23 Cdo 846/2025-658 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně L I N E T spol. s r.o., se sídlem ve Slaném, Želevčice 5, identifikační číslo osoby 00507814, zastoupené Mgr. Vojtěchem Chloupkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 707/7, proti žalované PROMA REHA, s.r.o., se sídlem v České Skalici, Riegrova 342, identifikační číslo osoby 63219107, zastoupené JUDr. Tomášem Dobřichovským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 109/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 1 Cmo 34/2024-525, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 1 Cmo 34/2024-525, v části prvního výroku, jímž byl změněn výrok I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2023, č. j. 34 Cm 109/2022-456, a ve druhém výroku se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 34 Cm 109/2022-456, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované povinnosti zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, distribuce, prodeje a vývozu nemocničního lůžka tam vyobrazeného (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Podstatou žaloby bylo, že žalovaná nabízí, propaguje a prodává nemocniční lůžko (GENEO), které dle názoru žalobkyně v mnoha prvcích napodobuje nemocniční lůžko žalobkyně (ELEGANZA 1), a to i v takových prvcích, které nejsou funkčně, technicky či esteticky předurčeny. Soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo nesporné, že účastníci jsou přímými konkurenty, kteří se účastní hospodářské soutěže v České republice, čímž je naplněna první podmínka generální klauzule nekalé soutěže upravené v § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „o. z.“). Naopak neshledal, že by bylo vytýkané jednání žalované v rozporu s dobrými mravy soutěže. Uzavřel proto, že nebyla naplněna další z podmínek generální klauzule nekalé soutěže. 3. Podle soudu prvního stupně bylo v řízení prokázáno fotografiemi lůžka žalované, časovou osou o vývoji tohoto lůžka, výpovědí svědka i místním ohledáním lůžka, že lůžko se odlišuje od lůžka žalobkyně zejména u postranic a čela a u dalších již méně podstatných prvků. Z hlediska průměrného spotřebitele podstatně omezuje možnost vyvolání záměny obou lůžek i to, že žalovaná má na svém lůžku zřetelně uvedeno vlastní barevné logo, které je umístěno na nožních a hlavových postranicích a také na obou čelech. Soud vzal v potaz také funkční, technickou a estetickou předurčenost lůžka i vliv technických norem, jimiž je upravena výška postranic a velikost mezer mezi jednotlivými postranicemi a čelem. Uzavřel, že obě lůžka jsou tvarově a rozměrově odlišná, a to zejména tvarem postranic, umístěním ovládání v postranicích, umístěním ukazatelů náklonu, mechanismem odjištění a sklápění postranic a umístěním mechanického odblokování zádového dílu. 4. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2976 odst. 1 o. z., § 2981 o. z. a § 2982 o. z. a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno naplnění podmínek generální klauzule nekalé soutěže ani některé ze zvláštních skutkových podstat. Při posouzení vyvolání nebezpečí záměny dospěl soud k závěru, že v řízení nebyla zjištěna z pohledu průměrného spotřebitele způsobilost záměny lůžek účastníků jako jejich soutěžních výkonů, a to ani z hlediska informovaných pracovníků zdravotnických zařízení, ani u odborně neinformovaných spotřebitelů (např. pacientů). Podle soudu se žalovaná rovněž nedopustila ani parazitování na soutěžních výkonech žalobkyně, což bylo prokázáno časovou osou vývoje lůžka a výpovědí svědka. V tomto směru soud odkázal také na judikaturu, podle níž zákaz případného těžení z úsilí a nákladů jiného soutěžitele neplatí jednou provždy, ale pouze po určitou dobu odpovídající zhodnocení postavení soutěžitele na trhu tak, aby toto úsilí a náklady byly tržně vyrovnány. 5. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že žalovaná je povinna zdržet se užívání prvků čela na nemocničním lůžku v provedení tam vyobrazeném, a to při nabízení prodeje, prodeji, uvádění na trh, distribuci a vývozu; ve zbytku požadovaného nároku výrok I potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 6. Odvolací soud zopakoval dokazování listinami, které považoval za podstatné pro posouzení věci, a vzal za prokázané, že lůžko žalované při porovnání s lůžkem žalobkyně vykazuje vzhledovou shodu v provedení bočnice (dvě části, jedna vyjíždí s čelem, druhá klesá dolů), čela (otvory pro uchycení postele), polohovacího (zvedacího) mechanismu lůžka, koleček a částečně i rámu postele. Odvolací soud se částečně ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za podstatnou pouze technickou předurčenost lůžek (nikoli estetickou); dále uvedl, že není podstatné, zda žalovaná dospěla ke stejnému či obdobnému tvaru výrobku vlastním vývojem, neboť nekalosoutěžní jednání nevyžaduje zavinění, jde o objektivní delikt. Při posouzení samotné otázky, zda jednání žalované vybočuje z rámce dobrých mravů soutěže, odvolací soud obsáhle citoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020. Při vlastním právním posouzení věci vycházel z toho, že určitá míra podobnosti lůžek je dána technickou předurčeností výrobku. Vzhledovou podobnost bočnic odvolací soud posoudil jako nepřekračující nutnou a možnou míru agresivity a podnikatelské vychytralosti, neboť dané provedení bočnic je u personálu nemocnic oblíbené pro zjednodušení manipulace s pacientem, navíc provedení bočnice žalované je odlišné v umístění ovládací elektroniky a panelu, v provedení a rozměrech otvorů umístěných v bočnicích, tudíž v provedení bočnice zákazníci podobnost výrobků shledávat nebudou. 7. Odlišně však odvolací soud hodnotil podobnost čela lůžek. Uvedl, že provedení čela lůžek je značně rozdílné u různých výrobků a že každý z výrobců má dle názoru odvolacího soudu snahu odlišit se právě v podstatě na jediném místě, na kterém lze design lůžka zdůraznit, tedy na čele lůžka, ovšem při zachování otvorů nutných pro manipulaci s lůžkem. Na trhu se dle odvolacího soudu vyskytují různé tvarové kreace čel lůžek, například velmi zakulacené rohy čela, zvláště provedené otvory pro manipulaci, umístění ovládací elektroniky, jiné provedení barevného pruhu apod. Uzavřel, že žalovaná nebyla při zpracování provedení čela lůžka vázána provedením, které odpovídá čelu lůžka žalobkyně, ale mohla si zvolit jiné provedení, dostatečně odlišné, což však neučinila. Odvolací soud proto aplikoval § 2976 odst. 1 a § 2981 odst. 3 o. z. a uzavřel, že se žalovaná dopouští nekalé soutěže v části týkající se čela lůžek, neboť její jednání naplnilo jak znaky generální klauzule nekalé soutěže, tak i znaky zvláštní skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny, když neučinila dostatek opatření, aby se od lůžka žalobkyně odlišila. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, výslovně v části prvního výroku, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, dovolání, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud dle názoru dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatelka formulovala následující otázky: a) Otázku týkající se nedovolené změny žalobního petitu; b) Otázku týkající se překvapivosti napadeného rozhodnutí, porušení zásady právní jistoty a legitimního očekávání a zásady rovnosti stran řízení; c) Otázku neurčitosti a nesrozumitelnosti napadeného výroku odvolacího soudu; d) Otázku nesprávného posouzení významu příznačnosti výrobku; e) Otázku časového omezení nekalosoutěžní ochrany a absence jejího zohlednění odvolacím soudem; f) Otázku vlivu technické předurčenosti výrobků a toho, zda žalovaná učinila dostatečná opatření, aby odlišila svůj výrobek od výrobku žalobkyně. 9. K otázce pod bodem a) dovolatelka uvedla, že odvolací soud provedl nedovolenou změnu žalobního petitu, neboť žalobkyně vymezila předmět řízení tak, že požadovala zdržení se užití výrobku žalované jako celku. Odvolací soud v napadeném výroku neučinil přiznání části žalobního nároku (což by bylo přípustné), nýbrž přímo provedl nepřípustnou změnu žalobního petitu. Tímto odvolací soud v důsledku vyčlenil zvlášť čela na nemocničním lůžku žalobkyně jako předmět ochrany a zdržovacího nároku, aniž to žalobkyně požadovala a formulovala v žalobním petitu, kde je naopak vyobrazeno lůžko jako celek. Podle názoru dovolatelky lze napadený výrok odvolacího soudu chápat též jako nepřípustné rozšíření žaloby, neboť formulací výroku odvolací soud nastolil stav, který by odpovídal žalobě požadující samostatnou ochranu čel lůžek, ať již jsou na jakémkoliv lůžku, což žaloba nepožadovala a nebylo to předmětem řízení. Popsanou změnu petitu, kterou učinil sám odvolací soud, aniž by to žalobkyně navrhovala, považovala dovolatelka rovněž za důvod překvapivosti napadeného rozhodnutí [viz výše bod b)]. Dovolatelka odkázala na řadu konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu týkajících se překročení petitu a překvapivosti rozhodnutí, od nichž se odvolací soud v tomto směru odchýlil. 10. Podle dovolatelky je napadený výrok rovněž neurčitý a nesrozumitelný [viz výše bod c)], neboť čela lůžka v něm nejsou zřetelně vyobrazena; ve výroku jsou vyobrazena celá lůžka a design čel z takového vyobrazení není zcela zřejmý, což souvisí s tím, že žalobkyně nepožadovala ochranu zvlášť pro čela lůžka. Nesrozumitelnost a neurčitost výroku je dle dovolatelky v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou odkázala. 11. Námitky výše shrnuté pod body d) až f) se vztahovaly k nesprávnému právnímu posouzení podmínek nekalosoutěžní ochrany. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil při svém posouzení od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020. Konkrétně namítala nesprávné posouzení otázky příznačnosti výrobku [výše viz bod d)], neboť odvolací soud při přiznání nekalosoutěžní ochrany vycházel pouze z toho, že lůžka žalobkyně byla na trh uvedena dříve a etablovala se, aniž by žalobkyně tvrdila a prokázala příznačnost designu svých lůžek, natožpak čel lůžek jako takových, a odvolací soud v tomto směru ani nevedl žádné relevantní dokazování. Tím se odchýlil od závěru výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, podle něhož závěr o příznačnosti určitých prvků vzhledu výrobku nemůže vyplývat pouze ze samotného dřívějšího uvedení výrobků na trh. 12. Nesprávný je dle dovolatelky rovněž závěr, že není podstatné, zda žalovaná dospěla ke stejnému nebo obdobnému tvaru výrobku vlastním vývojem. Tato skutečnost je podstatná pro posouzení rozporu s dobrými mravy a pro posouzení skutkové podstaty tzv. free ridingu, neboť dospěla-li žalovaná ke stejnému nebo obdobnému tvaru výrobku vlastním vývojem, je vyloučeno parazitní kořistění z výkonů soutěžitelových. I v tomto ohledu dovolatelka odkázala na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od nichž se odvolací soud odchýlil. 13. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil otázku časového omezení nekalosoutěžní ochrany [viz výše bod e)], resp. se touto otázku vůbec nezabýval, ačkoli měl. Namítala, že odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že lůžka žalobkyně byla na trh uvedena dříve (v roce 2012) než lůžka žalované (v roce 2021) a přiznal nekalosoutěžní ochranu pro čela lůžka žalobkyně po více než 10 letech. Tím se dle dovolatelky odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2382/2012, podle něhož smyslem ani účelem ochrany proti jednání v nekalé soutěži není zakonzervovat určitý stav a ochrana soutěžitele má být časově omezená po dobu odpovídající zhodnocení postavení tohoto soutěžitele na trhu. 14. Konečně dovolatelka namítala [viz výše bod f)], že napadený rozsudek neobsahuje řádné zdůvodnění závěru o podobnosti dotčených čel lůžek a že se odvolací soud vůbec nezabýval zhodnocením konkrétních odlišujících znaků na čelech obou lůžek a nezhodnotil konkrétní opatření žalované k vyloučení záměny výrobků, na která žalovaná v průběhu řízení poukazovala (výrazná barevná loga umístěná na obou čelech, odlišné barevné provedení ovládacích prvků, jejich odlišný tvar a počty ovládacích tlačítek) a omezil se jen na paušální závěr o jejich nedostatečnosti, čímž se odchýlil od výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020. 15. Rovněž namítala, že odvolací soud učinil paušální závěr, že na nemocničních lůžkách jsou z hlediska zdůraznění designu podstatná právě čela lůžek, aniž by z odůvodnění byla zřejmá úvaha, která soud k tomuto závěru vedla. Z vyobrazení různých lůžek je dle dovolatelky naopak zřejmé, že lůžka se obvykle liší i v designu bočnic, ovládání atd. Dovolatelka uvedla, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, zda k tomuto závěru vedla soud úvaha, že průměrný spotřebitel vnímá primárně právě čela lůžka. Pokud ano, pak šlo o nesprávné posouzení otázky zaměnitelnosti obou výrobků z hlediska průměrného spotřebitele, neboť v řízení nebylo prokázáno, že objektivně může být vyvoláno nebezpečí záměny lůžek u třetích osob, a to ani u odborných pracovníků, ani u pacientů. Z žádných zjištěných skutkových okolností nelze dovodit, že by průměrný spotřebitel považoval výrobek žalované za pocházející od žalobkyně. Závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrzuje, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 16. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že není přípustné, neboť jsou v něm pouze obecně formulovány okruhy, v jejichž rámci dovolatelka polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, nikoli konkrétní právní otázky, na jejichž řešení závisí napadené rozhodnutí. Pro případ, že by bylo dovolání shledáno přípustným, polemizovala žalobkyně s argumentací dovolatelky a uvedla, že dovolání není důvodné. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. 18. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 19. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 20. Otázka týkající se příznačnosti výrobku výše shrnutá pod bodem d) nezaloží přípustnost dovolání, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Dovolatelce nelze přisvědčit v tom, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na posouzení otázky příznačnosti výrobku žalobkyně. Odvolací soud sice uvedl, že žalobkyně uvedla výrobek na trh jako první, ovšem z jeho následující právního posouzení nevyplývá, že žalobkyni přiznal ochranu před nekalou soutěží z důvodu prokázané příznačnosti výrobku. Z odůvodnění napadeného rozsudku je seznatelné, že odvolací soud k výrobku přistupoval jako k výrobku nepříznačnému, u něhož je na místě posuzovat, zda soutěžitel uvádějící na trh podobný výrobek učinil dostatečná opatření, která na něm lze požadovat, aby zaměnitelnost výrobků vyloučil či podstatně omezil. Odvolací soud pak ochranu přiznal právě na základě toho, že žalovaná ohledně čela lůžka v prvcích, které nejsou technicky předurčeny, neučinila taková opatření pro odlišení svého výrobku od výrobku žalobkyně, aby zamezila vyvolání nebezpečí záměny. 21. Dovolací soud přitom ve svém rozhodování opakovaně uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). 22. Ani otázka výše shrnutá pod bodem e) vztahující se k časovému omezení nekalosoutěžní ochrany nezaloží přípustnost dovolání, neboť řešení této otázky by bylo relevantní v případě, že by odvolací soud své právní posouzení založil na úvaze o parazitování na soutěžních výkonech jiného soutěžitele. Vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil jednání žalované jako nekalosoutěžní na základě aplikace § 2981 odst. 3 o. z. a založil svůj závěr na úvaze o nedostatečném odlišení technicky nepředurčených prvků obou výrobků, nebylo na místě, aby řešil otázku časového omezení nekalosoutěžní ochrany, jak požadovala dovolatelka. Na této otázce proto napadené rozhodnutí rovněž nezávisí. 23. Ze stejného důvodu pak nezakládá přípustnost ani otázka týkající se relevance skutečnosti, že žalovaná ke stejnému či obdobnému vzhledu výrobku dospěla vlastním vývojem, neboť tato otázka by opět byla relevantní v případě, že by odvolací soud dospěl k závěru o parazitování na soutěžních výkonech žalobkyně. V projednávané věci ovšem odvolací soud dospěl k závěru o poskytnutí ochrany proti nekalé soutěži z titulu aplikace § 2981 odst. 3 o. z., tedy aplikací skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny. Na řešení této otázky proto napadené rozhodnutí rovněž nespočívá. 24. Nejvyšší soud ovšem dospěl k závěru, že dovolání žalované je v poměrech projednávané věci přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda v projednávané věci bylo jednání žalované spočívající v uvedení podobného výrobku na trh v rozporu s dobrými mravy soutěže, v rámci které bylo na místě posuzovat v dovolání formulovanou otázku, zda žalovaná učinila veškerá opatření, která na ní bylo možné požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučila nebo alespoň podstatně omezila, ve smyslu § 2981 odst. 3 o. z. [viz výše otázka pod bodem f)]. Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 25. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při vyřešení shora uvedené otázky žalované, jež zakládá přípustnost jejího dovolání, na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Posouzení rozporu s dobrými mravy soutěže vyvoláním nebezpečí záměny uvedením podobného výrobku na trh 26. Podle § 2976 odst. 1 o. z. kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. 27. Podle § 2981 odst. 2 a 3 o. z. nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné (odst. 2). Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele (odst. 3). 28. Nevyšší soud ve své judikatuře vychází z toho, že jednáním v nekalé soutěži je pouze takové jednání, které naplňuje všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020, či usnesení ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4297/2018). 29. Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka. 30. Rozpor s dobrými mravy soutěže je tak jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. 31. Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je prosadit se na trhu, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody. Samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017). Dobré mravy soutěže proto představují zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými údaji (srov. obdobně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1962/2015) 32. Zákaz vyvolání nebezpečí záměny v hospodářském styku vyplývá ze samé logiky tržní konkurence. Zákazník musí mít možnost volby a hodnocení totožných nebo podobných výrobků různých prodávajících. Výrobky proto musí být označeny tak, aby se daly odlišit a takovou vědomou volbu umožňovaly. Pokud tomu tak není a některý ze soutěžitelů vyvolá dojem, že jeho výrobek je vlastně výrobek jiného soutěžitele, popírá základní vlastnost trhu - možnost svobodné volby z nabídky výrobků různých prodávajících. Předpokladem nekalého jednání vyvoláním nebezpečí záměny je buď skutečnost, že se daný výrobek stal pro závod určitého soutěžitele příznačný, nebo je nemravnost jednání soutěžitele dána tím, že soutěžitel vyvolal nebezpečí záměny napodobením cizího výrobku, aniž by soutěžitel učinil opatření vylučující takové nebezpečí záměny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil rovněž například v usnesení ze dne 29. 5. 2024, č. j. 23 Cdo 2733/2023; srov. obdobně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2962/2009). 33. Nejvyšší soud tamtéž vysvětlil, že samo uvedení výrobků na trh, jež jsou svým vzhledem či provedením shodné s výrobky jiného soutěžitele nebo jsou těmto výrobkům podobné (aniž by výrobky tohoto soutěžitele byly zároveň vyjádřením předmětu některého z absolutních práv duševního vlastnictví), nelze bez dalšího považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Samotná podstata (resp. samo konkurenční prostředí) hospodářské soutěže totiž spočívá právě v tržní nabídce konkurenčně substituovatelných výrobků. Nekalosoutěžním se takové jednání stává pouze tehdy, je-li jeho důsledkem narušení hospodářské soutěže jednáním v rozporu s jejími dobrými mravy způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům či zákazníkům, jež může spočívat (rovněž) ve vyvolání nebezpečí záměny podle 2981 odst. 3 o. z. 34. Nekalá soutěž spočívající ve vyvolání nebezpečí záměny proto není dána samotným napodobením výrobku jiného soutěžitele, nýbrž tím, že napodobitel neučinil opatření (v případě napodobení v předurčených prvcích veškerá požadovatelná opatření), aby jeho výrobek nebyl způsobilý vyvolat klamnou představu o spojení s jiným soutěžitelem, resp. jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením, výrobkem či výkonem, zpravidla např. zřetelným umístěním svého loga na výrobek či jeho obal. 35. Jinak řečeno, právní úprava proti nekalé soutěži podle skutkové podstaty stanovené v § 2981 odst. 3 o. z. nechrání soutěžitele před samotným uváděním shodných či podobných výrobků na trh jinými soutěžiteli. Nekalosoutěžní jednání zde spočívá v tom, že jiný soutěžitel neprovedl při uvedení vlastního výrobku na trh taková opatření, aby byl tento výrobek zákaznickou veřejností vnímán jako výrobek konkurenčního soutěžitele, aniž by však zároveň daný vzhled či určité provedení výrobku byly pro některého z dotčených soutěžitelů (ať už žalobce či žalovaného) v zákaznických kruzích příznačné (tj. ve smyslu nebezpečí záměny podle § 2981 odst. 2 o. z.). Jde-li pak o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčené (a v důsledku toho zaměnitelné), nejde o nekalou soutěž tehdy, pakliže napodobitel učinil veškerá požadovatelná opatření, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil. Právní posouzení v poměrech projednávané věci 36. Při promítnutí výše uvedeného do poměrů nyní projednávané věci je třeba uzavřít, že právní posouzení odvolacího soudu je neúplné, a tudíž nesprávné. Odvolací soud svůj závěr o nekalosoutěžním jednání žalované založil na tom, že žalobkyně uvedla své lůžko na trh jako první a že žalovaná vyrábí čela lůžka podobná čelům lůžka žalobkyně, aniž by učinila dostatečná opatření k odlišení od čel lůžek žalobkyně. 37. Odvolací soud tak při svém právním posouzení v rozporu s výše citovanou judikaturou pouze paušálně (bez dostatečně konkrétního zdůvodnění) uzavřel, že žalovaná neučinila v případě čel lůžek dostatek opatření, aby se od výrobku žalobkyně odlišila. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaká konkrétní opatření (na něž žalovaná poukazovala) odvolací soud hodnotil, stejně tak není zřejmé, na základě jaké úvahy dospěl odvolací soud k závěru o nedostatečnosti takových opatření. Kromě toho, jak odůvodněno shora, tato opatření nemusí spočívat pouze v samotné odlišnosti vzhledu či provedení výrobků (tedy v „odlišení čel lůžek“), nýbrž může se jednat o jakákoli jiná opatření (například při propagaci výrobku), v jejichž důsledku nebude docházet při uvádění předmětného výrobku na trh k nebezpečí vyvolání záměny (resp. klamné představy o spojení soutěžitelů). 38. Úvahy odvolacího soudu tak v zásadě nepřekračují samotné zjištění o podobnosti výrobků účastníků (resp. částí těchto výrobků v podobě čel lůžek), jež však pro posouzení jednání žalované jako nekalosoutěžního nepostačuje. Jak zdůvodněno shora, právní úprava proti nekalé soutěži není tzv. předmětovou ochranou, jež by mimo rámec absolutních práv duševního vlastnictví poskytovala soutěžiteli bez dalšího (kupříkladu v důsledku prvního uvedení výrobku na trh) výhradní postavení při uvádění na trh výrobků určitého vzhledu či provedení spadajících jinak z hlediska práv duševního vlastnictví do tzv. volné domény, tedy do kategorie nehmotných statků přístupných k využití zásadně každému. 39. Kromě toho je nutné úvahu o zaměnitelnosti dotčených výrobků odvozovat od vnímání těchto výrobků ze strany členů relevantní zákaznické veřejnosti, tedy příslušných zákaznických kruhů, resp. průměrného zákazníka takové zákaznické veřejnosti, a za tím účelem takové relevantní zákaznické kruhy, resp. průměrného zákazníka, řádně vymezit. Neboť i v případě skutkové podstaty podle § 2981 odst. 3 o. z. spočívá nekalá soutěž ve vyvolání nebezpečí záměny. To je přitom třeba posuzovat právě pohledem průměrného zákazníka relevantních zákaznických kruhů (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, uveřejněný pod č. 96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho rozsudek ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012). Jinak řečeno, pro závěr o jednání žalované v nekalé soutěži je v tomto smyslu rozhodující právě to, zda její výrobek vzhledem k celkovému způsobu jeho uvádění na trh bude vnímán příslušnými zákaznickými kruhy, resp. pohledem průměrného zákazníka, jako výrobek jiného (konkurenčního) soutěžitele či nikoli. 40. Ze skutkových zjištění soudů (jimiž je dovolací soud vázán, srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) zároveň vyplývá, že žalovaná mimo jiné zřetelně opatřila svým logem (nesoucím též její název) právě čela lůžek, a sama na tuto skutečnost v rámci své argumentace poukazovala. Přitom k vyvolání nebezpečí záměny nemohlo dle závěrů soudů dojít proto, že by vzhled a provedení výrobku žalobkyně byl právě pro ni v zákaznických kruzích příznačný, v důsledku čehož by mělo u průměrného zákazníka (i přes zřetelné umístění odlišného označení výrobce na výrobku a dle tvrzení žalované i na propagačních a jiných materiálech) dojít ke klamné představě o spojení účastníků (když ostatně pro závěr o příznačnosti výrobku nepostačuje samotná skutečnost, že byl výrobek uveden na trh dříve, jak zdůvodněno shora). Z napadeného rozsudku tak nevyplývá, proč odvolací soud i přes nepříznačnost vzhledu předmětných výrobků nepovažoval zřetelné uvedení loga žalované na čelech lůžka (a další žalovanou tvrzená opatření) za dostatečná ve výše uvedeném smyslu, resp. není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o vyvolání nebezpečí záměny v relevantních zákaznických kruzích, resp. z pohledu jejich průměrného zákazníka. Ostatně není ani patrné, jaká konkrétní opatření odvolací soud posuzoval a proč je shledal v nyní posuzované věci nedostatečnými. 41. Přitom podle rozhodovací praxe dovolacího soudu může zřetelné umístění loga vlastního závodu, je-li toto logo svým provedením způsobilé odlišovat výrobky soutěžitele od výrobků jiných soutěžitelů, představovat právě takovou okolnost, která v očích průměrného zákazníka vyloučí nebo alespoň podstatně omezí možnost vyvolání záměny nabízených výrobků na trhu, a to podle konkrétních okolností věci i u výrobků, jež jsou svým vzhledem či provedením shodné či podobné, resp. umožní zákazníkům rozlišit tyto výrobky jako výrobky pocházející ze závodů odlišných soutěžitelů. To ostatně vyplývá ze samotného účelu loga (ať již v podobě ochranné známky, jména, názvu či obchodní firmy soutěžitele nebo prosté obchodní značky používané soutěžitelem k označování výrobků svého závodu), jímž je právě odlišení výrobků určitého soutěžitele od výrobků soutěžitelů ostatních, a to i v případě výrobků vzhledově či provedením shodných nebo podobných (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2027/2020). 42. V poměrech projednávané věci je proto nezbytné, aby se odvolací soud při posouzení, zda jednání žalované spočívající v uvedení předmětného výrobku na trh bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, nezabýval pouze tím, zda se jedná o výrobek svým vzhledem a provedením podobný, nýbrž i tím, zda v souvislosti se všemi opatřeními, jež žalovaná učinila při uvádění svého výrobku na trh (a jež nemusí spočívat pouze ve vzhledovém odlišení těchto výrobků), vnímají relevantní zákaznické kruhy, resp. průměrný zákazník těchto kruhů, dotčené výrobky jako pocházející od konkurenčních soutěžitelů, anebo zda naopak dochází v této souvislosti k vyvolání nebezpeční záměny účastníků a jejich soutěžních výkonů (resp. klamné představy o soutěžním spojení účastníků). Až v případě zjištění, že uvedením předmětného výrobku na trh došlo (skutečně) k vyvolání nebezpečí záměny, je třeba posoudit, zda se tak nestalo pouze v důsledku napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčené, neboť v takovém případě není jednání žalované soutěžně závadné, pokud učinila veškerá požadovatelná opatření, aby takové nebezpečí vyloučila nebo alespoň podstatně omezila. 43. Vzhledem k tomu, že odvolací soud učinil paušální závěr o tom, že žalovaná neprovedla dostatečná opatření, která na ní lze požadovat, aby vyloučila nebo podstatně omezila vyvolání nebezpečí záměny, aniž by uvedl, jaká opatření posuzoval a na základě jaké úvahy považoval opatření učiněná žalovanou za nedostatečná, resp. na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že by v příslušných zákaznických kruzích nebyly předmětné výrobky i přes zřetelné umístění označení (loga) žalované považovány za výrobky konkurenčních soutěžitelů (a došlo by tak k vyvolání nebezpečí záměny), nedostál výše uvedeným požadavkům judikatury týkající se posouzení rozporu jednání s dobrými mravy soutěže v případě uvedení podobného výrobku na trh. 44. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v názoru, že projednávaná věc je vzhledem ke konkrétním zjištěným okolnostem z hlediska jejího právního (nekalosoutěžního) posouzení hraniční. Tím spíše je však třeba přistoupit k důkladnému posouzení všech okolností, jež v řízení vyjdou najevo, a řádně je ve smyslu shora uvedených výkladových závěrů v rozhodnutí zohlednit a zhodnotit. Posouzení existence vad řízení 45. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud se proto v nyní projednávané věci zabýval i existencí vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 46. Dovolatelka vznesla v dovolání tři námitky [viz výše body a) až c)], které svojí povahou představovaly námitky vad řízení – konkrétně námitku nedovolené změny petitu odvolacím soudem, námitku překvapivosti napadeného rozhodnutí a námitku neurčitosti a nesrozumitelnosti napadeného výroku. 47. Nedovolenou změnu petitu odvolacím soudem spatřovala dovolatelka v tom, že ačkoli žalobkyně v petitu požadovala ochranu svého výrobku (nemocničního lůžka) jako celku podle vyobrazení, přiznal odvolací soud ochranu čelu lůžka, aniž by žalobkyně změnila svůj petit, čímž měl odvolací soud porušit dispoziční zásadu a přisoudit žalobkyni něco jiného, než čeho se domáhala. 48. Jednou z obligatorních náležitostí žaloby je údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), který musí být v žalobě vyjádřen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, tedy požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí však soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší § 155 odst. 1 o. s. ř. ani jiné zákonné ustanovení (včetně § 153 odst. 2 o. s. ř.), jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 511/2006, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4669/2010, ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1733/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, a ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4427/2011). 49. Ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. je jedním z důležitých projevů dispoziční zásady a vyplývá z něj, že, až na výjimky tam uvedené, je soud ve sporném řízení vázán návrhem žalobce. Na porušení této zásady lze v rovině ústavněprávní nahlížet jako na porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. IV. ÚS 218/95) a rovněž práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2780/08). Od žalobního návrhu se soud nemůže odchýlit tak, že by rozhodoval o uložení jiné povinnosti, než kterou specifikoval žalobce ve své žalobě. Pokud by to soud učinil, porušil by tím princip autonomie vůle, dispoziční zásadu, jakož i princip nestrannosti soudu a rovnosti stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2142/2022, dále rozsudek ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 346/2005). 50. V projednávané věci s ohledem na její předmět nebylo možné řízení zahájit bez návrhu a ani z právního předpisu nevyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud tedy podle § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přisoudit něco jiného, než čeho se žalobkyně domáhala. Žalobkyně v řízení od počátku požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, distribuce a vývozu nemocničního lůžka jako takového dle jeho vyobrazení v žalobě. Vzhledem k povaze požadovaného plnění a při zohlednění tvrzeného právního důvodu vzniku povinnosti žalované, jenž dle žalobkyně spočíval v nekalosoutěžní zaměnitelnosti předmětných nemocničních lůžek, resp. v parazitování na soutěžních výkonech při jejich vývoji, nelze považovat žalobou požadované uložení povinnosti zdržet se uvádění těchto výrobků na trh (resp. obsah závazku, z níž tato povinnost vyplývá) za dělitelné plnění v tom smyslu, že by umožňovalo jeho částečné splnění pouze ve vztahu k některým jejich součástem (srov. § 1930 o. z.). 51. Pokud odvolací soud rozhodl tak, že žalované uložil, aby se zdržela užívání prvků čela lůžka ve výroku vyobrazeném provedení při nabízení prodeje, prodeji, uvádění na trh, distribuci a vývozu, neodpovídá jeho rozhodnutí v konkrétních poměrech projednávané věci tomu, co požadovala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně nepožadovala, aby se žalovaná zdržela užívání určitých prvků čela na nemocničním lůžku (resp. určitého vzhledu či provedení čela nemocničních lůžek), nýbrž požadovala, aby se žalovaná zdržela uvádění na trh lůžka jako takového, k čemuž též směřovalo vylíčení jejích žalobních tvrzení (tj. tvrzení o zaměnitelnosti výrobků v podobě nemocničních lůžek jako takových a o zneužití soutěžních výkonů žalobkyně vynaložených při jejich vývoji jako celku). 52. Lze tak přisvědčit námitce dovolatelky, že odvolací soud vskutku uložil žalované jinou povinnost, než jaké se domáhala žalobkyně, a rozhodl tak o jiném předmětu řízení. Nejde o pouhou jinou formulaci žalobního petitu, ani o částečné vyhovění žalobě. 53. V mezích předmětu řízení tak, jak jej žalobkyně vytyčila v žalobě, by totiž závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná nepřípustně vyrábí (pouze) podobná čela lůžek, měl být následně zohledněn v tom, zda taková podobnost v jednom prvku výrobku má z hlediska průměrného zákazníka vliv na podobnost (zaměnitelnost) obou výrobků jako celku, neboť žalobkyně požadovala zdržovací nárok ohledně lůžka jako celku. Navíc závěr odvolacího soudu o soutěžní nepřípustnosti uvádění samotných čel lůžek na trh (tj. jako samostatných výrobků, resp. komponent) by se projevil i tím, že by dle soudem uložené povinnosti žalovaná nemohla tato čela umisťovat případně ani na jiná nemocniční lůžka, byť by tato lůžka mohla případně být jinak zcela odlišná a ve svém celku soutěžně nezávadná, aniž by se však žalobkyně uložení právě takové povinnosti svojí žalobou domáhala. 54. Tím, že odvolací soud modifikoval svým výrokem předmět řízení, uložil žalované jiný obsah povinnosti, tedy přisoudil jinou než žalobou požadovanou povinnost, aniž však pro to byly splněny podmínky uvedené v § 153 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud zatížil řízení vadou, pokud žalované uložil povinnost, kterou žalobkyně v řízení nepožadovala. 55. S výše uvedeným souvisí i námitka neurčitosti napadeného výroku. Nejvyšší soud ve svém rozhodování (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1593/2009) opakovaně vychází z toho, že výrok je esenciální, a proto nepominutelnou součástí soudního rozhodnutí, neboť v něm soud formuluje svůj závazný názor v projednávané věci. Výrok má být formulován tak, aby z něho bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl, neboť jen tak se jeho rozhodnutí stává přezkoumatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 386/2000). Formulace výroku vydaného soudního rozhodnutí musí být určitá a srozumitelná, tedy obsah vydaného rozhodnutí musí být z meritorního či nemeritorního výroku seznatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3590/2009). Jinými slovy řečeno, nezbytnou součástí výroku musí být určitost a srozumitelnost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak z jeho znění bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003). 56. Odvolací soud výše uvedeným požadavkům na určitost a srozumitelnost výrokem ukládané povinnosti nedostál, neboť ve výroku uvedl, že „žalovaný je povinen zdržet se užívání prvků čela na nemocničním lůžku následujícího provedení“, aniž by specifikoval, užívání jakých konkrétních prvků čela lůžka se má žalovaná zdržet. Ve výroku je pak vyobrazena fotografie nemocničního lůžka jako celku, z níž rovněž není zřejmé, kterých konkrétních částí či prvků částí lůžka se uložená povinnost týká. Odvolací soud proto zatížil řízení rovněž vadou spočívající v neurčité formulaci výrokem uložené povinnosti. 57. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přisoudil žalobkyni něco jiného, než čeho se domáhala, nastolil obdobnou situaci jako v případě překvapivého rozhodnutí, neboť podle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2780/08, nepřípustnou modifikací předmětu řízení soud – obdobně jako u tzv. překvapivých rozhodnutí – upřel žalované, která se do té doby zaobírala předmětem řízení vymezeným žalobkyní, možnost uplatnění relevantních námitek. 58. Ačkoli se v řízení před soudy obou stupňů řešila tatáž otázka, zda v důsledku vzájemné podobnosti výrobků účastnic se žalovaná dopustila nekalé soutěže jednáním v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, odvolací soud modifikací předmětu řízení zaměřil svoji pozornost při posuzování podobnosti výrobků toliko na jednu specifickou část výrobku (čelo lůžka), aniž by žalovaná měla možnost se k takovému posouzení věci řádně vyjádřit. 59. Z výše uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí kromě věcné nesprávnosti trpí rovněž výše uvedenými vadami řízení. 60. K tomu je třeba doplnit, že odvolací soud tím, že změnou rozsudku soudu prvního stupně uložil žalované povinnost pouze ve vztahu k určité části předmětného výrobku, zatímco „ve zbytku“ zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o jiném předmětu řízení v celém rozsahu svého rozhodnutí ve věci samé. Tedy nejen v té části svého výroku, kterou bylo žalobě vyhověno (kde rozhodl o „čele lůžka“) a která je tímto rozhodnutím na základě dovolání žalované odklizena, nýbrž i tou částí výroku (kde rozhodl o „zbytku požadovaného nároku“, tj. ohledně zbylých částí lůžka), jež vzhledem k subjektivním mezím přípustnosti dovolání nebyla (nemohla být) dovoláním žalované úspěšně napadena, a tedy ani rozhodnutím dovolacího soudu zrušena (srov. § 242 odst. 2 o. s. ř.). Nicméně vzhledem k tomu, že i tato část rozhodnutí odvolacího soudu se týká jiného předmětu řízení, než který žalobkyně vymezila ve své žalobě (netýká se předmětného výrobku jako takového, nýbrž jeho zbylých částí), nepřekáží ani tato část rozhodnutí odvolacího soudu tomu, aby o předmětu řízení (tj. o povinnosti zdržet se uvádění na trh předmětného nemocničního lůžka jako takového) bylo v dalším řízení odvolacím soudem meritorně (potvrzením, změnou nebo zrušením rozsudku soudu prvního stupně) řádně rozhodnuto. Jinak řečeno, ani tato část výroku rozhodnutí odvolacího soudu nevytváří v dalším řízení před odvolacím soudem pro svou předmětovou odlišnost překážku věci rozhodnuté. V. Závěr 61. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně) a napadené rozhodnutí trpí vadami a není možné vzhledem k dosavadním výsledkům řízení o věci v dovolacím řízení rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. 62. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.) 63. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu