23 Cdo 929/2026-525 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Bytového družstva Poruba – FONTÁNA, se sídlem v Ostravě, Pavlouskova 4431/5, identifikační číslo osoby 25830627, zastoupené Mgr. Lukášem Mrázkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalovanému Michalu Žižkovi, se sídlem v Ostravě, Plk. Rajmunda Prchaly 4479/26, identifikační číslo osoby 46534059, zastoupenému JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, o zaplacení 1 345 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 130 C 47/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2026, č. j. 8 Co 220/2025-500, takto: Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2026, č. j. 8 Co 220/2025-500, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2025, č. j. 130 C 47/2019-429, se zamítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 130 C 47/2019-429, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 345 500 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobkyni částku 566 404,60 Kč a státu na účet Okresního soudu v Ostravě částku 58 998,33 Kč (výroky pod bodem II a III). 2. Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 34 243 Kč (výrok II). 3. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně ve výroku I) napadl žalovaný včasným dovoláním, v němž navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku i rozsudku soudu prvního stupně. Návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil tím, že je podnikající fyzickou osobou a že vzhledem k rozsahu jeho podnikání v oboru stavebních izolací a k výši částky, kterou mu napadené rozhodnutí ukládá uhradit (jím vypočtené i s příslušenstvím celkem na částku cca 2 900 000 Kč), by neprodlený výkon rozhodnutí představoval bezprostřední hrozbu platební neschopnosti a ekonomické likvidace jeho podnikatelské existence. Zdůraznil též „vysokou pravděpodobnost kasace“ a důvody, pro které podával dovolání. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí. Dovolání měla za nepřípustné. Návrh na odklad vykonatelnosti považovala za nedůvodný a nepřiléhavý. Uvedla, že žalovaný v rámci jednání u mediátora před projednáváním věci nalézacím soudem odmítl návrh na uzavření dohody o narovnání s úhradou 50 % žalované jistiny s tím, že buď zaplatí vše podle rozhodnutí soudu, anebo nebude platit nic. K tvrzeným obavám žalovaného ze vzniku závažné újmy poukázala na to, že žalovaný se dostavoval na procesní úkony soudu v SUV Mercedes Benz GLE-Coupe a poté v SUV značky Range Rover a že je též vlastníkem řady nemovitostí (v k. ú. Pustkovec, Martinov, Žimrovice u Opavy apod.). 5. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. 6. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, mimo jiné, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. 7. V projednávané věci se z obsahu dovolání nepodává reálná hrozba závažné újmy žalovaného, k níž by mohlo dojít neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí napadeného rozhodnutí. Žalovaný neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí (exekuce). Samotná skutečnost, že je žalovaný podnikající fyzickou osobou v oboru stavebních izolací, nedokládá, jaké jsou jeho majetkové poměry. Majetkové poměry žalovaného, jež by odůvodňovaly takovou hrozbu, nevyplývají ani z obsahu spisu. Výše finančního plnění, které je podle napadeného rozhodnutí odvolacího soudu povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, bez znalosti majetkových poměrů žalovaného, nepostačuje k učinění závěru o možném závažném dopadu výkonu rozhodnutí (exekuce) do jeho majetkových poměrů. 8. Nejvyšší soud proto návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu zamítl pro nedoložení předpokladu existence hrozby závažné újmy žalovaného neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí). Již se (pro nadbytečnost) nezabýval tím, zda byly splněny další předpoklady, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. 9. K návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti (též) rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud uvádí, že § 243 písm. a) o. s. ř. nepřipouští odklad vykonatelnosti jiného než dovoláním napadeného rozhodnutí (tj. rozhodnutí odvolacího soudu). Návrhu na odklad jiného než napadeného rozhodnutí proto nemůže být vyhověno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 5. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu