24 Cdo 2538/2025-56 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci umístěného J. T., zastoupeného procesním opatrovníkem JUDr. Vladimírem Doleželem, advokátem se sídlem v Brně, Zámečnická č. 87/1, o vyslovení přípustnosti omezení ve volném pohybu v průběhu léčení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 122 L 241/2025, o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. srpna 2025, č. j. 70 Co 157/2025-42, takto: I. Dovolání umístěného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. 70 Co 157/2025-42, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2025, č. j. 122 L 241/2025-37, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 7. 4. 2025, č. j. 70 Co 52/2025-22, a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že „umístěný byl soudem prvního stupně usnesením z 12. 6. 2025, č. j. 122 L 241/2025-36, doručeným mu dne 15. 6. 2025, vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve lhůtě 15 dnů“, že „v citované výzvě byl umístěný rovněž upozorněn na možnost, má-li za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku, o osvobození požádat ve lhůtě stanovené pro zaplacení soudního poplatku“, že tedy „byly splněny všechny podmínky pro to, aby soud prvního stupně mohl řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastavit“, když „výzva k zaplacení soudního poplatku byla dovolateli doručena a obsahovala řádné poučení o procesních právech i o následku nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě“. K zastavení dovolacího řízení došlo tedy poté, co byl umístěný soudem prvního stupně vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání, avšak tuto poplatkovou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnil. 2. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). 3. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání umístěného v dané věci není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. V dovolání vymezená otázka poplatkové povinnosti dovolatele v řízení ve věcech zásahu do integrity člověka nepředstavuje otázku, při jejichž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 4. Podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., poplatník má dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. § 9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., K bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76, ročník 2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2020 (ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 2021/19); usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1341/2024, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2247/2024]. 5. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nezaplatil-li dovolatel soudní poplatek – splatný podáním dovolání – současně s podáním dovolání a ani v dodatečné 15 denní lhůtě stanovené soudem, je dán důvod pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, je tak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 162/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18). 6. V řadě jiných rozhodnutí Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) poznamenal, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání zpoplatněného úkonu. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) „propadné“ lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (k uvedenému srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2023, sp. zn. 21 Cdo 2827/2022). 7. Odkazuje-li dovolatel za použití analogie na závěry učiněné Ústavním soudem v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, konkrétně, že „nevyplývá-li z textu zákona zpoplatnění odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, jde o návrh nezpoplatněný, a to proto, že tuto povinnost zákonodárce zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil“, pak přehlíží, že v citovaném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že je tomu tak proto, že „tuto povinnost zákonodárce zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil“ a především že „v takovém případě je nutno postupovat podle maximy in dubio pro tributario, tedy že, byť v případě odvolání sice zákonodárce rovněž zamýšlel zpoplatnit jeho podání, nestanovil však pro to způsob ani výši, což je v rozporu s kautelou vyjádřenou v čl. 11 odst. 5 Listiny“. 8. V nyní souzené věci je však situace odlišná. Řízení ve věcech zásahu do integrity a přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče je sice osvobozeno od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích, toto osvobození se týká pouze řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího a nevztahuje se na dovolací řízení (srov. rovněž § 11 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, ve znění od 1. 1. 2026). 9. Podle položky 23 bodu 8. Sazebníku poplatků se poplatek za dovolání proti rozhodnutí ve věci samé vydanému ve věcech podle § 11 odst. 1 vybere podle bodu 1 písm. a) této položky. Poplatek za dovolání proti rozhodnutí vydanému v řízení o výkon rozhodnutí anebo v exekučním řízení se vybere podle bodu 2 této položky. Tedy zákon jasně stanovuje výši soudního poplatku za dovolání ve věcech zásahu do integrity a přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče. 10. Nadto s názorem dovolatele, podle kterého „důvodová zpráva dopady do sféry dovolacího řízení nikde v textu neobsahuje“, dovolací soud nesouhlasí. V důvodové zprávě k zákonu č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, k bodu č. 7 až 10 (§ 11) se uvádí, že „již novela zákona o soudních poplatcích provedená s účinností od 1. 9. 2011 zákonem č. 218/2011 Sb. podmínila se zřetelem k mimořádnosti dovolání coby opravného prostředku a k postavení Nejvyššího soudu v soustavě obecných soudů přístup k dovolacímu soudu úhradou soudního poplatku z dovolání i v těch případech, které nepodléhaly poplatkové povinnosti u odvolání (typově u dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jen procesní povahy)“, že „v souladu s touto filozofií návrhy změn § 11 opouštějí pro dovolací řízení osvobození pro řízení ve věcech uvedených v § 11 odst. 1 a v řízení o výkon rozhodnutí a v exekučním řízení“, že „návrh vychází z toho, že osoby, u nichž zákon předpokládá ″poplatkovou ochranu″, budou od poplatku z dovolání nadále osvobozeny prostřednictvím úpravy obsažené v § 11 odst. 2 a osobám, jimž osobní poměry nedovolují hradit soudní poplatek z dovolání, zůstává zachována ochrana prostřednictvím úpravy obsažené v § 138 o. s. ř.“ a že „soudní poplatek se pro tyto případy sice stanovuje jen v minimální výši (srov. návrh změny Položky 23 Sazebníku poplatků), ale i tak lze očekávat, že splní potřebnou regulační funkci“. 11. Dovolatelem napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 12. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání umístěného směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2025, č. j. 70 Co 157/2025-42, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu