23 Nd 238/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci navrhovatelky Lyckeby Group ek för, se sídlem ve Švédském království, Kristianstad, Box 45, Fjälkinge, registrační číslo 736200-2102, zastoupené Mgr. Janem Mackem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu pro návrh na umoření akcií, takto: Návrh na umoření akcií společnosti LYCKEBY AMYLEX, a.s., se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 946, identifikační číslo osoby 49790340, podaný dne 6. 5. 2026 u Nejvyššího soudu, projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech. Odůvodnění: Nejvyššímu soudu bylo dne 6. 5. 2026 doručeno podání navrhovatelky označené jako návrh na umoření listin a současně jako návrh na určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu předloženého podání a připojených listin se podává, že navrhovatelka tvrdí, že je akcionářem společnosti LYCKEBY AMYLEX, a.s. se sídlem v Horažďovicích, Strakonická 946, identifikační číslo osoby 49790340 (dál jen „společnost“) a vlastníkem akcií společnosti v počtu 114 631 kusů. Jde o kmenové akcie na jméno navrhovatelky vydané v listinné podobě o jmenovité (nominální) hodnotě jednoho kusu akcie 400 Kč, očíslované čísly 052 470 až 167 100. Emitentem akcií je společnost. Navrhovatelka je vedena jako jeden ze dvou akcionářů společnosti v obchodním rejstříku. Předmětné kmenové akcie navrhovatelka podle svého tvrzení ztratila při stěhování. Rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 2. 6. 2022 podle notářského zápisu NZ 95/2022 sepsaného téhož dne JUDr. Hanou Kaslovou, notářkou v Plzni, schválila společnost přeměnu akcií listinných na zaknihované. Tato změna byla zapsána do obchodního rejstříku. V souvislosti s dokončením procesu přeměny listinných akcií na zaknihované je navrhovatelka povinna předmětné akcie odevzdat společnosti, což však vzhledem k jejich ztrátě nelze. Tím je dokončení procesu přeměny listinných akcií na zaknihované blokováno a navrhovatelce hrozí, že akcie budou společností prohlášeny za neplatné, čímž bude podstatně zasaženo do jejích majetkových práv. Proto se navrhovatelka podle § 304 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) domáhá jejich umoření. Žádost o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. navrhovatelka zdůvodnila tím, že je dána pravomoc soudů České republiky podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále též jen „z. m. p. s.“) a že podmínky místní příslušnosti stanovené v § 303 z. ř. s. chybějí. Konkrétně žádala, aby návrh na umoření akcií projednal a rozhodl Okresní soud v Klatovech, v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti jako emitenta umořovaných akcií (kterého účastnice v návrhu označila jako vedlejšího účastníka, ač společnost do řízení jako vedlejší účastník nevstoupila a z tvrzení navrhovatelky nevyplývá, že by měla být účastníkem řízení o umoření listin podle § 306 z. ř. s. – nejde o osobu, která by podle umořované listiny měla plnit, která by měla mít listinu v držbě, či o osobu, která by podala námitky podle § 307 odst. 1 z. ř. s.). Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout jako jedna z podmínek postupu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Při posouzení podmínek pro určení místně příslušného soudu vzal Nejvyšší soud v úvahu, že podle § 2 z. m. p. s. se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Místní příslušnost soudů v této věci není řešena žádnou dvoustrannou mezinárodní smlouvou mezi Českou republikou a Švédským královstvím. Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je proto třeba dále přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států, neboť z členství České republiky v Evropské unii plyne povinnost vnitrostátních soudů aplikovat příslušné přímo použitelné předpisy unijního práva přednostně před vnitrostátním právem. V projednávaném případě jde o případnou aplikaci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Nejvyšší soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého nařízení Brusel I bis v některých případech upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního členského státu, ale i jejich příslušnost místní. V takovém případě jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu nepoužitelná (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05). Na řízení o návrhu na umoření listin však nedopadají ustanovení čl. 7 až 9 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti, ani ustanovení čl. 10 až 23 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti ve věcech pojistných, spotřebitelských a pracovních smluv a na věc nelze aplikovat ani ustanovení čl. 24 nařízení Brusel I bis o výlučné příslušnosti. Ve věci nelze uvažovat ani o splnění podmínek pro příslušnost založenou ve smyslu čl. 25 nařízení Brusel I bis dohodou stran, neboť v tomto řízení účastníci proti sobě nestojí v rolích vzájemných odpůrců. S ohledem na skutečnost, že v tomto řízení proti sobě nestojí účastníci v kontradiktorních rolích, a nemají tak vzájemné postavení žalobce a žalovaného, lze učinit závěr, že na projednávanou věc nelze použít ani ustanovení čl. 5 nařízení Brusel I bis, které vylučuje aplikaci pravidel příslušnosti podle národního práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 30 Nd 422/2018, nebo ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 30 Nd 528/2021, a ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Nd 57/2023). Pravomoc soudů České republiky je tedy namístě posuzovat podle zákona o mezinárodním právu soukromém. Podle § 81 z. m. p. s. českému soudu přísluší prohlásit za umořené listiny vydané v cizině jen tehdy, může-li mít jejich umoření podle povahy věci právní následky v České republice. Zakládá-li ustanovení § 81 z. m. p. s. pravomoc českého soudu prohlásit – za tam stanovené podmínky – za umořené listiny vydané v cizině, tím spíše musí být pravomoc českého soudu dána v případě, jedná-li se o listiny vydané v České republice, jejichž umoření zde může způsobit právní následky (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 30 Nd 528/2021, ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 25 Nd 208/2024). Z tvrzení navrhovatelky v projednávané věci vyplývá, že navrhuje umoření kmenových akcií vydaných v listinné podobě na její jméno, o jmenovité (nominální) hodnotě jednoho kusu akcie 400 Kč, očíslovaných čísly 052 470 až 167 100, jejichž emitentem je společnost sídlící v České republice. Není tedy pochyb, že umoření těchto listin může mít právní následky v České republice. Nejvyšší soud proto uzavírá, že pravomoc soudů České republiky je dána. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti. Podle § 303 odst. 1 z. ř. s. je pro řízení o umoření listin příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo. Podle § 303 odst. 2 z. ř. s. jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo. V dané věci podmínky místní příslušnosti chybějí (srov. § 303 z. ř. s.), neboť navrhovatelka je právnickou osobou se sídlem ve Švédském království, nemá obecný soud v České republice, s ohledem na povahu listin není dána místní příslušnost soudu podle platebního místa, a nejedná se ani o listiny vystavené tuzemskou bankou. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k projednání a rozhodnutí věci o umoření akcií jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (srov. § 3 odst. 1 z. ř. s.), neboť věcná příslušnost krajských soudů podle § 3 odst. 2 z. ř. s. není dána. Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti (§ 6 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 z. ř. s.) určil, že návrh projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech jako soud prvního stupně, v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti, která je emitentem akcií a k jejímuž základnímu kapitálu se předmětné kmenové akcie vztahují. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 5. 2026 Mgr. Jiří Němec předseda senátu