23 Cdo 3590/2024-755 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. J., zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sv. Anežky České 32, proti žalovaným 1) L. O., zastoupenému Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 147, a 2) J. O., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 216/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 9. 2024, č. j. 27 Co 105/2024-656, takto: Návrh žalobkyně na dodatečné zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 15 C 216/2022-561, ve výroku pod bodem I se zamítá. Odůvodnění: 1. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 1. 2026, č. j. 23 Cdo 3590/2024-722, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 9. 2024, č. j. 27 Co 105/2024-656, v celém rozsahu, jakož i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 15 C 216/2022-561, ve výrocích pod body II a III, a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. 2. Návrhem podaným u Nejvyššího soudu dne 23. 3. 2026 se žalobkyně (s odkazem na § 243e odst. 2 o. s. ř.) domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 15 C 216/2022-561, též ve výroku pod bodem I. 3. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že v žalobě uplatnila tzv. eventuální petit, kterým se domáhala, aby pro případ, že nebude vyhověno primárnímu petitu na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2017, bylo určeno její vlastnické právo k tam specifikovaným nemovitostem. Soud prvního stupně výrokem pod bodem I výše citovaného rozsudku zamítl návrh na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy (primární petit), avšak výrokem pod bodem II vyhověl eventuálnímu petitu a určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí. Výrokem pod bodem III rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně měla za to, že oba nároky uplatněné v rámci žaloby s tzv. eventuálním petitem nelze z procesního hlediska od sebe oddělit, a proto odvoláním žalovaných směřovaným pouze proti rozhodnutí o eventuálním petitu (výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně) byl podle ní ve skutečnosti napaden rozsudek soudu prvního stupně jako celek. V situaci, kdy dovolací soud učinil závěr, že nelze meritorně určit vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitostem (neboť ji nikdy nesvědčilo), a zrušil proto rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, tj. ve výroku o eventuálním petitu, je podle žalobkyně nezbytné, aby byl dovolacím soudem zrušen rovněž výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o primárním petitu. Tento výrok je podle jejího přesvědčení ve vztahu k výroku o eventuálním petitu procesně závislým, neboť soud prvního stupně primární petit meritorně neposuzoval a jeho zamítnutí bylo založeno na existenci eventuálního petitu a na tom, že není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti a účinnosti kupní smlouvy, která má ve vztahu k existenci práva či právního poměru povahu předběžné otázky. 4. Podle § 243e odst. 2 o. s. ř. zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na zrušeném rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením. 5. Komentářová literatura a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se shodují v tom, že za závislý se považuje takový výrok rozhodnutí, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1695, a z judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3791/2020, a rozsudky ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4802/2009, a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4635/2016). Závislost výroků musí být dána specifickou vázaností, vyplývající z hmotného či procesního práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2107/98). 6. V nyní posuzované věci výrok, kterým bylo rozhodnuto o primárním petitu (tj. výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení platnosti a účinnosti smlouvy), není závislým na výroku, kterým bylo rozhodnuto o eventuálním petitu (tj. výroku o určení vlastnictví), neboť může obstát sám o sobě, i kdyby výrok, kterým bylo rozhodnuto o eventuálním petitu, byl změněn či zrušen. Závěr o neexistenci naléhavého právního zájmu na určení požadovaném primárním petitem totiž může obstát bez ohledu na to, jak bylo meritorně rozhodnuto o určení vlastnického práva. Výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně (o primárním petitu) rovněž samostatně nabyl právní moci, a to nezávisle na výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně (o eventuálním petitu), který byl napaden odvoláním žalované (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.). Nejde proto o situaci závislosti (výroku) rozhodnutí na zrušovaném rozhodnutí, jež musí být dána specifickou vázaností vyplývající z hmotného či procesního práva, která v tomto případě schází. Jelikož nebyly splněny předpoklady uvedené v § 243e odst. 2 věty třetí či čtvrté o. s. ř. Nejvyšší soud zamítl návrh žalobkyně na dodatečné zrušení výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodný. 7. Pro úplnost lze dodat k námitce žalobkyně, podle které měl být odvoláním žalovaných ve skutečnosti napaden rozsudek soudu prvního stupně jako celek, že právo podat odvolání proti rozhodnutí (subjektivní přípustnost odvolání) přísluší pouze tomu účastníku, v jehož neprospěch toto rozhodnutí vyznívá (tj. jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá, byť nepatrná, újma), je-li způsobená újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1999, sp. zn. 2 Odon 176/97, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 753/97, a ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 133/2018). Žalovaní přitom nebyli subjektivně oprávnění k podání odvolání i proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut primární návrh žalobkyně na určení platnosti a účinnosti smlouvy, neboť tímto výrokem žalovaným nebyla způsobena žádná újma odstranitelná jeho zrušením odvolacím soudem. Žalobkyně, která naopak byla subjektivně oprávněná k podání odvolání proti tomuto výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť jím nebylo vyhověno jejímu žalobnímu požadavku (odvoláním mohla brojit proti správnosti závěrů soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení požadovaném primárním petitem), však tohoto svého práva nevyužila. Absenci podání odvolání proti výroku pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně nyní nemůže nahradit návrhem na dodatečné zrušení tohoto výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolacím soudem podle § 243e odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 4. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu