119/2023-208, schválil smír žalobkyně a společnosti PWB stavby s.r.o., podle kterého se žalobkyně zavázala zaplatit společnosti PWB stavby s.r.o. částku 230 191 Kč. Tuto částku pak žalobkyně požadovala po žalované v projednávané věci, neboť nedoplatek vznikl v důsledku chyby v projektové dokumentaci zpracované žalovanou. Odvolací soud dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s chybou v projektové dokumentaci je však pouze škoda ve výši rozdílu mezi skutečně zaplacenou cenou za dílo (14 964 108 Kč včetně na základě smíru doplacené částky) a nejnižší nabídkou podanou v zadávacím řízení, která vycházela z opravených vzorců (14 909 598,03 Kč), tedy 54 509,97 Kč. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného práva, které buď nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny nebo se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně (i) zda, resp. v jakém rozsahu byly v daném případě splněny podmínky pro uplatnění regresního (postižního) nároku na náhradu škody ve smyslu § 2917 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), proti pomocníku žalobkyně; (ii) zda lze při posuzování postižního nároku proti pomocníkovi z téhož protiprávního jednání s týmž důsledkem pro poškozeného dovodit nedostatek příčinné souvislosti k části celkové škody uhrazené osobou, která pomocníka použila, aniž by se sama tato osoba na protiprávním jednání pomocníka podílela; (iii) zda je soud při posuzování příčinné souvislosti (či jejího přerušení) oprávněn vycházet i z jiných než nastalých skutečností, tj. zda je soud oprávněn vytvořit/dovodit si pro účely dokazování alternativní (fiktivní), v minulosti nenastanuvší skutkový stav a tento pak hodnotit. 5. Žalobkyně uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Zejména namítá, že jí měla žalovaná uhradit částku, kterou byla žalobkyně nucena zaplatit zhotoviteli díla jako doplatek za zhotovení díla (231 191 Kč) v důsledku vadné projektové dokumentace vytvořené žalovanou, a nikoliv pouze částku ve výši rozdílu mezi reálně zaplacenou cenou díla a nejnižší nabídnutou cenou v zadávacím řízení, která neobsahovala chybu ve výpočtu (54 509,97 Kč). 6. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 12. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při svém právním posouzení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 13. Otázky (i) a (ii) přípustnost dovolání nezakládají. Dovolatelka otázkami namítá nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu ohledně splnění podmínek pro přiznání regresního nároku dovolatelce na základě § 2917 o. z. 14. Otázka (i) přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při posouzení splnění podmínek pro přiznání regresního nároku podle § 2917 o. z. od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. 15. Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5551/2017, dospěl k závěru, podle kterého ustanovení § 2917 o. z. zakládá obecný regresní nárok (nejde o přímý nárok na náhradu újmy) tomu, kdo z titulu své odpovědnosti za škodu nahradil poškozenému škodu, proti osobě, která vznik této škody způsobila. Postih (regres) podle tohoto ustanovení může být úspěšně uplatněn za předpokladu, že poškozenému byla škoda skutečně nahrazena tím, kdo mu za ni odpovídá, a vznikla v příčinné souvislosti s jednáním přímého (skutečného) škůdce, tj. jsou-li splněny předpoklady povinnosti přímého škůdce k náhradě škody podle občanského zákoníku. 16. Takové předpoklady pro vznik postihu nebyly v projednávané věci zjištěny. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi jednáním žalované (pochybením při vytváření projektové dokumentace) a žalobkyní tvrzenou škodou ve výši 231 191 Kč není příčinná souvislost, neboť v takové výši žalobkyni škoda nevznikla. 17. Nejvyšší soud ve svém rozhodování ustáleně dovozuje, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, jejíž přezkum dovolacímu soudu nepřísluší. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, uveřejněný pod číslem 79/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. 11. 2025, sp. zn. 29 Cdo 3840/2023). 18. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 19. Žalobkyně odvozuje výši škody od částky, kterou musela doplatit zhotoviteli díla, neboť částka vypočtená na základě projektové dokumentace byla v důsledku chyby žalované neúplná. Odvolací soud však dospěl k závěru, že výši škody v příčinné souvislosti s chybou v zadávací dokumentaci nepředstavuje částka, kterou musela žalobkyně doplatit zhotoviteli díla, nýbrž částka, o níž se takto doplacená částka liší od nejnižší správně vypočtené částky nabídnuté v zadávacím řízení, tj. 54 509,27 Kč. 20. Jinak řečeno, nebýt pochybení žalované při zpracování projektové dokumentace, nejlevnější nabídnutou cenou za výstavbu pečovatelského domu by nebyla zvolená nabídka, neboť ta nezahrnovala veškeré ve smlouvě sjednané práce, nýbrž by nejlevnější nabídkou byla nabídka od společnosti PAMA Poděbrady s.r.o. ve výši 14 909 598,03 Kč. Rozdíl mezi nejlevnější bezchybnou nabídkou a cenou, kterou musela žalobkyně za dílo zaplatit po připočtení všech prací, činí 54 509,27 Kč a je v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Naopak v příčinné souvislosti s jednáním žalované není žalobou požadovaná částka 230 191 Kč, kterou musela žalobkyně za dílo zhotoviteli doplatit. V takové výši žalobkyni škoda nevznikla, neboť žalobkyně jako objednatel obdržela požadované dílo (pečovatelský dům), které však nikdy nemohla obdržet za původně nabídnutou cenu, jelikož ta obsahovala chybu ve výpočtu. Žalobkyni tak mohla vzniknout škoda pouze v důsledku toho, že nesprávně vyhodnotila, která nabídka na zhotovení požadovaného díla je ve skutečnosti nejlevnější. 21. Proto nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka (ii), neboť žalobou požadovaná částka není škodou, která by žalobkyni v příčinné souvislosti s jednáním žalované skutečně vznikla. Odvolací soud se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyní požadovaná částka není škodou v příčinné souvislosti s jednáním žalované, a tedy vůči takové částce nemohou být splněny ani podmínky pro přiznání regresního nároku žalobkyni na základě § 2917 o. z. 22. Odvolací soud se neodchýlil ani od žalobkyní citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4379/2008, jehož závěry nejsou na projednávanou věc přiléhavé, neboť vychází z odlišného skutkového základu, a to již proto, že v citované věci škoda spočívala v nákladech vynaložených na opravu poškození vozovky. 23. Otázkou (iii) dovolatelka namítá, že zjištěná výše škody je pouhou spekulací, neboť nelze zjistit, jak by zadávací řízení dopadlo s jinou (správnou) projektovou dokumentací. Žalobkyně touto otázkou ve skutečnosti namítá, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav ohledně výše způsobené škody, resp. nesprávnost zjištění o tom, jak by se změnil stav jmění žalobkyně v případě, že by žalovaná při vytváření projektové dokumentace nepochybila (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1673/2024, podle kterého skutečnou škodou se rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného, popřípadě zvětšení jeho dluhů, ve srovnání se stavem, jaký by zde byl, nebýt vzniku škody). Dovolací přezkum je však ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Nutno též připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněný pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). 24. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 25. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu