24 Cdo 361/2026-477 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, proti žalovaným 1) O. P., 2) T. a.s., IČO XY, se sídlem v XY, 3) M. P., 4) J. P., 5) L. P., žalovaní 1) – 5) zastoupeni JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na strži č. 2102/61a, a 6) L. P., zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3, o určení neexistence pohledávek, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 22/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2025, č. j. 58 Co 261/2025-441, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) až 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 975,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 6) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 7. 10. 2022 (ve 21 hod. 49 min.) domáhala pod celkem jedenácti petity několika určení souvisejících se závazky A. P. (dále též jen „zůstavitel“). 2. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) uplatněné žalobní nároky usneseními ze dne 22. 12. 2022, č. j. 8 C 335/2022-62, a ze dne 3. 2. 2023, č. j. 8 C 335/2022-89, vyloučil k několika samostatným řízením. Předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 22/2023 zůstala část žalobního návrhu pod bodem I./II., tedy řízení o určení, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly pohledávky žalovaného č. 1, žalované č. 2 a společnosti R. R., a.s., IČO XY, za zůstavitelem. 3. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 28. 4. 2025, č. j. 8 C 22/2023-390, rozhodl, že „řízení v části týkající se žalobního návrhu pod bodem I/II, a sice návrhu na určení, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistovaly pohledávky žalovaného číslo 1), žalované číslo 2) a společnosti R. R., a.s., IČO XY, za zůstavitelem, se odmítá“ (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně „přes opakovaný pokus neodstranila vadu části žalobního návrhu vyloučeného k samostatnému projednání“; „neupřesnila, které konkrétní pohledávky mají být předmětem přezkumu v části žaloby uvedené předmětným petitem“, že přes opakované výzvy soudu neobjasnila, které konkrétní pohledávky má v dané věci na mysli, a proto nebylo možno tyto odlišit od ostatních či jakých jiných pohledávek, když ani prostým odkazem na žalobu či několika zmatečnými podáními vůči soudu „nedošlo k objasnění předmětu tohoto sporu nezaměnitelným způsobem“. Z uvedených důvodů tedy soud prvního stupně po opakovaném poučení žalobu odmítnul. 4. K odvolání žalobkyně i všech žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 58 Co 261/2025-441, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil jen tak, že se odmítá žaloba v části žalobního návrhu, jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok I.), ve výroku II. změnil jen ve výši náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) – 5), jinak usnesení v tomto výroku a ve výroku III. potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. a IV.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyní formulovaný požadavek na určení, že ke dni smrti zůstavitele neexistovaly pohledávky žalovaného ad 1. a 2. a společnosti R. R., a.s., za zůstavitelem „není dostatečně určitý, když není zřejmé, o jaké pohledávky se jedná, z jakého právního titulu měly vzniknout a v jaké výši“, když žalobkyně „v původní žalobě zmiňuje různé pohledávky žalovaných ad 1. a 2. a společnosti R. R., a.s., z různých smluv o půjčce uzavřených se zůstavitelem v různém čase a ohledně různých částek“, a tedy že „nebylo vyjasněno“, jakými konkrétními pohledávkami a jakým právním jednáním vedoucím k jejich vzniku, trvání či zániku se má soud zabývat, a proto soud prvního stupně „nepochybil, pokud žalobu v této části odmítl“, když byla „neurčitá, a tudíž neprojednatelná“. Odvolací soud však pouze „formálně“ změnil výrok soudu prvního stupně, který rozhodl o odmítnutí řízení, nikoli žaloby, jinak jej jako věcně správný potvrdil. 5. Proti usnesení odvolacího soudu - proti výroku, kterým bylo potvrzeno odmítnutí žaloby v části týkající se žalobního návrhu pod bodem I/II, podala žalobkyně dovolání spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti/ právní moci dovoláním napadeného usnesení. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že postupoval nesprávně, když „neodůvodněně žalobu dovolatelky odmítl pro údajnou neurčitost žalobního petitu“, neboť má za to, že „zákonný důvod k odmítnutí žaloby nebyl dán“, a tedy že závěr o neurčitosti žalobního petitu nebyl učiněn v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, na kterou poukazuje. Dovolatelka má za to, že pohledávky, jejichž neexistenci požadovala určit, „byly v žalobě ze dne 7. 10. 2022 jednoznačně a nezaměnitelně identifikovány“, a že zákonnou povinností soudu je posuzovat vyloučený petit žaloby podle celého žalobního žádání, nikoliv vycházet jen z vymezené části žalobního petitu, a že „z celého obsahu žalobního žádání ze dne 7. 10. 2022 je postaveno najisto, že zaměnitelnost pohledávek žalovaných č. 1 a č. 2 a společnosti R. R., a.s., je bezpečně vyloučena, navíc tyto nikdy ani nevznikly“. Nadále dovolatelka brojí proti postupu soudu prvního stupně, namítá-li, že „zatížil řízení zmatečností, neboť některá žalobní žádání vyloučil nesprávně – do samostatných řízení nedočerpal vždy celý obsah žalobních žádání uplatněných žalobou ze dne 7. 10. 2022, čímž projednával jiný předmět řízení“. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaní 1) – 5) považují dovolání žalobkyně za zjevně bezdůvodné a navrhují jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Mají za to, že ačkoliv dovolatelka odkazuje a cituje judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se požadavkem na určitost žalobních petitů, chybí v dovolání vysvětlení, v čem jsou daná rozhodnutí rozporná s napadeným rozhodnutím. Dále k námitkám dovolatelky uvádí, že nejen z petitu, ale ani z celé žaloby, i přes opakované výzvy, nelze zjistit, o jakých konkrétních pohledávkách by měl soud vůbec jednat. Žalovaní také usuzují, že cílem žalobkyně bylo zvrátit výsledek dědického řízení po zůstaviteli, čehož se však měli domáhat v odvolacím řízení v rámci dědického řízení. 7. Žalovaná 6) se k dovolání žalobkyně nevyjádřila. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není přípustné, neboť závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), že žalobkyní formulovaný požadavek na určení, že ke dni smrti zůstavitele neexistovaly pohledávky žalovaného ad 1. a 2. a společnosti R. R., a.s., za zůstavitelem není dostatečně určitý a nebylo postaveno najisto, co přesně žalobkyně požaduje, že tento nedostatek nebyl odstraněn ani na výzvy soudu prvního stupně, ani při ústním jednání před soudem prvního stupně, a tedy že je neprojednatelný, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 9. Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.). Neobsahuje-li podání všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčité nebo nesrozumitelné, předseda senátu usnesením účastníka vyzve, aby podání doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení odmítne, jestliže účastník byl o tomto následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.). 10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí – s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není). Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li - bez ohledu na to, zda po stránce „kvalitativní“ nebo „kvantitativní“ - neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) [srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které bylo uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4484/2016, a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, dále také žalovanými uváděné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2230/2021, a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, jakož i závěry obsažené v dovolatelkou citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu k požadavkům kladeným na žalobu – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3583/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, a v něm uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu; dále pak také například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1580/2025]. 11. Na výše uvedených (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech přitom Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit, a to ani na základě argumentace předestřené dovolatelkou v projednávané věci, která pak především zpochybňuje závěr soudů v projednávané věci o neurčitosti žalobkyní vymezeného žalobního petitu, má-li sama za to, že pohledávky byly v žalobě jednoznačně a nezaměnitelně identifikovány. 12. Jestliže se pak z obsahu dovolání podává nesouhlas dovolatelky s obsahem výzev soudu prvního stupně, domnívá-li se, že výzvy neobsahovaly dostatečné instrukce, jak doplnění či opravu provést, není ani tato dovolatelkou vznesená otázka způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť v nyní projednávané věci nekonkrétní poučení ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. podáno nebylo. 13. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. soud účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Jde o obecně formulované pravidlo, obsah poučení záleží na okolnostech projednávané věci; zákon tak ponechává rozsah a obsah poučení na úvaze soudu, která nesmí být zjevně nepřiměřená. Také posouzení otázky, jaké poučení poskytnutí soudem je dostatečně konkrétní, provedené v dovolacím řízení, záleží vždy na konkrétní věci. 14. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 1. 2024, č. j. 8 C 22/2023-286, vyzval žalobkyni „k odstranění vad žaloby a upřesnit žalobní petit tak, že specifikuje pohledávky, ohledně nichž se domáhá určení jejich neexistence ke dni úmrtí zůstavitele, a konkrétně vymezí právní jednání, z nichž měly vzniknout, a jejich výši“, a poučil ji o následcích, pokud nebude podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno. Také usnesením ze dne 4. 6. 2024, č. j. 8 C 22/2023-300, soud prvního stupně vyzval žalobkyni (mimo jiné) k „upřesnění, o jakou konkrétní půjčku se jedná v části petitu ´Určuje se, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistovala pohledávka společnosti R. R., a.s., IČO XY, vůči zůstaviteli ve výši 36 226 586,89 Kč, která měla vzniknout poskytnutím půjčky A. P.´, jakož i navazujícím výroku, když není zjevná, kromě výše částky, žádná jiná okolnost půjčky a předmět sporu tak není označen nezaměnitelným způsobem“. Nešlo tedy jen o výzvu k tomu, aby žalobkyně odstranila vady podání s odkazem na § 42 odst. 4 o. s. ř., případně na další ustanovení, ale soud prvního stupně poskytl žalobkyni konkrétnější poučení, nadto pak při ústním jednání soudu prvního stupně dne 28. 4. 2025. 15. Lze proto uzavřít, že vzhledem k tomu, že žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění výzvy a výzvám řádně nevyhověla, jestliže nesdělila jednoznačně, určitě a srozumitelně, o čem má soud rozhodnout, když neurčitost žalobního petitu zakládá, není-li zřejmé, na základě jakých vylíčených rozhodných skutečností se žalobkyně požadovaného určení domáhá, a neustále odkazovala na svá tvrzení obsažená v žalobě ze dne 7. 10. 2022, která však soudy v projednávané věci posoudily jako neurčitá, a tedy neprojednatelná, soudy nižšího stupně v projednávané věci správně rozhodly o odmítnutí jejího podání a tento postup nebyl ani v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 16. Vytýká-li pak dovolatelka soudu prvního stupně, že řízení zatížil zmatečností, jestliže některá žalobní žádání vyloučil nesprávně – do samostatných řízení nedočerpal vždy celý obsah žalobních žádání uplatněných žalobou ze dne 7. 10. 2022, a že odvolací soud tuto vadu neodstranil, pak nebere náležitě v úvahu, jednak že v případě žalobního žádání po bodem I/II tímto nedostatkem předmět řízení v projednávané věci netrpí, a že touto námitkou zjevně brojí proti jiným řízením, jež byla na základě podané žaloby vyloučena k samostatným řízením, jednak že tím namítá vadu řízení, ke které dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci. 17. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 58 Co 261/2025-441, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 18. Jelikož bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, nerozhodoval Nejvyšší soud o akcesorickém návrhu žalobkyně „na odklad vykonatelnosti/ právní moci napadeného usnesení do rozhodnutí o dovolání“. 19. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání žalobkyně mají žalovaní 1) – 5) vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“). K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 20. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. 21. Citované ustanovení je namístě vyložit tím způsobem, že odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28, ročník 2026), tj. v daném případě 0 % + 20 % + 40 % + 60 % + 80 % = 200 % : 5 = 40 %). 22. Advokát žalovaných 1) – 5) JUDr. Tomáš Sokol učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 4. 3. 2026, za který mu náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Náhrada nákladů zastoupení jednotlivých žalovaných 1) – 5) se vypočítá takto: tarifní hodnota 65 000 Kč – nekrácená odměna 3 700 Kč – krácená 2 220 Kč + poměrná část náhrady hotových výdajů 90 Kč + náhrada daně z přidané hodnoty 485,10 Kč = 2 795,10 Kč za každou zastupovanou osobu; celkem tedy 13 975,50 Kč. 23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal dovolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 24. Protože žalované 6) v dovolacím řízení náklady nevznikly, nemá ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 6) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žádná z účastnic řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 4. 2026 JUDr. Roman Fiala předseda senátu