23 Cdo 728/2026-120 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně KWD Bohemia, s.r.o., se sídlem v Dobrovicích, Husova ulice 623, identifikační číslo osoby 24726222, zastoupené Mag. jur. Martinem Allgaierem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 699/28, proti žalované Novak Hydraulics Systems s.r.o., se sídlem v Liberci, Vilová 407, identifikační číslo osoby 17099218, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, o zaplacení 133.685,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 126/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2025, č. j. 30 Co 181/2025-99, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto: Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti výroku II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2025, č. j. 30 Co 181/2025-99, se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Liberci jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. 18 C 126/2024-73, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 133.685,66 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o zaplacení 133.685,66 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 56.307 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu (v plném rozsahu) žalobkyně podala dovolání a spolu s ním návrh na odklad vykonatelnosti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, jenž odůvodnila tím, že dovoláním napadený výrok II je výrokem vykonatelným a způsobilým být podkladem exekuce, jejíž zahájení již bylo protistranou avizováno. Neprodlený výkon exekuce přitom typicky vede k okamžitým zásahům do majetkové sféry (zejména blokacím účtů, postihům pohledávek, součinnosti bank), k navýšení vymáhané částky o náklady exekuce a může mít významný dopad do obchodních vztahů a reputace navrhovatelky. Tato újma je přitom pro dovolatelku závažná a jen obtížně plně reparovatelná, a to zejména s ohledem na nejistotu rychlého vrácení plnění a sekundární náklady spojené s exekučním procesem. Dovolání pak podle žalobkyně není zjevně neúspěšné a odklad vykonatelnosti se nedotkne jiných osob než účastníků řízení. V doplnění návrhu na odklad vykonatelnosti ze dne 21. 1. 2026 žalobkyně poukázala na to, že každým dnem očekává „doručení nařízení exekuce“. Dále poukázala na to, že na majetek žalované je vedena nová exekuce (pro 300.000 Kč) a že žalovaná zcela ignoruje zákonné povinnosti v souvislosti s obchodním rejstříkem (například nezakládá zprávy o vztazích, rozhodnutí nejvyššího orgánu o naložení se ziskem či ztrátou apod.). 4. Žalovaná se k dovolání žalované a návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku vyjádřila podáním ze dne 20. 2. 2026 s tím, že rozsudek odvolacího soudu má za věcně správný, že dovolání není přípustné a je současně zjevně nedůvodné a že napadený rozsudek odvolacího soudu není rozporný s dosavadní judikaturou dovolacího soudu. Za zcela nedůvodný považuje i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť se týká toliko nároku žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 56.307 Kč. Žalovaná k tomu uvedla, že žalobkyně je obchodní korporací v oboru automotive, přičemž její mateřská korporace má dle webových stránek pobočky v šesti státech, obrat 475.000.000 Kč a 2 000 zaměstnanců. Samotná žalobkyně má dle účetní závěrky čistý obrat za rok 2024 celkem 5.263.634.000 Kč a výsledek hospodaření je 78.469.000 Kč. Nelze proto podle žalované hovořit o závažné újmě. Žalovaná na žalobkyni stran zaplacení nákladů řízení nevyvíjí žádný tlak, pouze žalobkyni vyzvala k tomu, aby na příslušné bankovní spojení právního zástupce uhradila náklady řízení, a to s ohledem na nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 6. Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 7. Především je i podle obsahu návrhu žalobkyně zřejmé, že se domáhá odkladu vykonatelnosti toliko ve vztahu k výroku II rozsudku odvolacího soudu (jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky), neboť zbylým výrokem I byla žaloba na peněžité plnění zamítnuta, a proto není co vykonávat. 8. Avšak k tomuto návrhu (na odklad vykonatelnosti výroku II) rozsudku odvolacího soudu je třeba uvést, že jelikož dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], je pojmově vyloučeno také rozhodnout o odkladu vykonatelnosti či právní moci takového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 182/2022, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, či ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3377/2023). 9. Z právě uvedeného vyplývá, že v projednávané věci nejsou splněny předpoklady, za nichž lze návrhu na odklad vykonatelnosti podle § 243 písm. a) o. s. ř. vyhovět, a Nejvyšší soud (aniž by jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení) proto návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti jako nedůvodný zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu