23 Cdo 871/2026-170 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně CESAR TRADE, s. r. o., se sídlem ve Varnsdorfu, Karlova 3460, identifikační číslo osoby 27273733, zastoupené JUDr. Mgr. Bc. Tomášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, proti žalované Bart Corporation s.r.o., se sídlem v Podbořanech, Buškovice 14, identifikační číslo osoby 06473334, zastoupené JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 1161/46, o zaplacení částky 248 624 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 260/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2025, č. j. 17 Co 217/2025-148, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 248 624 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení žalované s provedením díla v rámci smlouvy o dílo ze dne 12. 4. 2021, kterou spolu uzavřeli účastníci a jejímž předmětem byla rekonstrukce střechy budovy na adrese specifikované v žalobě. 2. Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 9 C 260/2024-127, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 248 624 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila. 6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 7. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval tím, zda bylo dovolání podáno včas. 8. Podle § 240 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). 9. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne. 10. Podle § 218a věty první o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. 11. Podle § 241b odst. 1 o. s. ř. ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně. 12. Podle § 243c odst. 3 věty první o. s. ř. ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. 13. Z obsahu spisu se podává, že žalované (jejímu advokátu) byl napadený rozsudek doručen dne 5. 1. 2026 (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 150). Tento okamžik je rozhodný pro určení počátku běhu dvouměsíční lhůty pro podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), o které byla žalovaná odvolacím soudem správně poučena a jejímž posledním dnem byl čtvrtek 5. 3. 2026 (§ 57 odst. 2 věta první o. s. ř.). Bylo-li dovolání žalovanou podáno na poštu až dne 9. 3. 2025 (srov. obálku od zásilky podanou na poštu na č. l. 163), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. nelze prominout. 14. Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a o. s. ř. odmítl jako opožděné. 15. Žalovaná spolu s dovoláním podala rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. K tomu dovolací soud uvádí, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem žalované nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3326/2021, nebo ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3132/2021). 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu