23 Cdo 3028/2025-413 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Pardubický kraj, se sídlem v Pardubicích, Komenského náměstí 125, identifikační číslo osoby 70892822, zastoupeného JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, proti žalované M - SILNICE a. s., se sídlem v Pardubicích, Husova 1697, identifikační číslo osoby 42196868, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, o zaplacení částky 9.758.068,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 118 C 17/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 7. 2025, č. j. 23 Co 61/2025-367, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 57.051,50 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) 1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 118 C 17/2023-305, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9.758.068,05 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,25 % p. a. z částky 9.758.068,05 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 23 Co 61/2025-367, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 9.598.733,05 Kč s příslušenstvím, a vyslovil, že v části, ve které bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 159.335 Kč s příslušenstvím, zůstal výrok I rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nedotčen (první výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý až čtvrtý výrok). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Dovolatel namítá, že se odvolací soud při posouzení otázky přiměřenosti smluvní pokuty a splnění podmínek pro její moderaci odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2023“), neboť se nezabýval všemi okolnostmi konkrétního případu a nesprávně vyhodnotil, zda jsou v daném případě splněny podmínky pro moderaci smluvní pokuty. 5. Dovolatel spatřuje rozpor napadeného rozsudku s R 76/2023 též v nezohlednění závěru, podle kterého nelze nárok na smluvní pokutu snížit, pokud se nepodaří na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele tak, aby mohl soud učinit závěr o nepřiměřenosti nároku na smluvní pokutu, když nebyl zjištěn konkrétní rozsah následků porušené smluvní povinnosti, který navíc nebyl žalovanou ani tvrzen. 6. Dle dovolatele se odvolací soud při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval délkou prodlení žalované, když celková výše smluvní pokuty dorostla do uplatněné částky v důsledku dlouhé doby, po kterou byla žalovaná v prodlení. 7. Dovolatel dále předkládá otázku, zda je nejvýše přípustnou hranicí moderace smluvní pokuty hodnota či cena utvrzované povinnosti. 8. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné, a navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání zamítl. 10. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné. 11. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 12. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 14. Dovolání není přípustné. 15. Přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka ohledně moderace nepřiměřené smluvní pokuty dle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovolatel v ní odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 76/2023), který (mimo jiné) přijal závěr, že soud při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 o. z. přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. 16. Právní posouzení odvolacího soudu však ze závěrů vyjádřených v R 76/2023 přímo vychází. V souladu se závěry R 76/2023 odvolací soud hodnotil funkci smluvní pokuty s tím, že tato plnila funkci preventivní a sankční. Dovolateli nelze rovněž přisvědčit v námitce, že by odvolací soud při vážení důvodů moderace smluvní pokuty opomenul hodnotit některou z důležitých okolností vzniku smluvní pokuty. Přitom samo porušení smluvní povinnosti dlužníkem je imanentním předpokladem vzniku práva na smluvní pokutu, a z povahy věci tak není možné vyloučit moderaci jen proto, že dlužník porušil smluvní povinnost. 17. Odvolací soud náležitě zdůvodnil, že dovolateli porušením povinnosti žalované nevznikla žádná škoda ani nebyl vystaven sankcím z hlediska dotací a že hodnota geodetických prací, za jejichž opožděné předání se dovolatel domáhá zaplacení smluvní pokuty, je ve vztahu k celkové ceně díla marginální položkou. K samotné otázce dovolatele, zda je nejvýše přípustnou hranicí moderace smluvní pokuty hodnota či cena utvrzované povinnosti, pak lze uzavřít, že tento závěr se z rozhodnutí odvolacího soudu nepodává, a nejde tak o otázku, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Současně však skutečnost, že při snížení nepřiměřené smluvní pokuty soud přihlíží i k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, plyne přímo ze znění § 2051 o. z. 18. Obdobně přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele o tom, že odvolací soud se při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval délkou prodlení žalované. Tak tomu v poměrech věci zde vedené není. Odvolací soud totiž v souladu se závěry R 76/2023 poměřoval hodnotu a význam utvrzené povinnosti celkovou částkou smluvní pokuty, jak byla žalobcem požadována, nikoliv toliko výší ujednané denní sazby. 19. Za této situace soudům nižších stupňů nelze vytknout zjevnou nepřiměřenost v úvahách o důvodech moderace i její výše, tak jak vyžaduje shora citované R 76/2023 (k tomu viz dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1466/2016, ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2578/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3120/2021). 20. Přípustnost dovolání nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017). 21. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu