23 Nd 75/2026-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Bohemia Faktoring, a.s., se sídlem v Praze, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Letenská 121/8, proti povinné J. D., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 11420/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 11420/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutor požádal dne 19. 12. 2025 Okresní soud v Chomutově o pověření k vedení exekuce. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 20. 1. 2026, č. j. 26 EXE 11420/2025-18, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že věc bude postoupena Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti (výrok II). Okresní soud v Chomutově svoje usnesení odůvodnil tím, že lustrací v Informačním systému základních registrů zjistil, že povinná má na území ČR od 1. 2. 2016 ukončený trvalý pobyt. K dotazu soudu pak oprávněný sdělil, že trvá na nařízení exekuce. Oprávněný nemá žádné informace o současném pobytu povinného. Z vlastní iniciativy pak exekuční soud ve fázi před vydáním pověření k provedení exekuce není oprávněn po majetku povinného pátrat. Podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. Za dané situace je tak namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 27 Nd 44/2025, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 26 Nd 40/2025). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tedy Okresní soud v Chomutově. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu