23 Cdo 974/2026-171 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, identifikační číslo osoby 00007064, proti povinnému P. R., o žalobě pro zmatečnost podané procesní předchůdkyní povinného M. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2022, č. j. 20 Co 131/2022-61, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 1. 2022, č. j. 9 C 144/2021-46, o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 8. 2025, č. j. 9 C 144/2021-149, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 9. 2025, č. j. 9 C 144/2021-153, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, č. j. 21 Co 323/2025-161, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 9. 2025, č. j. 9 C 144/2021-153, se zastavuje. II. Dovolání se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2025, č. j. 21 Co 323/2025-161, potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 9. 2025, č. j. 9 C 144/2021-153, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 8. 2025, sp. zn. 9 C 144/2021-149, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 20 Co 131/2022-61, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 1. 2022, č. j. 9 C 144/2021-46, neboť povinný ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za podanou žalobu pro zmatečnost. 2. Usnesení odvolacího soudu a výslovně též usnesení soudu prvního stupně napadl povinný dovoláním, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 3. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Povinný však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně zastavil podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 4. Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti usnesení odvolacího soudu. 5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4. 8. Dovolání povinného není podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání povinného, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání povinného jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 9. Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a § 241b odst. 2 o. s. ř.) ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2358/2024, ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 902/2023, či ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3043/2023). 10. Nejvyšší soud současně přikročil k odmítnutí dovolání, aniž by rozhodoval o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, neboť vzhledem k ustanovení § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, se osvobození od poplatku podle § 11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. I kdyby tedy bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle ustanovení § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod číslem 73/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 11. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v daném případě vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně [§ 3 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu 22. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2358/2024, ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2734/2023, ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 902/2023, ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, a ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2262/2023]. 12. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu povinného na odklad právní moci a vykonatelnosti podle § 243 o. s. ř., jenž jako návrh akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1266/2025). 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 4. 2026 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu