23 Cdo 725/2026-538 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. J., proti žalovanému J. S., zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 300.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 175/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2025, č. j. 57 Co 143/2025-460, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto: Vykonatelnost výroků II až V rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2025, č. j. 57 Co 143/2025-460, se odkládá do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 80 C 175/2019-362, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 300.000 EUR s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do úroků z prodlení z částky 300.000 EUR za dobu od 4. 8. 2015 do 12. 4. 2019 zamítl (výrok II), žalovanému uložil jednak povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 386.850 Kč (výrok III), jednak povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 281.543 Kč (výrok IV). 2. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalovaného do výroku II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ostravě na soudním poplatku 328.822,50 Kč (výrok III), ve výroku IV změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 291.127 Kč (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 137.788 Kč (výrok V). 3. Proti výrokům II až V rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a spolu s ním i návrh na odklad vykonatelnosti. Žalovaný má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že dovolání má požadované náležitosti a předem nelze vyloučit jeho úspěšnost. Dále upozornil na to, že jen samotné příslušenství spočívající v úrocích z prodlení činí ke dni podání dovolání 196.976,71 EUR, společně s jistinou se pak jedná o plnění ve výši necelých 500.000 EUR, a to bez nákladů řízení. Žalovanému tak podle jeho přesvědčení hrozí závažná újma spočívající v možnosti žalobkyně přikročit k neprodlenému výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí. Pro žalovaného coby podnikající fyzickou osobu by exekuce byla likvidační a znamenala by neodvratitelné negativní dopady i do jeho budoucích obchodních aktivit. Dále žalovaný uvedl, že k úhradě soudy uložené povinnosti se snaží získat úvěr, což by však nebylo možné, kdyby na jeho nemovitostech vázly exekuční příkazy. K tomu také doplnil, že vlastní několik hodnotných nemovitostí, jejichž pořízení bylo financováno úvěry, které žalovaný splácí, což by však nebylo možné v případě, že by byly postiženy exekučně jeho (bankovní) účty. Případné exekuční postižení majetku žalovaného by vedlo k dalším negativním důsledkům v jeho podnikatelské činnosti (odstoupení obchodních partnerů od smluv o smlouvách budoucích kupních stran prodeje některých pozemků žalovaného) či třetích osob, které na pozemcích žalovaného provozují svoji podnikatelskou činnost, přičemž existenci těchto smluvních vztahů žalovaný doložil příslušnými listinami. 4. Žalobkyně se k dovolání ani k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nevyjádřila. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 6. Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 7. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (zde uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz), Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle § 243 písm. a) o. s. ř. Jedná se o předpoklady, které musí být splněny kumulativně, a to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). 8. Dovolací soud v rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 dále rozvádí, že závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele), a to i se zřetelem k rozsahu jeho majetku a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (k tomu dále viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016). 9. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že v poměrech žalovaného v dané věci jsou naplněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu (jeho výroků II až V), neboť v případě, že by žalovaný v důsledku neprodleného výkonu rozhodnutí či exekuce byl nucen žalobkyni plnit přisouzené a poměrně vysoké částky, není pochyb o tom, že by mu hrozila závažná újma. To dovolací soud dovozuje nejen z absolutní výše přisouzených částek, ale i z toho, že žalovaný je fyzická osoba a neprodlené plnění takto vysokých částek (včetně příslušenství ke dni tohoto rozhodnutí přesahující 500 000 EUR, a to bez zohlednění povinností k úhradě nákladů řízení) by se negativně promítlo také v jeho další činnosti, což žalovaný doložil. Dovolání přitom nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení a je včasné. Dále pak dovolání není subjektivně nepřípustné a není nepřípustné ani objektivně ve smyslu § 238 o. s. ř. Přípustnost i důvody dovolání jsou rovněž vymezeny do té podoby, že nelze vyloučit, že dovolání může být za splnění některého z předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. přípustné, ani to, že může být úspěšné (důvodné). Odklad vykonatelnosti v projednávané věci se navíc nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení. 10. Jelikož Nejvyšší soud má v poměrech dané věci za splněné předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, návrhu žalovaného vyhověl a vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu v rozsahu dovoláním napadeného výroku II a navazujících nákladových výroků III až V odložil do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu