24 Cdo 135/2026-272 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilých 1) AAAAA (pseudonym) a 2) BBBBB (pseudonym), zastoupených kolizním opatrovníkem Městským úřadem Břeclav, se sídlem v Břeclavi, T. G. Masaryka č. 42/3, dětí matky L. K., zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova č. 3041/6, a otce D. K., zastoupeného Mgr. Kateřinou Bělehrádkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka č. 38/10, o svěření nezletilých do péče a určení výživného, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 22 Nc 26032/2024, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2025, č. j. 15 Co 57/2025-217, takto: I. Dovolání matky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Nejvyšší soud dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2025, č. j. 15 Co 57/2025-217, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť dovolání není přípustné podle ustanovení § 30 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „z. ř. s.“); o nepřípustnosti dovolání byla dovolatelka ostatně náležitě poučena v závěru napadeného rozsudku odvolacího soudu. 2. Podle ustanovení § 1 odst. 1 z. ř. s. projednávají a rozhodují soudy podle tohoto zákona právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.). 3. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. 4. Protože se v dané věci jedná o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci péče o nezletilé děti podle § 466 písm. b) z. ř. s. (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu) a o výživě nezletilých dětí podle § 466 písm. c) z. ř. s. (výroky II. až V. rozhodnutí odvolacího soudu), tedy proti rozhodnutí ve věcech upravených v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání matky proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 938/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2247/2023). 5. Rovněž Ústavní soud například v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 1731/22, mimo jiné dovodil, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží také v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného občanského zákoníku není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. 6. K výtce dovolatelky, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba uvést, že ačkoliv k takové vadě řízení dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, je tomu tak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); o takový případ se však v projednávané věci nejedná. 7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 1. 2026 JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu