23 Cdo 955/2026-166 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ELFETEX, spol. s r.o., se sídlem v Plzni, Hřbitovní 1444/31a, identifikační číslo osoby 40524485, zastoupené JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, proti žalované Code P-MP-H Systems s.r.o., se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, identifikační číslo osoby 09691260, zastoupené Mgr. Ing. Karlem Mockem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 923/118, o 6 454 576,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 128 C 6/2024, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2025, č. j. 8 Co 184/2025-129, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2025, č. j. 8 Co 184/2025-129, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-121, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala na žalované zaplacení částky 6 454 576,76 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Ostravě rozsudkem pro uznání ze dne 3. 9. 2024, č. j. 128 C 6/2024-31, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 454 576,76 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 340 426,20 Kč. Proti rozsudku pro uznání podala žalovaná odvolání, v němž namítla nesplnění předpokladů pro jeho vydání, neboť vyjádření k žalobě podala ve lhůtě určené soudem prvního stupně v platebním rozkazu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 128 C 6/2024-16, tj. ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, kterým byl den 10. 7. 2024. V rozsudku pro uznání však soud prvního stupně počátek běhu lhůty pro vyjádření žalované nesprávně určil dnem podání odporu, tj. dnem 5. 7. 2024. 2. Žalovaná nezaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 322 729 Kč při podání odvolání. Byla vyzvána usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2024, č. j. 128 C 6/2024-41, k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, a byla poučena též o následcích nezaplacení soudního poplatku. Výzva byla žalované doručena dne 18. 10. 2024. Dne 31. 10. 2024 žalovaná požádala o osvobození od soudního poplatku. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2025, č. j. 128 C 6/2024-64, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2025, č. j. 8 Co 45/2025-84, žalované nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Přípisem soudu prvního stupně ze dne 29. 4. 2025 (doručeným žalované dne 12. 5. 2025) byla žalovaná (urgována) vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě 10 dnů. V reakci na tuto výzvu žalovaná podáním ze dne 22. 5. 2025 navrhla zrušení své poplatkové povinnosti ze zvlášť závažného důvodu, který spatřovala v nezákonném (výše popsaném) postupu soudu prvního stupně při vydání rozsudku pro uznání. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 5. 2025, č. j. 128 C 6/2024-107, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 8 Co 130/2025-115, změnil toto usnesení tak, že se odvolací řízení nezastavuje. Změnu odůvodnil tím, že žalovaná nebyla opětovně řádně vyzvána po nepřiznání osvobození od soudního poplatku k zaplacení soudního poplatku za odvolání. 3. Okresní soud poté opětovně vyzval žalovanou usnesením ze dne 10. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-117, k zaplacení soudního poplatku za odvolání (k jehož zaplacení již byla vyzvána usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. 128 C 6/2024-41 a urgována o zaplacení dne 29. 4. 2025), k čemuž žalované poskytl „dodatečnou lhůtu“ 5 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 19. 7. 2025. K výzvě se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2025, v němž s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024, požadovala vydání výzvy, v níž jí bude určena řádná lhůta 15 dnů k dodatečnému zaplacení soudního poplatku za odvolání, neboť zkrácení lhůty na 5 dnů nebylo v doručené výzvě soudu nijak odůvodněno. Soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě 5 dnů (ani později) žalovaná neuhradila. 4. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-121, zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání (výrok pod bodem I) a rozhodl, že se žalované nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II). 5. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud po zrekapitulování dosavadního průběhu řízení po vydání rozsudku pro uznání uvedl, že poplatková povinnost žalované vznikla již podáním odvolání a že další prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku je „pojmově bonusem pro poplatníka“. Akcentoval, že v tomto případě byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku již v usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2024, č. j. 128 C 6/2024-41, a navíc poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků, věděla, že bude muset soudní poplatek z odvolání zaplatit. Ačkoliv soud prvního stupně v nové výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání neodůvodnil, proč stanovil k zaplacení soudního poplatku žalované lhůtu toliko 5 dnů, měla podle názoru odvolacího soudu žalovaná dostatek času k uhrazení soudního poplatku za odvolání, což dosud neučinila. Vzhledem k tomu, že poplatková povinnost se v řízení řešila již nejméně od září 2024, mohl podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně přistoupit ke stanovení kratší lhůty než 15 dnů k uhrazení soudního poplatku za odvolání. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Usnesení odvolacího soudu (v rozsahu výroku I) napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad vykonatelnosti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2024, č. j. 128 C 6/2024-31. 8. Žalovaná namítá nesprávné právní posouzení věci a opětovně poukazuje i na postup soudu prvního stupně při vydání rozsudku pro uznání, který je podle ní porušením práva na spravedlivý proces. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024) při řešení otázky „odůvodnění zkrácení lhůty pro splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání“ – dále jen „první otázka“. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně v usnesení ze dne 10. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-117, kterým ji opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání v dodatečné lhůtě 5 dnů (kratší, než zákonem stanovené minimální lhůtě 15 dnů), neodůvodnil svůj postup ohledně zkrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Poukazuje též na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 8 Afs 37/2018) a vyjadřuje přesvědčení, že zkrácení lhůty pro zaplacení soudního poplatku by mělo být odůvodněno vždy, i v případě dodatečného (opakovaného) stanovení lhůty pro zaplacení soudního poplatku poté, co nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. V této souvislosti má za to, že otázka „zachování lhůty ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích při opakované (dodatečné) výzvě k zaplacení soudního poplatku (z odvolání)“ – dále jen „druhá otázka“– dosud nebyla dovolacím soudem řešena. 9. Podle žalované dosud nebyla řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu ani otázka, „zda při opakované výzvě k zaplacení soudního poplatku z dovolání je pro zkrácení lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku právně relevantní délka trvání odvolacího řízení jako důvod pro zkrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku“ – dále jen „třetí otázka“. 10. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Nejvyšší soud shledal dovoláním přípustným pro řešení druhé otázky související i s první otázkou, tj. pro řešení otázky, zda musí být zachována minimální lhůta 15 dnů, resp. zda musí být odůvodněno její zkrácení, i při opakované výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání učiněné soudem poté, co poplatníku nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě jeho včasné žádosti, jíž reagoval na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tato otázka dosud v uvedených souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, neboť v usnesení ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024 (na které odkazovala žalovaná v dovolání), se Nejvyšší soud vyjadřoval k nutnosti odůvodnění zkrácení lhůty pro zaplacení soudního poplatku ve vztahu k (první nikoliv opakované) výzvě k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. IV. Důvodnost dovolání 14. Dovolání je důvodné. 15. Podle § 4 odst.1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. 16. Podle § 7 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, je splatný vznikem poplatkové povinnosti. 17. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. 18. Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem. 19. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání, má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanoví ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (takto dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 1/2020“). 20. Rovněž Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem (představuje pro poplatníka jisté dobrodiní), jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby, že pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity a že poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem dané druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18, anebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20). 21. V usnesení ze dne 17. 2. 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024, však Nejvyšší soud dodal, že výše uvedené závěry vychází z předpokladu, že poplatník byl k dodatečnému zaplacení splatného soudního poplatku vyzván v souladu s § 9 odst. 1 větou první (popř. § 9 odst. 2 větou první) zákona o soudních poplatcích, tj. výzvou, v níž – mimo jiné – byla k zaplacení poplatku soudem určena lhůta odpovídající těmto ustanovením. Zdůraznil, že současná právní úprava zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) již neumožňuje přihlédnout k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty soudem určené k jeho zaplacení. Zpřísnění následku nezaplacení soudního poplatku (oproti předchozí právní úpravě) vyvažuje zavedením minimální délky lhůty k dodatečnému zaplacení poplatku v trvání 15 dnů, která může být (jen) „výjimečně“ zkrácena. Důvody výjimečného zkrácení lhůty v zákoně uvedeny nejsou, lze ale dovozovat, že v souladu se smyslem a účelem právní úpravy budou nalézány především tam, kde s ohledem na povahu předmětu řízení nebo okolnosti projednávané věci je dán mimořádný zájem na rychlosti soudního řízení. 22. Nejvyšší soud v citovaném usnesení dále dodal, že výjimečnost zkrácení zákonem stanovené minimální 15denní lhůty k dodatečnému zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) vyžaduje, aby tato výjimka z pravidla byla odůvodněna již v době učinění výzvy k dodatečnému zaplacení poplatku tak, aby důvod zkrácení byl znám též adresátu výzvy (poplatníku). Náležité odůvodnění je nezbytné z hlediska právní jistoty poplatníka, neboť případné splnění předpokladů pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v soudem určené zkrácené lhůtě bude možno posuzovat jen s ohledem na ty důvody zkrácení lhůty, s nimiž soud poplatníka seznámil; je jím zajištěno, že důvody zkrácení lhůty nebude možno dodatečně měnit. Je proto nezbytné, aby se důvody zkrácení lhůty staly součástí výzvy k dodatečnému zaplacení soudního poplatku. Uzavřel proto, že nezaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) v soudem určené kratší lhůtě, než v zákonem stanovené minimální 15denní lhůtě k jeho dodatečnému zaplacení je důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jen tehdy, byly-li naplněny zákonem předpokládané důvody výjimečného zkrácení minimální 15denní lhůty, jimiž bylo zkrácení lhůty ve výzvě k dodatečnému zaplacení poplatku odůvodněno (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2025, sen. zn. 29 NSČR 97/2024). 23. V R 1/2020 pak Nejvyšší soud dovodil, že žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Pokud takto včasně podané žádosti o osvobození od soudních poplatků není vyhověno, soud stanoví „žalobci/navrhovateli“ (tj. poplatníku) „lhůtu novou“ (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2629/2022). V usnesení ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 29/20024, se pak Nejvyšší soud zabýval situací, v níž byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy zaplatila soudní poplatek za podání žaloby v tam stanovené výši a poté, co na základě včasné žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni osvobození od soudního poplatku nepřiznává, bylo spolu s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalobkyni opětovně doručeno i usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení (žalobkyni byla fakticky poskytnuta nová lhůta k zaplacení soudního poplatku dle předchozí výzvy). Jako souladné s judikaturou pak Nejvyšší soud aproboval, rozhodl-li soud za této situace o zastavení řízení teprve poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a po uplynutí (nově stanovené) lhůty k zaplacení soudního poplatku. 24. Z výše citovaných rozhodnutí jednoznačně nevyplývá, jakou povahu má stanovení „nové lhůty“ soudem v případě, že není vyhověno včasné žádosti poplatníka o osvobození od soudních poplatků. Nelze však přehlížet, že s marným uplynutím této soudem stanovené „nové lhůty“ jsou spojovány stejné důsledky jako v případě stanovení lhůty ve výzvě k zaplacení soudního poplatku, kterou soud poplatníku určil podle § 9 odst. 1 (resp. podle § 9 odst. 2) zákona o soudních poplatcích v případě, že poplatník řádně nesplnil svou poplatkovou povinnost již při podání odvolání. Má-li tedy jít o lhůtu, jejíž marné uplynutí má za následek zastavení odvolacího řízení a nepřihlížení k později zaplacenému soudnímu poplatku podle § 9 odst. 1 (resp. § 9 odst. 2) zákona o soudních poplatcích, pak i při stanovení takové „nové lhůty“ musí být přihlíženo k výše popsanému účelu zákonného určení její minimální požadované délky (jako kompenzace přísných následků spojených s jejím marným uplynutím). Musí tedy být respektována její minimální délka 15 dnů a v případě výjimečného stanovení lhůty kratší, musí být uveden při stanovení „nové lhůty“ důvod takového zkrácení (srov. výše citované závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 372/2024), jinak nemůže být nezaplacení soudního poplatku v „nově stanovené“ kratší lhůtě důvodem pro zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 (resp. § 9 odst. 2) zákona o soudních poplatcích. Důvodem pro výjimečné stanovení kratší lhůty v takovém případě přitom může být i skutečnost, že jde již o opakovanou výzvu k zaplacení soudního poplatku po nepřiznání osvobození od soudních poplatků, tj. že poplatník již jednou byl na svou povinnost k zaplacení soudního poplatku a jeho výši upozorňován a mohl tak již být též připraven na její splnění. I v případě výjimečného stanovení kratší lhůty však musí jít o lhůtu přiměřenou, tj. takovou, která poplatníku poskytne reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. Ars 3/2019, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 8 As 198/2018). 25. Lze tedy uzavřít, že při stanovení „nové lhůty“ k zaplacení soudního poplatku kratší, než je minimální zákonná 15denní lhůta, soudem poté, co poplatníku nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě jeho včasné žádosti, jíž reagoval na předchozí výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 (§ 9 odst. 2) zákona o soudních poplatcích, je nezaplacení soudního poplatku za odvolání v soudem takto nově určené kratší lhůtě důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 (§ 9 odst. 2) zákona o soudních poplatcích jen tehdy, byly-li naplněny zákonem předpokládané důvody výjimečného zkrácení minimální 15denní lhůty, jimiž bylo zkrácení lhůty při stanovení „nové lhůty“ k zaplacení soudního poplatku odůvodněno. 26. V nyní projednávané věci odvolací soud považoval zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě určené soudem prvního stupně v usnesení ze dne 10. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-117 (doručeném žalované dne 19. 7. 2025) za důvodné. Soud prvního stupně přitom při stanovení „nové lhůty“ k dodatečnému zaplacení soudního poplatku za odvolání poté, co nebylo žalované přiznáno osvobození od soudního poplatku (a poté, co jeho předchozí usnesení o zastavení odvolacího řízení bylo odvolacím soudem změněno, tak že se řízení nezastavuje), ve výzvě žalované (v citovaném usnesení) určil „novou lhůtu“ k zaplacení soudního poplatku v délce 5 dnů, aniž takové zkrácení lhůty pro zaplacení soudního poplatku za odvolání (oproti zákonné minimálně 15denní lhůtě) odůvodnil. O zastavení odvolacího řízení pak soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 29. 7. 2025, č. j. 128 C 6/2024-121, tj. ještě před uplynutím zákonné 15denní lhůty od doručení opakované výzvy k zaplacení soudního poplatku žalované, ačkoliv žalovaná pro neodůvodnění zkrácení lhůty pro zaplacení soudního poplatku v opakované výzvě požadovala podáním ze dne 24. 7. 2025 určení zákonné 15denní lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Závěr odvolacího soudu (i závěr soudu prvního stupně) o splnění podmínek pro zastavení odvolacího řízení je proto za této situace v rozporu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu a není správný. 27. S ohledem na výše uvedené právní závěry se dovolací soud pro nadbytečnost již nezabýval třetí otázkou, neboť její řešení na nich nemohlo nic změnit. 28. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou (bude na soudu prvního stupně, aby teprve na základě řádného poskytnutí nové lhůty žalované k zaplacení soudního poplatku za dovolání, posoudil, zda bude dán důvod pro zastavení odvolacího řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Jelikož důvody pro zrušení platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též toto rozhodnutí (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 29. Pro úplnost lze k návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2024, č. j. 128 C 6/2024-31, dodat, že s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročí k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již nemá důvod samostatně rozhodovat o akcesorickém návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Tím spíše nemůže být dovolacím soudem v této situaci samostatně projednáván ani návrh na odklad vykonatelnosti jiného rozhodnutí, proti kterému dovolání nesměřuje. Ustanovení § 243 o. s. ř. nepřipouští odklad vykonatelnosti jiného než dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem, a tudíž za dovolacího řízení není přípustný ani návrh na odklad vykonatelnosti takového jiného rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto návrhem žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku pro uznání vydaného soudem prvního stupně samostatně nezabýval. 30. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů (též) dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu