23 Cdo 276/2026-64 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze, Nad Štolou 936/3, proti povinným 1) P. R. a 2) D. H., o žalobě pro zmatečnost podané procesní předchůdkyní povinných M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2022, č. j. 20 Co 131/2022-61, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburku ze dne 17. 1. 2022, č. j. 9 C 144/2021-46, o žádosti povinného 1) o osvobození od soudních poplatků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 131/2022, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2025, č. j. 4 Co 68/2025-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 4 Co 68/2025-45, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, č. j. 20 Co 131/2022-MOP-40, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného 1) proti rozhodnutí o tom, že se mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků. 2. Proti tomuto usnesení podal povinný 1) (dále též jen „dovolatel“) dovolání, v němž se domáhal zrušení v předchozím odstavci označených rozhodnutí. 3. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle tohoto odkazovaného ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout, mimo jiné, pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. 4. Jelikož se ve věci zde vedené právě o takový případ jedná, dospěl Nejvyšší soud jako soud dovolací [srov. ustanovení § 10a o. s. ř.] k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek objektivně přípustný. Proto dovolání povinného 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 5. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné zabývat se nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). 6. Nejvyšší soud současně přikročil k odmítnutí dovolání, aniž by rozhodoval o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, neboť vzhledem k ustanovení § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, se osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. I kdyby tedy bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle ustanovení § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod číslem 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Ve věci zde vedené přitom poplatková povinnost vzniká až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. [srov. ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích]. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. ustanovení § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). 8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu