23 Cdo 456/2026-91 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobců a) P. R. a b) D. H., proti žalovaným 1) K. K. a 2) R. P., o žalobě pro zmatečnost podané původní žalobkyní M. R., zemřelou 7. 5. 2023, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2020, č. j. 20 Co 227/2020-103, a usnesení Okresního soudu v Nymburku ze dne 13. 7. 2020, č. j. 5 C 184/2018-89, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 227/2020-MOP, o dovolání žalobce a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 4 Co 69/2025-69, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 20 Co 227/2020-MOP-64, nepřiznal žalobci a) osvobození od soudních poplatků. 2. K odvolání žalobce a) Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. 3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce a) dovoláním. 4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. 8. Dovolání žalobce a) není podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2358/2024, ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 902/2023, či ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3043/2023). 10. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v daném případě vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně [§ 3 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu 22. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2358/2024, ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2734/2023, ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 902/2023, ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. 11. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu